[Arem + Blue] → Smečka s dobrými vůdci

Přitáhla si ocas blíže k tělu a četla jeho slova, mezitím co sama přemýšlela. Alfou již být nemohla. Ne po tom, co jí druhá smečka vyhlásila válku z nevysvětlitelného důvodu, ne po tom, co svou vyhnaneckou skupinu málem přivedla do záhuby, protože do ní nechala vstoupit pyromana. ˝Ne, když si zvy-kneš. By-la jsem vedou-cí vyh-nancům i sme-čce, Blue, a stojí to za t-o˝ usmála se na něj, odhalující tak nevědomky tesáky. Takto se ona nikdy moc neusmívala, říkala si, že to neumí. Saylen, Daryl'e, Nikolai.. ještě jich bylo pár tuším,.. ach ach, chybíte mi vy mí vyhnanci..

Blue si v hlavě srovnal pro a proti. Na Erdénském území bude smečka, to znamená žádní nezvaní hosté. Zase to bude spousta práce. A tak si Blue srovnával další možnosti skoro pět minut. Vyšlo mu to úplně nastejno, ale než stačil říct svůj výsledek, spustila Arem. Vyhnanci? Blue byl rád, že v kariéře vyhnance nebyl sám. Přesto se nehodlal se svými zkušenostmi svěřovat. "Já také vedl smečku." Blue se znovu ztratil v myšlenkách. Už nebyl jako dřív a rozhodně nehodlal na několik měsíců znovu usnout. A i kdyby, Arem byla dost šikovná. "Tak založíme smečku!" Nadskočil Blue s výkřikem. Pak se ale zarazil. Další zádrhel. "Hele... Byla tu Erdénská smečka. To je jasné. Podle území. Ale co naše jméno?" Bluovi sny se na chvíli zbortily, ale znovu se sebral. Jméno není konec světa. Třeba může existovat smečka bez jména. 

Pozorovala sebemenší změnu v jeho obličeji. Musí jej přemluvit, nesmí dopustit to, aby opět klesla na post tuláka - ne nyní, když ji Blue dal slabounkou naději toho, že nějaká smečka bude existovat pod jejich vedením. Na jeho poznatek pokývla slabě hlavou, je to pro oba dva velká výhoda. Můžou si kdykoliv vyměnit zkušenosti a rady, kdyby si jeden z nich nebyl jist či nevěděl rady. Překvapeně střihla ušima a pousmála se nad jeho slovy, které stěží kvůli výskoku zachytila. Když se najednou ale zasekl, zalekla se, že si to snad rozmyslel - pak ovšem uvolněně vydechla, ale taktéž se zamyslela. Vzhlédla k obloze, jak to měla většinou ve zvyku a trhala spokojeně ocasem. ˝Slu-neční smeč-ka?˝ Zeptala se a pohlédla na něj, čekajíc na odpověď z Bluovy strany. Nic lepšího ji nenapadlo.

Za Blua

Blue se nad názvem zamyslel. Než došel sem, musel projít krásnou zimní krajinou. Cítil mrazení v kostech a byla mu zima, ale bylo tu opravdu krásně. A bůh ví, co je ještě dál. "Myslím, že se to k tomuto území moc nehodí. Co třeba Ledová smečka? Ale ne, to zní zabijácky." Blue znovu ztratil sebevědomí, ale přesto dál zuřivě přemýšlel.

˝H-hej,˝ vykoktala, jak může hluchá vlčice sakra koktat? ˝Mě-síc je chlad-ný, ne?˝ zamyslela se nad tím. Vymýšlení jmen či čehokoliv.. to bylo na ni složité. I kdyby měla mít snad někdy s někým potomky, což je velice nepravděpodobné, nedopadly by nejlépe. ˝Ne-bo bí-lá smeč-ka?˝ Frkla nad svou špatností a mírně se pousmála, když si všimla, jak je Blue zamyšlený. Když už byla ale u těch vlčat, chtěla by nějaké? Na vlčata jsou předci jen, potřeba dva, ne? A ona.. ne, láska prostě jen všechno komplikuje a v boji dělá problémy. Obě tyto věci - boj a láska - jsou naprosto zbytečnými a měly by být zakázány. 

Za Blua

"Měsíční smečka!" Vykřikl Blue, přestože ho nemohl nikdo slyšet. "Ty jsi tak chytrá Arem!" Blue skoro skákal radostí. "Bílá smečka já moc obyčejné. Měsíční smečka je skvělá. Ty jsi skvělá! Vymyslela jsi jméno!" Tentokrát si Blue i povyskočil. "Takže... Máme smečku?" Zeptal se nejistě Blue. Vlastně čekal na povolení začít běhat kolem a chovat si jako vlče, které dostalo dárek. 

Párkrát zamrkala, když Blue nečekaně vykřikl, ale pak se na její tváři zase objevil ten malý, spokojený úsměv. Tatkéž taková byla, před válkou a zapomenutím? Inu, nedobrovolně se to dozví tak či tak. Zase se dostala ale myšlenkami k tomu partnerství a lásce, ve které tak moc nevěřila. Zahleděla se na Blue a se zářivým ušklíbnutím přikývla - vlastě sama tomu nemohla nějak uvěřit. "Ty, B-Blue,"  začala "co je lás-ka?" 

Blue se zářivým úsměvem sledoval úsměv, který se jí rozléval po tváři. Šťastně zavrtěl ocasem a nechal tíhu zodpovědností, aby ho poučila o zodpovědnosti. Ještě chvíli přemýšlel, ale pak Arem přišla s otázkou. Blue zrudl, ale zároveň i zesmutněl. Lásku už dlouho nezažil. Už si ji ani nepamatoval. "Já nevím Arem. Vím, že když ji cítíš, máš takový tíživý pocit na hrudi až skoro nemůžeš dýchat.  Zní to divně, ale je to krásné. Nejkrásnější pocit, co jsem kdy zažil." Blue zklamaně zavřel oči. Nejspíš už nikoho z těch, které miloval neuvidí. 

Pozorovala chvíli oblohu, než se ejjí oči zase zachytili na Bluovi a jeho změně ve tváři. Vlastně zopakovala jeho reakci a tatkéž zesmutněla. Nejen kvůli němu, ale i kvůli sobě. Váhavě k němu přesla a lehce - tak, aby nezaznamenal její jizvy - se o něj přátelským gestem otřela. "Všich-ni musí jedn-ou odejí-t" zamumlala a otáhla se, aby mu mohla pohlédnout do očí. Opět pocítila ten povidný pocit, který ji nutil starat se o vlky. 

Po tváři mu stekla jedna osamocená slza, naštěstí na straně, kterou Arem neviděla. Její slova ovšem zamokřila i druhou část. "Ach, Arem. Když ono je to všechno tak moc těžké. Tolik to bolí." Nepatrně sklonil hlavu a zamyslel se. Jistě se dokáže znovu zamilovat, ale dokáže zapomenout? "Nech to být Ar. Jizvy na těle nakonec zmizí, ale ty na duši nám zůstanou navždy." Opatrně se usmál. Už dlouho nikoho neviděl a neměl příležitost si dělat kamarády. Ale teď znovu cítil pocit bezpečí. Vzniklo tu přátelství svázané smečkou a Blue měl důvod, proč zůstat živý. I s jizvou na duši.

//Neukončíme to nějak? =dd