Blue DemonSide

Administrátor


Informace o uživateli

Další postavy: Maya xxx xxx xxx
Majetek: Ametysty: 1 Peříčka: 12   Jinany: 0 Vlčí mince: 650
Stav: Aktivní      

CHYSTANÁ ADMINISTRACE

Přesun hry na Endoru, doufejme do konce roku 2018!

Změna časoprostoru, opravdu velká.

Celková změna informací, šablony registrace atd. - vše se to uskuteční po přesunu!

CHYSTANÉ ZMĚNY PRO BLUA

Obrovská změna vzhledu. Peříčka budou trochu jinak. Odhadovaná cena 2 křišťály + 5 jinanů.

Změna velikosti (zahajuju operaci obr). Odhadovaná cena 1 křišťál.

Nová magie - 1 křištál. 

 

Známosti

Od 1.5.2018
Do 100% u každého kamaráda, 1 000% u rodiny

Arem
Přátelství: 67%
Důvěra: 32%
Láska: 1%
Komentář: Zavři dveře za minulostí, otevři budoucnost a začni žít život, který budeš milovat.

Sibiri
Přátelství: 82%
Důvěra: 61%
Láska: 32%


Komentář:

za jedné noci
v lese destiny
potkají se dva
vlci spolu nezaspí s měsíčkem na obloze
dají se do řeči
brzy však zjistí,
že láska jim skáče do přátelství
- by arem

Astraia
Přátelství: 0%
Důvěra: 0%
Láska: 0%

Komentář: Nemám čas nenávidět vlky, kteří mě nesnášejí. Možná jindy.

 


Jméno vlka: Blue DemonSide 
Pohlaví: Samec 
Datum narození: 20.6.2016 (Narozen v Erdenu - víc jak 6 let)
Rodiče: Rose Black-Night; Dark Heart DemonSide (rodokmen)
Sourozenci: Shadow, Nicolas, Ayshi, Yuuki Asuna
Partner/ka: xxx (Bývalá Blade de Anostrono)
Potomstvo: Moon, Luna
Postavení ve smečce: Alfa

Blue je po tom všem, co zažil velmi složitý. Je složité se mu dostat pod kůži, udělat si z něj dobrého společníka nebo snad kamaráda. Po svých zážitcích nikomu nevěří, ani jeho přátelé u něj nemají stoprocentní důvěru. Většinou se nestane, že by si našel společnost a po pár dnech se s ní znovu setkal. Jakmile jednou odejdete, jste pro něj uzavřená kapitola a vyhledávat společnost druhého musíte vy. Ale pokud přejdete těžké začátky, získáte přítele na celý život.
Když se dokopete přes kapitolu neznámého ocáska, dostanete se do kategorie známých. K neznámým i známým se chová vlastně úplně stejně, přesto si to z nějakého důvodu rozdělil. Nebude se s vámi dávat do moc dlouhé řeči, radši prohodí pár slov a nechá mluvit vás nebo se rychle vzdálí a nedá vám příležitost ani začít. Blue nebyl nikdy moc upovídaný, ale v posledních letech je to horší a občas si někdo může myslet, že je němý. Ale není, a když ho donutíte trochu spolupracovat, bude vás zasypávat svýma přehnaně inteligentníma poznámkama. Vaše problémy ho ovšem zajímat nebudou, nejsou jeho, tak proč by je měl řešit?
I přes svoji nedůvěru k cizím je k nim stále milý a usmívá se, jen je mnohem více opatrný a připravený kdykoliv vám prokousnout hrdlo. Ale nebojte, bezdůvodně se do vás jen tak nezakousne a neublíží vám. Ale nepokoušejte se ho naštvat, zabiják v něm přeci jen stále přebývá a čeká na správnou příležitost vyjít na povrch. Když ale všechny tyto překážky přežijete, stanete se jeho kamarádem, které by v životě neopustil.
Jako váš kamarád bude mnohem více mluvit, sice ne jako většina vlků, ale bude si chtít povídat a občas se možná i svěřit. Bude se na vás usmívat a ze všech sil se bude ve vaší přítomnosti snažit myslet optimisticky a na chvíli zapomenout na všechno, co ho dostalo na úplné dno. Ale nebude to jen o přetvářce přílišného optimismu. Blue se dokáže odvázat, zažívat dobrodružství, prohánět se v kaňonu nebo se vydat ve sněhové vánici ven a prozkoumávat. Ve společnosti kamarádů se cítí dobře a položil by za ně tlapku do ohně. Jsou to jediný vlci, tedy ještě s rodinou, kterým se nebojí říct o svých problémech a nepřetvařuje se. Každý kamarád je pro něj jako to nejvzácnější zlato.
Uvnitř jeho srdce už to ale tak snadné nemá. Trpí častými depresemi, které se v okolí blízkých zlepšují, ale ne dost. Je už psychicky unavený a až bude opravdu starý, pravděpodobně mu hrozí nějaké srdeční selhání. Minulost ho navíc dohání na každém kroku, takže se ta obrovská jáma v srdci nehojí a pravděpodobně už se nikdy úplně nevyléčí. Rány na duši se nedají vyléčit a Blue je toho dokonalým příkladem.

Tam, na Erdénském území, ve vysokých skalách. Rose už ztěžka oddychovala a jen vyčkávala, kdy se první z vlčat odváží spatřit sluneční svit. Na příchod nového života se přišlo podívat obecenstvo vlků, přátelé i neznámí. A samozřejmě i tatínek, který se při pohledu na rodící Rose tvářil až moc klidně. Pravděpodobně uvnitř něj šílel, ale uměl to dobře skrýt. Oba rodiče mysleli na jejich první setkání, na chvíli, kdy si ani jeden z nich nemyslel, že by někdy mohla nastat tato chvíle. Dark si ještě jednou stihl přehrát minulost a naplánovat budoucnost, ale pak už se vlčata odhodlala a pomalu, ale jistě se chystala okusit teplo mámy z jiného úhlu pohledu. Rose mohla cítit, jak se sourozenci perou o to, kdo bude na světě první. Blue už byl téměř hlavou venku, ale to už si to k němu ve stísněném prostoru plaval Shadow, který je všechny nechal za sebou a pravděpodobně toho chvíli litoval. Než se dostal ven, zabralo to spoustu dalšího času a venku byla zima. Blue se nejistě přitiskl ke stěně. Co ho tam venku čeká? Sourozenci chvíli čekali, ale pak se odhodlal Nic a v těsném závěsu za ním nakonec i náš Blue. Okusil první vánek v životě a náhlé teplo kožichu matky a jejího jazyka, který se na ten a pár dalších dnů změnil v nonstop myčku. Po chvíli se k Bluovi přidala i jeho sestra Yuuki a o dlouhou chvíli dál, kdy se poslední ze sourozenců odhodlávala vykouknout ven, se k němu přidala i Ayshi. A na tu malou chvíli bylo všechno v pořádku. Obecenstvo odešlo, Dark si vlčata se slzami v očích prohlížel, ale nakonec i on odešel nalovit něco pro svoji družku. Vlčata se napila mléka a pak, celí vyčerpaní z náročného porodu, usnuli. 
Další dva dny to bylo furt to samé. Rose nezbylo nic jiné, než dělat nonstop myčku a nabízet zdarma krmivo. Vlčata se napila, usnula, pak se znovu napila a znovu usnula. Až ten třetí den bylo něco jinak. Začal stejně jako každý jiný – vlčata už od čtyř pištěla o jídlo a Rose jim ho trpělivě dávala. Ale odpoledne, zrovna když se Dark vracel z lovu, se na něj Blue podíval jako na přízrak. Rodičům to přišlo vtipné, dokud k Bluovi nepřišli blíž a nespatřili, že se mu odlepily očka. Blue měl strach, ale byl i zvědavý. Viděl všechno, sice trochu rozmazaně, ale všechno. Jeskyně byla šedá, rozdělena velkým kamenem, za kterým byla ukryta kořist na špatné časy. Venku byly před útesem těsně vedle sebe naskládané větvičky, aby vlčata nebo někdo jiný nespadl. A jeho sourozenci? Byl z nich celkem nadšený. Shadow vypadal trochu jako maminka, Nic se podobal medvědovi, Asuna byla také téměř jako mamka, jen měla jakési zvláštní věci, které vyrůstaly z lopatek (křídla). Ayshi byla krásná, nepodobala se nikomu z rodičů ani sourozencům, ale to z ní dělalo výjimečnou. Blue si nadšeně prohlížel i sám sebe, i když některé části těla jako záda mu zůstaly záhadou.  Zbytek dne se slavilo a k večeru ještě víc, když se k němu přidala i Asuna. Pak už jen trpělivě vyčkávali, kdy se očka odlepí ostatním. Vlčata se pak stále otravovala a hrála si. Z Blua už se pomalu stávalo zlobidlo.
Když se o týden později vracela tentokrát Rose, Dark se šibalsky usmál, postavil Ayshi na tlapky a ta se hned vratkými krůčky vydala mamku přivítat. Celý večer pak na své sourozence šlapala, padala a snažila se opustit jeskyni, což jí prozatím rodiče zakázali. Tu noc, kdy všichni spali hlubokým spánkem, se zvedl i Blue. Udělal pár nemotorných kroků, trénoval si celé hodiny a nakonec se mu podařilo opustit jeskyni. Už uměl jíst stravu jako rodiče a tak, i když neuměl mluvit a byl bezbranný, malými, nejistými krůčky směřoval pryč. Už nevěděl, co ráno dělala jeho rodina, ani nevěděl, jak na tom jsou jeho sourozenci. To ráno už byl totiž za hranicemi Erdenu, u vyhnanců, na území, kde bylo pusto, a smrt s krví visela ve vzduchu.
Blue nebyl vůbec nejistý. Každým krokem si připadal mnohem větší a odvážnější a líbilo se mu to. Putoval ještě pár minut, ale jeho malé tlapky ho nemohly dlouho nosit a tak si odpočinul pod starým, seschlým stromem. Nepamatoval si, jak dlouho tam byl – pravděpodobně na nějakou hodinku nebo dvě usnul. Brzy začal mít hlad a přišla i touha po teplém kožichu matky. Znovu se tedy postavil, ale neotočil se zpět. Šel hlouběji do území, ale tentokrát každý jeho další krok znamenal utrpení. Všechno ho začínalo bolet a v žaludku mu kručelo. Takže o dalších deseti minutách znovu ulehl na zem a zdříml si. Chodil takhle celý jeden den a noc, deset minut chůze a spánek. Další ráno pro něj bylo nepředstavitelně bolestivé. Svaly, které nebyly na pohyb zvyklé, bolely a žaludek se bolestivě domáhal jídla. V tlamě měl vyschlo a nic mu nepřinášelo utěšení. Zůstal ležet a jen vyčkával na příchod smrti, ale to se mu před zorným polem objevily tlapky. Blue vzhlédl. Byla to vlčice nosící jméno Blade de Anostrono. Černá křídla se zlověstně tyčila nad zemí a její výraz byl vážný, toužící po krvi. Blue se zvedl, ale neudělal ani krok. Se zatajeným dechem čekal, co přijde. Je tohle podoba smrti? Její obličej tak vypadá. Ale nebyla to jeho smrt. Byly jí sice teprve dva roky, ale přesto se chovala jako zkušená matka. Vzala Blua za zátylek a odnášela ho někam, kde na něj čekala jeho zrádná budoucnost – minulost.
Blade se o něj ze začátku starala celkem dobře. Dávala mu jídlo, naučila ho samostatnosti a většinu času ho nechala běhat mezi vyhnanci, aby si zvykal. Mluvit se musel naučit sám, protože o něj později přestala Blade jevit zájem. Blue už byl ale vychovaný k ignoraci a k boji a tak mu to nevadilo, spíš byl rád, že je ve všem konečně na vlastní pěst. Když se o něj Blade přestala zajímat, byl mu už téměř rok. A teprve v tu chvíli se připojil ke skupinovému lovu. Měl ještě mezery v řeči a tak se s ostatními domlouval hlavně pohledy, ale přesto všechno zvládal na svůj první lov perfektně. Obklíčili jedinou mladičkou srnku, která se nezkušeně oddělila od stáda. Byli všude kolem dokola ní takže nemněla téměř šanci utéct. Jakmile někdo zavrčel, všichni najednou vyrazili a tak vyrazil i Blue. Srna byla téměř hned na zemi, ale přesto rozdávala tvrdé rány. Alfa vyhnanec dovolil nováčkovi udělit poslední ránu. Nováček byl Blue, kdyby to někdo nepochopil. Blue se podíval srně do očí. Zračil se v nich strach a téměř slzy. Blue se uchechtl, vlastně mu její utrpení dělalo dobře. Normální vlk by srnu nezabil jen jedním skusem, ale Blue ano. Všichni se tomu divili, jen Blue byl nadšený. Dalších pár dní si uvědomil proč se tak stalo. Když měl noční můru, jeskyně byla proražena kusem kovového potrubí. Šel se poradit s ostatními a ti jen lhostejně prohlásili, že získal svoji magii. Pro ně to bylo normální, ale Blue byl radostí bez sebe. Byl sice ještě vlče, z kterého vychovávali zabijáka, ale stále se ještě uměl radovat. Za radost ho ovšem nechválili a z vlčete plného snů vychovali nezkušeného zabijáka, který před sebou vidí jen smrt a krveprolití. A tím odstartovali to nejhorší.
Útok na Erdénskou smečku byl plánován už dlouho. Erdénští cítili, že se blíží zlo a pilně strážili hranice. Ale vyhnanci měli své nejlepší bojovníky už dávno uvnitř. Byli připraveni na všechno, nešli hned na boj, ale poklidně čekali na hřbitově mezi starými stromy, jako plíživá smrt se pomalu přesouvali blíž a blíž k táboru. Na ten smrtelný úder, který zajistí smrt alfy a získání smečky, zotročení vlků a vládu zla. A všechno šlo celkem hladce. Erden neměl tak dobře vycvičené bojovníky, netoužili po smrti a všechno by řešili slovně. Ale s vyhnancemi se těžko dohodnete a nebylo tomu jinak ani v tomto případě. Samozřejmě – někdo si uvědomil, že k vyhnancům nepatří a vyhnanci tak byli oslabeni, ale většina vytrvala a zůstala věrně po boku svého vůdce. Ani Blue nebyl výjimkou a brzy zrána, kdy se jarní slunce opřelo do posledního sněhu, stanul po boku svého velitele.
Stál hrdě, víc než alfa Flameo. Každý jeho sval se napínal nedočkavostí. Flameo a Blade měli však v obličeji nanejvýš klidný výraz a pomalým, ale jistým krokem se vydali vstříc boji. Po pár krůčcích ovšem nevydržel ani Flameo a už se rychlým krokem i s Bluem za zády hnal za svojí vytouženou smrtí. Blade zůstala na hřbitově a bez Bluova vědomí byla právě ona ta, která zakousla alfu. A nakonec Flameo, který tak moc toužil po smrti jiných, sám zahynul, Blue doteď ani neví, jak se tomu stalo. A samozřejmě, náš modrásek uštědřil pár smrtelných ran. Krev mu dělala dobře, dokud sám nedostal smrtelnou ránu. Ale nebyla fyzická. Byla to taková rána, která se nikdy nezhojí, uvízne v srdci, zamkne se a vy ztratíte klíč. A taková psychická bolest působí větší trápení, než fyzická. Řekněme, že i zabijáka dostane do kolen věta, ve které vám váš vlastní táta řekne, že lituje vašeho narození. Řekněme, že i zvíře toužící po krvi se uklidní, když najde svoji matku pohřbenou hluboko pod zemí. Řekněme, že i válečníka rozbrečí pohled na prázdnou jeskyni, dříve zaplněnou smíchem vlčat a šťastné rodiny. A tak se Bluova vysoká zeď zbořila a byl zranitelnější než kdy dřív. Pustil si k tělu každého, utápěl se v slzách a z lovce se stala oběť. Ovečka bez stáda, pronásledována vlkem. Ubohá kořist. A takto to zůstalo téměř měsíc, kdy pil jen dešťovou vodu. Žebra mu začala už dávno vylézat a k lovu už neměl sílu, navíc žádná Blade tu nebyla a tak byl jistě odsouzený k smrti. A málem zemřel, ale Život se nad ním slitoval, porozuměl jeho trápení a odpustil hříchy. Daroval mu čerstvě ulovenou srnu a kůru s vodou. Blue nechtěl žít, ale bolesti ho donutili roztrhat kůži a zasytit žaludek, schladit hrdlo a suchý čumák. A tehdy si řekl, že si nezaslouží odejít, ale musí žít s prázdnotou v srdci.
Chtěl alespoň opustit hranice Erdénského území. Chvíli vyčkával na hranici a zrovna, když zvedal tlapku, uslyšel tak známé šustění křídel. Uviděl tu krásnou rudou barvu smíchanou s bílou a černou. Ty modré oči připomínající mu den, kdy ho tato vlčice zachránila. Blade v celé své kráse. A to byl den, kdy tito dva vlci zpečetili své osudy slibem věčné lásky. A tak, alespoň na tu malou chvíli, se díra v srdci zalepila náplastí, a i když stále bolela, už nebyla tak velká. Blade s Bluem žili krásný život plný dobrodružství, proháněli se v kaňonech a po loukách, Blade hlídala Bluovi záda z nebe a Blue hlídal Blade z bezpečí země. Dlouho nečekali a jedné krásné, hvězdné noci, se rozhodli si rodinu rozšířit. A celý koloběh života se znovu opakoval.
Hluboko v lese, tam, kde jsou lesy nejhustší, vlčice Blade zrovna porodila krásnou holčičku, Lunu. Tatínek Blue zrovna přicházel z lovu a to už se na svět chystala i druhá holčička, Moon. A na díru v srdci přibyla další náplast a díra byla znovu o něco menší. Ale jak už jistě víme – nic netrvá věčně. Blade vlčata krmila a Blue byl na lovu, když Erden zasáhla ohromná bouře. Vlci se utíkali schovat do hor, kam by voda nedosáhla a Blade musela sama odnést obě vlčata. Hory byly blízko a tak se rozhodla tím nejhorším způsobem – vzít jen jedno vlče a pro druhé se vrátit. Vzala Lunu a utíkala nahoru. Když se chtěla vrátit pro druhé mládě, už to nestihla. A její sny byly rázem pryč.
Blade nevěděla, že na druhé straně Erdenu měl Moon v bezpečí náš Blue. Ten zase plakal pro Lunu a svoji družku, plakal pro všechny, které ztratil. Tu noc vyl na měsíc a doufal, že svoji rodinu uslyší. Ale neslyšel, přestože se Blade dožadovala lásky též.
Když voda odešla pryč, kamsi za hranice do neznáma, Blue se vydal i s Blue hledat nějakou další vlčici, co má malá mláďata, aby Moon nezemřela hlady. Ale hledal marně. A nakonec s těžkým srdcem nechal Moon na pospas smrti u řeky, kde ji později, bez Bluovi vědomosti, našli hodní vlci a postarali se o ni. Ale o tom Blue neměl ani tušení a tak se obě náplasti odlepili a díra v srdci se znovu zvětšila. A už se nezahojila.  I dnes je díra stejně velká a i kdyby Blue našel další náplasti, už nikdy se nezacelí. A tak bojuje dál a žije i přes tu bolest, kterou požívá. A bojuje statečně.

Magie: 
Kovy 
Blue ovládá všechny druhy kovů, které existují, známé i neznámé. Každý předmět, který obsahuje něco kovového, spadá pod jeho kontrolu. Magie mu navíc předměty ulehčuje a tak si může přinést třeba i bagr, ovšem nemůže zabíjet vlky. Řekněme, že má magie jakési čidlo, které Bluovi vyšle do hlavy bolest a zabrání útoku na vlka. 
Blue si může přivolat potrubí, rozlomit ho a nabodnout si ostrou hranou potravu, dopravit se někam na kovové desce nebo si přivolat vodu v nějaké kovové nádobě. 
Nad zuby a drápy má váčky, z kterých se může spustit kovový obal a jeho útoky jsou tak mnohem účinnější. 
Magie vypadá celkem skvěle, ale vyžaduje obrovské soustředění a nemůže ji používat v kuse. Pokud je naštvaný a nekontroluje se, může se i on sám zranit.
Dovednosti:
Inteligence: 30
Lov: 30
Síla: 100
Rychlost: 30
Magické schopnosti: 40
Vytrvalost: 20