Blue se usmál, ale nějak to nekomentoval. Další věta, kterou vytáhla, ho zaskočila. Snad ani neslyšel, že by se měl nad něčím zamyslet. Řeka ovšem byla až o několik metrů dál a tak měl čas na přemýšlení. Střihl ušima a věnoval Sibiri nejistý pohled, kterého si pravděpodobně nevšimla.
"K čemu bych měl dojít?" Pronesl nakonec, když už se mu v dohledu objevovala hladina řeky. Šťastně mávl ocasem, už od rána měl srst plnou listí a větviček, takže, i přes náhlou zimu, byla voda vítaným společníkem. Hned, jak se k řece přiblížil, nejdřív se napil, ale jen krátce. Neměl žízeň, spíše hlad, který však vodou na chvíli ukojil.
Opatrně si ve studené vodě smočil nejdříve jednu tlapku, aby si zvykl na studenou vodu. Slastně vzdychl a sledoval, jak se do vody uvolnila malá větvička a bláto. Nakonec si do vody vlezl celý, až mu nestačilo dno a musel plavat. Podíval se na Sibiri.
"Studené." Zasmál se a drkotal zuby, všechno to ale vynahrazoval pocit toho, že bude čistý a nebude vedle Sibiri vypadat jako příšera z močálů. Přiblížil se zpět na místo, kam dosáhl tlapkama a čekal, aby zjistil, k čemu to měl vlastně dojít.