08. 05. 2018 10:29:34
V noci, hluboko v lese Destiny je místo, kde se setkají. Hluboká noc jim poslala hvězdy, aby svítily na
cestu, teplý letní vánek, aby jim nebylo takové vedro. Jarní blouznění už dávno přešlo,
ale kdo ví - život chystá každému svůj osud, nehledě na roční období.
První na pořadí je Blue a následně píše i Sibiri.
Nechť Život zpracuje osud pro tyto dva vlky už jen v dobrém.
Mufloní skály - Tulácký kaňon
Blue se zamyslel. Měsíční smečce (//předpokládám, že zatím neví, že smečky už nejsou) velil teprve pár dní a území měl navíc úplně jinde. Ale přesto znal Erden jako svoje tlapky. "To ano, ale jen obecně ve skalách. Tady jsem vlastně ještě pořádně nebyl, k Erdenu se to připojilo nedávno." V zorném poli už se mu začínala objevovat propast, která nebyla zdaleka tak nebezpečná jako kaňon smrti a tak se nával vzpomínek téměř neobjevil. Myšlení o Erdenu no nakonec navedlo na otázku pro Sibiri. "Jak dlouho jsi součástí Erdenu?"
Mufloní skály - Tulácky kanon
„Několik let už určitě, někdy v té době jak začali obarvovat stromy své pláště a začalo být méně potravy," odpověděla. Chvíli se zastavila a znovu pokračovala v cestě. Na tomhle území ještě nebyla a proto si hlídala každou chvíli, kdyby náhodou začala nějaká katastrofa. Docela se i bála, ale hlavně měla smýšené pocity z toho, jak se běhá v kaňonu.
Tulácký kaňon
Blue se pousmál, ale spíš jen, aby skryl své smíšené pocity. Vlčice tedy pravděpodobně zažila válku a bůh ví, o co všechno přišla a jestli za to nemohl právě Blue. Ztrápeně sklopil uši, ale hned je zase narovnal. Sebejistými skoky začal seskakovat z kamene na kámen dolů na místo, kde se kaňon zdál být nejpříjemnější. "Vyprávěj mi o Erdénské válce. Mezi vyhnanci a smečkou." Zamumlal mezi skoky a dělal, že v té válce vlastně vůbec nebyl a kdyby už, tak na správné straně.
Tulácký kanon
„No víš, nezúčastnila jsem se jí. Pro nic jsem nebojovala, neměla jsem oc o příjít nebo najít... Nevím ani , co se v ní stalo, jediné , co se ke mě dostalo byla smrt Destiny, nebo jak se jmenovala ." Řekla a seskočila za Bluem. Její smýšené pocity, již zmizeli a přemýšlela jakou novou zábavu zažije. Trochu se lekla Blueova výrazu. „A co ty? Byl jsi tam ? Nebo víš o něčem jiném ?"
Tulácký kaňon
Bluovi spadl kámen ze srdce. Destiny. Jeden život z mnoha dalších. Téměř bezcenný. Blue se pousmál nad svým přemýšlením. Stále je zabijákem, jen se lépe ovládá. Možná za to může Rose? Už ani nevěděl, proč Rose neříká normálně mami. Věděl, že měla Rose nemoc, kdy z ní krev udělala vraždící monstrum, ale tak potkala Darka a všechno skončilo šťastně. Když dokázal najít Dark téměř zabitím svoji polovičku, proč měl Blue takovou smůlu? Asi špatný geny. Díky babi. "Ano, Destiny. Zakousnutá. Mrtvá. Ihned." Chvíli byl na Blade pyšný, ale pak všechny své vražedné myšlenky zahnal a přemýšlel nad odpovědí na otázku zvědavé vlčice. Zjistila by to stejně, ale Blue se nechtěl moc prozradit a tak moc neřekl. "Byl."
Tulácký kanon
„To jsi ji zabil ty?" Začala mluvit trošku vážně. Docela z ní pomalu odcházela radost, když odpověděl jen slovem Byl ... Ale znovu se vydýchala a bylo to v pohodě. Přici byla jen optimistkou a ráda se usmívala. Usmála se něj. „Tak kam teď?" Rozhlédla se do všech stran. Vybírala kudu půjde, nebo pustí první Blua ? Rozhodla se Blua. „Vyber kudy..."
Tulácký kaňon
Blue se rozesmál. Ovšem, chtěl ji zabít, ale pravděpodobně by to stejně nedokázal udělat. "Kdepak. Já ne." Pousmál se a doufal, že tak Sibiři trochu uklidnil. Nečekal na ni, zahodil její otázky a vydal se směrem do kopce. Chvíli mlčel, ale nakonec mu začalo ticho vadit. "Půjdeme na nejvyšší místo v kaňonu a seběhneme z kopce. Dodá ti to rychlost na rovince a když se budeš snažit, budeš mít pocit, že létáš." Zasnil se Blue a otočil se, zda jde vlčice za nim.
Tulácký kaňon
„To mi spadl kámen ze srdce," řekla a zadívala se do krajiny. Chtěla již vyrazit a byla nedočkavá. Když se Blue rozešel, tak šla za ním. Moc cestu neznala, ale Blua chtěla předehnat. „Tak poběžíme nebo tady budeme do konce života?" Usmala se a rozeběhla rychleji než Blue. Sotva do něj nevrazila.
Tulácký kaňon
Blue se znovu zasmál a pokračoval v cestě. Když mu vlčice položila nedočkavou otázku, chtěl odpovědět, ale Sibiri už běžela daleko před ním. "Až tě bude něco žrát, křič, možná stihnu zachránit hlavu!" Zasmál se a rozhlédl se po okolí. Nevypadalo to na nebezpečná zvířata, ale spíš na sesuv půdy. Blue se otřásl a rychle se rozeběhl za Sibiri. "Radši moc nekřič, jinak to na nás spadne." Pousmál se, když ji předbíhal.
TULÁCKÝ KANON
Vlčice s bílou srstí se pozastavila. „Možná ty křič, a já tě zachráním. Ale uvidíme..." Pousmála se. „Kdyby na mě něco spadlo tak se ozvu, ale to nenastane," řekla a dohnala Blua. Sice krokem, ale dohnala. V myšlenkách myslela na to až poběží a konečně si pořádně provětří svou chlupatou srst. Jelikož byla vychována přírodou již chtěla běžet a skočit do nějaké vody. „Třeba tudy?" Řekla a rozeběhla se na pravou stranu kanonu. Přeskočila pár kamenů a ohlédla se.
