Proplétala jsem se mezi podivně poskládanými stromy a nechala vítr, aby mi pročesával srst. Bůh ví, co jsem poslední týdny dělala. Ale nejspíš jsem spala. V žaludku mi kručelo a v puse jsem měla jako na poušti. Ale to nebyl můj největší problém. Měla jsem za to, že jsem celý Erden prošla skrz na skrz, ale tohle místo jsem neznala. Navíc jsem neměla tušení, kde je Lloyd. A to bylo to nejhorší. Už jednou jsem o rodinu přišla. A najednou jsem zase sama. 

Monty

Monty se procházel  při měsíčku. Najednou si všiml,že je už hodně daleko od místa,kde přespává. Jde rovně a najednou Bum!. Narazil do stromu,přímo čumákem do kmene. ,,Jauvajs !".

Lawiee se jen tak procházela kolem Gardinského srdce. Do čenichu ji praštil opět neznámý pach vlků. Jelikož je Lawiee zvědavá, šla trochu blíže ke Gardinskému srdci. Stála o kousek dál, bála se, že je to nějaký nepřítel, ale doufala, že není. 'Lawiee zachovej klid, to zvládneš' říkala si v hlavě. Sedla si a prohlížela si okolí. Bylo to tam pěkné a ještě přitom koukat na krásný velký měsíc...

Do čenichu mě praštil pach dvou vlků. Hned na to se kousek ode mě ozval náraz. Trochu jsem zavrčela, ale hned mě to přešlo. Neměla jsem chuť zapojovat se do bojů. Ne dneska, když je mi tak hrozně. Obrátila jsem se pryč od zvuku nárazu a vyrazila opačným směrem. Bylo mi jasné, že jdu za pachem jiné vlčice, ale tajně jsem doufala, že se jí vyhnul. Ale nestalo se tak. Brzy se mi v dálce začala rýsovat postava vlčice.

Monty

Jeho čumák,už asi dlouho neucítí nic.Takže nezjistí,zda jsou zde vlci nebo kořist.To bolí!naříkal v hloubi duše.Avčak svou pozornost upřel na čustnutí v trávě za stromy.Snažil se prto přijít blíže k onmu zvuku,doufajíc ,že to nebude nic nebezpečného pro něj.Po pár krocích se před ním rýsovala postava vlka.

Seděla tam a najednou další pach! Uměla vycítit, jaké je to pohlaví. Tentokrát přišel vlk. Stoupla si a naklonila hlavu. Přemýšlela jak se má zachovat. Navázat s nimi kontakt, nebo rychle vycouvat a běžet se schovat? Zůstala tam stát. Čekala jak se bude situace rozvíjet. Zvedla čenich do vzduchu, a ''nasávala'' čerstvý vzduch. Byl to přijemný vánek, který ji čechral hnědou srst. Otočila se a podívala se na svoji srst, přesně tam, kam ji škrábnul Aurelion. Jak ji tak vánek čechral srst, škrábanec byl cítit, čím dál více. Potichu zavyla bolestí. Už ztrácela v důvěru vůči vlkům...

Sledovala jsem blížíci se obrys, který postupně začal nabývat na barvě.  Hnědá tam, bílá tam.  A najednou byly siluety dvě. To co má znamenat?  Rozhodně se vlčice jen tak nerozdvojila. Zrak už mi nejspíš moc neslouží. Trochu jsem zavrčela, abych je případně odradila od útoku. A pak jsem k nim jen tak přiskočila."Aaaahoj!" Pozdravila jsem s přehnaně falešným optimismem.

Monty

Stále šel rovně.Dokud vedle sebe nevycítil pohyb dálšího živočicha.Ohlédl se. Hm..vlk Něco se ozvalo,hlas vlčice.Monty jí moc nerozumněl a protože řekl ,,Ano".Ikdyž si myslel ,že se ho ptala na něco jiného.V hloubi duše se cítil trapně.Začnu improvizovat.

Něco vyštěklo. Lawiee se lekla a cukla sebou. Pomalinku vycouvala a nejistě řekla: ,,eee, ahoj?''. Snažila se být zdvořilá, ale od té doby, co ji tu ránu provedl Aurelion, to nějak moc nešlo. Byla si nejistá, když byla v kontaktu s vlkem. Nikdy si nebyla tak moc nejistá. Všechny své emoce skrývala hluboko v sobě. Podívala se na vlčici a pousmála se na ni. Byl to vynucený úsměv, avšak to nebylo znát. Snažila se chovat úplně normálně, jakoby se nic nestalo...

Přišla jsem ještě blíž a porozhlédla se po své společnosti. Nevypadali moc chytře. "Co tu děláte?" Můj falešný optimismus nabýval na síle. Jistě, každý vlk je nějaký, ale zrovna teď jsem neměla náladu tahat se s vlčaty. Proć zrovna já... Znovu jsem si společníky prohlédla. Vlčice byla jako obyčejný vlk, jen hnědá srst. Ten vlk už byl o něco zajímavější, ale taky mu magie moc zvláštností nedala. Ne, že by mě snad jo. 

MONTY

,,Co asi procházím se" snažil se mluvit jako pán. Bohužel měl obavy o koho se jedná, a tak jen stál.Vídal se na oblohu a na měsíc. Přišel blíže,aby na sebe nemuseli křičet. ,,Hele, a jak jste se sem dostali vy ?" snažil se flirtovat. Monty v mysli přemýšlel jak se tu dostali oni.A najednou dostal hlad.Začalo mu kručet v žludku tak,že si myslel že to uslyší i ty vlčice.

Povstávala tam. Sledovala trochu z dálky vlky, kteří se bavili. Přišla nejistě blíže a řekla: ,,No, abych byla zdvořilá... Já jsem Lawiee'' a usmála se na vlky. Do toho vklouznul vlk, kterého se celkem dost lekla. ,,Jak jsem se sem dostala Já? No, procházela jsem se tu, a ucítila pach vlků, doufám tedy, že mě nezabijete'' odpověděla vlku a zasmála se. Její strach celkem odcházel a nejistota též. Čím to bylo?...

Jasné. Ten vlk byl nejspíš úplně mimo. "Jasně..." Na rozdíl od vlka se vlčice představila jako Lawiee. "Těší mě." Zastříhala jsem ušima. "Jsem Timber.." Znovu promluvil ten podivný vlk. "Prostě jsem šla." Zavrtěla jsem nad ním hlavou. "Už se těším až si tvůj kožich vystavím v jeskyni. Jistěže tě tě nezabiju hlupáčku." Pousmála jsem se směrem k Lawiee. 

MONTY

,,Monty,jméno mé" natáhl přední tlapu k vlčicím.,Omluvte mě,že jsem byl hrubý,víte nějak mě něco na vás okouzlila"pokračoval.Přemýšlel o kom mluví ta vlčice s,co se představila jako Timber,zda-li jeho.,,Myslíš mě ? "zeptal se jí.Atˇsi to jen zkusí,já jí ukážu mou sílu.

Přijemný vánek ji čechral srst.Zvedla čenich do vzduchu a cítila ten krásný vánek. Bylo to osvěžující. Když ji vlčice nazvala 'hlupáčkem' tak vystartovala na nohy a postavila se před ní. ,,Milá,Zlatá... jakýpak hlupáček?'' řekla líbezným hlasem a mohutně se postavila před vlčici. Usmála se na vlčici. Udělala krok vpřed. Lawiee nebyla žádný srab, jen ta rána, co ji udělal Aurelion, jí celkem znejistěla. Poté se koukla na vlka. Měl zvláštní srst, ale vypadal pěkně...

Monty... Pousmála jsem se. Bylo to zajímavé jméno, ale takové obyčejné. Nevím, co ve mě probudilo touhu po zvláštnostech. "Cože? Ne. Asi." Společnost byla fajn, ale nějak jsem vyšla ze cviku poslouchat víc vlků najednou. Pak se ale ozvala ta vlčice. Zhluboka jsem se nadechla. Jen klid. "To byla jen sranda. Jistě jsi chytrá." 

MONTY

,,Alespon tak"pousmál se na ně.,,Hele,nevím jak vy,ale já mám hlad,"promluvil k davu.,,Jdeme na lov?" zeptal se a ihned se vydal na lov.Po pár krocích se zastavil.Chtěl začít čenichat,ale zapomenul že nemůže. Auuu! .Zaknučel a pak se snažil,že se nic neděje.Zvedl se vánek a jemně mu přočesával srst.

Čekala tam, kdo co řekne. Vlčici už nechala být, stejně ji nějak nepřesvědčí. Za to ale věnovala pohled vlkovi, který se představil jako Monty. ,,Na lov? Můžeme! Mám hlad'' řekla inspirovaným hlasem. Běžela hned za Montym, ale Monty se zastavil a Lawiee si toho tak rychle nevšimla a omylem svalila vlka a sebe na zem. Ihned vstala, oklepala ze sebe hlínu a trávu a poté řekla: ,,Já se moc omlouvám, je to moje chyba...'' a smutně se podívala na Montyho...

Timber

Najednou mi přestali věnovat pozornost.  Jako vlčata. "Jasně, ve třech je větší síla. Jdu taky." Nezajímalo mě, jestli jim to bude vadit. Pustili se se mnou do řeči a teď se mnou budou muset strávit večer.

MONTY

,,Jsi v požádku?" hned po pádu se vzdl a začal se vyptávát. ,,Já jsem v pohodě,ale musíš dávat pozor a nehledět po holubech"promluvil na vlčici,co ho před chvílí svalila. Zvedl se ,oklepal hlínu a távu ze své srsti.,,Jdeme raději,jinak ještě padneme hladem". Začal se plížit trávou,rosa už padla a proto si vlhčil své tlapy v porostu.Díval se před sebe.Najednou se cosi mihlo v dáli.

,,eehm, já v pořádku jsem'' odpověděla Montymu a trochu se styděla. Nakonec všechno hodila za hlavu a snažila se věnovat lovu. Lehla si do mokré trávy a začala se plížit. Mělo to jeden háček. 'Kurnik, já měla větřit! Doufám, že Monty ví, kudy jde, a kde vlastně ta zvěř je' řekla si v hlavě. Následovala vlka. Tentokrát koukala před sebe, tak jak ji to matka učila. Čekala na povel Montyho...

Unaveně jsem sledovala jejich cukrování. Dělala jsem tohle i já? Na rozdíl od Lawiee jsem se Montyho nedržela a vyrazila z druhé strany. Jsem tu jen pro případ nouze. A na čekání na jídlo. Přiživovat se u ostatních mě naučil Jared. Občas se to hodilo, ale často to přinášelo modřiny.

MONTY

Monty se pohyboval velmi spižně v porostu,ale jeho zranění mu nedovovalo ,aby mohl větřit.Musel se spolehnout na zrak a sluch.To cosi ,co se mihlo v dál vypadalo jako zajíc,ale při úplnku to vypadá úplně jinak. ,,Vidíš to?"promluvil na Lawiee.,,Vypadá to jako zajíc,že?Podle mě to bude asi něco jiného"začal se rychleji plížit k oné kořisti.

Plížila se za Montym, tak trochu to vypadalo jako ochranka. Usmála se a poté řekla: ,, Já nevím, ale já cítím Jelena'' odpoví Montymu. Poté se od Montyho odpojí a jde si svojí cestou, měla tak nějak plán k tomu lovu. Najednou se něco mihlo v dálce, a věděla, že je to kořist. 'Lawiee, trpělivost! Nesmíš se tam hned teď vystartovat, počkej si na pravou chvíli' říkala si v hlavě. Trochu zpomalila 'krok' v plížení a čekala na pravou chvíli, kdy vystartuje...

Jelen. A je sám. Na co čekají? Co když přijde jeho stádo? Ubránila jsem se zavrčení a rozhlédla se po svých společnících. Jeden nejspíš ani nevěděl, co loví a druhá jen stála na místě. Zavrtěla jsem hlavou. Lovit jsem nikdy moc neuměla, ale ještě poznám, kdy je kořist slabá a jen  čeká na osudný kousanec. "Je můj." A v tu chvíli jsem vystartovala.

MONTY

Co dělá? ani to nedořekl a vyběhnul.To ho chce nahánět zpátky do lese?Začal pronásledovat jelena.Jelen uhnul do leva,a Monty za ním.Už se chystal ke skoky,když jen odskočil na druhou stranu a Monty na razil přímo do keře s růží šípkovou. To muselo bolet.Ihned vyskočil z keře a pokračoval v útoky a při dalším skoku byl úspěšný.Skočil na něj a drápama se zaryldo masa.A pak jen kousl a zvíře už padlo k zemi.

Timber i Monty se vrhli za jelenem. 'Sakra! Měli ještě chvilku zůstat!' řekla si bleskově v hlavě a rychle vyrazila ku předu. Timber běžela za jelenem a Monty též. Lawiee předběhla Montyho a vrhla se na Jelena. Skočila mu po zádech a zarila drápy a tesáky do jeho nohy. Jelen vykopl a Lawiee se svalila i s jelení nohou na zem. Přistála tam a cítila krev, všude kolem sebe. V tlamě měla jelení nohu a z rány ji opět vyteklo několik krve. Vítězoslavně si stoupla s nohou jelení. Podívala se na svoji ránu, která byla více roztržená. Naštvaně se rozeběhla za jelenem a pomohla Montymu jelena svalit na zem. Kousla ho do krku a doufala, že už to bude stačit...

Zabrzdila jsem právě včas. Jelen schodil Lawiee, která málem přistála na mně. Pak už jsem se mohla jen dívat, jak ho posílají k zemi jako by nic nevážil. To maj snad super sílu? Naštvaně jsem se vydala k nim a snažila se nevrčet. Cestou jsem kopla do několika šutrů (//plodnosti) až mě z toho bolely tlapky. Nakonec jsem se ale dostala k čerstvému masu první a zakousla se, než někdo stihl něco udělat. 

MONTY

,,Hej ,co děláš ?!" vykřikl na Timber. ,,Rozdělíme si ho na stejné díly!".A jak řekl tak udělal,ukousl si jelení nohu a kousek krku. ,,Zbytek si rozdělte me zi sebou" Řekl a přišel k hromadě kamenů (//šutrů plodnosti) a začal pojídat maso.Po chvilce ho ,ale začalo něco tlačich do zadních nohou,byli to ty kameny.Jeden si vzal do své krvavé tlamy,z které mu tekli kapky krve a odhodil ho ve směru k vlčicím. Vrrr ...

Došla s jelení nohou v tlamě k vlkům. Pustila ji na zem a vydala se k jelenu. Zakousla se mu do břicha. Vyteklo z toho hodně krve. Lawiee si olízla svoji krvavou tlamu, kdy s tou tlamou vypadala jak největší kanibal. Tentokrát svůj 2. zákus patřil do krku,kde byl vidět její obtisk tesáků. Ukousla si kousek masa a lehla si do trávy kde byly šutry (//plodnosti), které ji boleli na tlapky a odkopla je za Montyho(//Monty je těhotný! xd). Šťastně si kousla svůj kus masa...