Informace o uživateli

Další postavy:	xxx	xxx	xxx
Majetek:	Křišťály: 0	Dušičky: 0	Vlčí mince: 0
Stav:	Aktivní

 

¨¨¨

 

 

Jméno
Jesabelle Stephen Dean de la Morse

(The Last Queen Of Immortals)
Přezdívka
Jess, Belle, Mortis
Druh
"Nesmrtelní" (Kříženec vampíra, démona a ghúla-živí se jen masem a krví svých obětí=vlků)
Pohlaví
Samice-Vlčice

Magie:
Stejně jako už jedna vlčice zde, i Jess má v krvi kyselinu, je to věc kterou zdědila po svých prarodičích, ale ne jen krev má plnou této látky. Všechny její tělní tekutiny jsou jí plné, včetně slin. Proto si dejte raději pozor, pokud uvídíte Jess krvácet. Také abych nezapomněla, ghúlové i vampíři mají už od přírody schopnost regenerace, ale potřebují k tomu mít energii, kterou čerpají především z masa a krve, je jedno jakého, nejlepší je však maso jiných ghúlů, vampírů nebo i démonů, což má ale také své protiklady.
Rodina

• Matka: Joerane Dean de la Vita (Mrtvá=Brutálně zavražděna samotnou Jesabelle)
• Otec: Wendors Stephen de la Morse (Mrtvý=Zavražděn stejně jako matka)
• Sourozenci: Parelia Stephen de la Vita (Sestra-Mrtvá=Také zavražděna Jess)
• Partner: Darien Jean de la Murex (Mrtvý=Upálen zaživa)
• Vlčata: Vearelle Stephen Jean de la Murex, Norea Dean de la Morse, Marell Stephen Jean de la Morse (Mrtví=Upáleni zaživa s jejich otcem)

Schopnosti

• Chytrost: 3%
• Síla: 9%
• Rychlost: 3%
• Výdrž: 3%
• Lov: 2%

Povaha

Jsem blázen, psychopat, sadista a kanibal. Co na to říkáte? Budete se mě bát? Budete se mě snažit lépe poznat? Hah! To vám nedoporučuji...Ráda vyhledávám společnost jiných vlků, abych si s nimi mohla pohrát a pak je s úsměvem sežrat. Neznám něco jako slitování nebo soucit. Miluji bolest a nebojím se smrti. Baví mě si ubližovat a moc bych nevnímala kdyby mě někdo smrtelně zranil nebo mě i zabil, možná bych se mu později zjevila jako duch a poděkovala mu za to, že to pro mě udělal. Neposlouchám nikoho, jen sebe samotnou. Nebála bych se jít sežrat alfu ani kdyby měla po boku celou svou smečku a pokud mě někdo urazí, obvykle mu věnuji jen jeden ze svých šílených úsměvů než ho rozervu na kusy. Nemyslete si však, že je ve mě jen zlo. Hluboko, opravdu hluboko uvnitř mě se ukrývá vlčice, která touží po někom kdo by ji pomohl se změnit, kdo by byl její oporou když by to potřebovala, jenže já tuhle osůbku spoutala a neplánuji ji pustit...Je pro mě snadné nechat se ovládnout zrůdou, která se usídlila v mém těle. Nikdy se nebráním když chce jít ven a ona zase respektuje dobu, kdy nemám náladu na její hry. Dá se říct že můj jediný přítel je věc, co mě nutí požírat mou vlastní rasu i všechny ostatní, ale nevadí mi to, je to lepší než se přátelit s jídlem, no ne?

Minulost:

Zdravím vás, mé jméno je Jesabelle Stephen Dean de la Morse, zkráceně Jess. Jsem nejstarším potomkem dvou alfa vlků, což ze mě původně činilo budoucí alfu. Možná, že bych se jí i mohla stát, kdybych nedopadla tak, jak jsem dopadla...všechno to začalo jednoho dne. Odešla jsem od svého spícího partnera a vlčat, abych mohla být cvičena na své budoucí postavení, netušila jsem však, že byl někdo, někdo mě hodně blízký, kdo by udělal cokoli jen abych alfou nebyla. Má mladší sestra, Parelia, mě nenáviděla natolik, že zabila svá vlčata a svedla tento ohavný čin na mě, jen abych byla sama potrestána za její skutky...kdo by jí to nevěřil? O pouhých pár minut mladší vlčice s výcvikem, jakým procházel každý vlk vyššího postavení se přece nedokázal ubránit, že? Heh, jak lituji svých rodičů. Tak pitomí nebyli ani mravenci. Takže, za "vraždu" dětí mé sestry byla má vlčata i s mou životní láskou upáleni zaživa přímo před mýma očima. Tenkrát, když jsem poslouchala jejich výkřiky a volání o pomoc s nimi zemřela i část mě samotné. Nebyla jsem ta milá, obětavá vlčice, ne. Mé chování jakoby se otočilo a stala se ze mě sadistická, krutá a nelítostná zrůda...byla jsem uvězněna v nekonečných chodbách pod doupětem mých rodičů, kteří ve dne i v noci celé tři roky poslouchali mé nářky, mou bolest a po nějaké době i prosení o odpuštění. To byla ta doba, kdy už jsem sama začala věřit lžím, jen aby bolest trochu pominula, smutné, to ano, ale je to realita...jedné temné noci mé prosby však utichly...otec vyslal mou sestru, aby zjistila co se děje, a jestli jsem náhodou neunikla, což byla obrovská chyba. V okamžik, kdy jsem ucítila přítomnost někoho dalšího jsem sebou začala škubat a snažila se dostat k tomu, co mohlo jako jediné uhasit můj nekonečný hlad. Blížila se, a to rychle. Když se Parelia střetla s mým temným, hladovým a bolesti zaplněným pohledem, věnovala mi jen jeden ze svých nevinných, sladkých úsměvů a otočila se k odchodu, když však uslyšela jak se trhají řetězy a padají k zemi, vyděšeně se na mě otočila a než se stačila otočit na patě a utíkat, trhala jsem její tělo nelítostně na kusy. Ohh, jak sladce zněly její výkřiky v agonii a jak sladká byla její krev, pamatuji si to tak jasně, až se mi z toho zbíhají sliny...když jsem se nasytila, hledala jsem po jejím pachu cestu ke svobodě. Venku už se rozednívalo a tak se její partner rozhodl, že ji půjde naproti. Já mezi tím zabloudila a zmateně běhala okolo, snažíc se najít alespoň stopy po tom, jak už jsem blízko v východu, k mému štěstí se objevil někdo další. Vlk, který mi byl dříve dobrým přítelem, na mě hleděl s hrůzou v očích, cítil ze mě krev mé sestry a tak pro něho nebylo těžké si domyslet, co se jí stalo. Okamžetě se dal na útěk, já těsně za ním. Zapomněl jedno pravidlo. Když mě věznili, můj otec rozkázal, že kdybych unikla a někdo, kdokoli by na mě v chodbách narazil, nesmí prchat, radši ať zemře. Hehe, buť na to opravdu zapomněl, nebo se mu umírat nechtělo. Nakonec jsem však byla volná. Sluneční paprsky se mi zabodly do očí jako tisíce jehel, chvíli mi trvalo než jsem si zvykla, když však ano, to první co jsem uviděla byli moji rodiče. Strach a znechucení v očích. Bylo mi jasné co si tenkrát mysleli. Ohavná vražedkyně, nic víc jsem pro ně nebyla, oni pro mě ale také neměli větší cenu než obyčejné šutry. Bez kapičky slitování jsem jim rozervala hrdla stejně jako zbytku smečky. Neměli šanci, byla jsem z nich nejsilnější. V žilách mi kolovala krev ghúlů, vampírů i démonů, což mi dalo dost energie na vyvraždění klidně stovky vlků. Žíznila jsem po krvi, chtěla jsem vidět jak světlo v očích ostatních pomalu uhasíná, nikdy jsem toho pocitu neměla dost a dodnes nemám..

If you won't be faster, darkness will consume you alive..

If you will show fear to your enemies, they will kill you..

If you won't be strong enough, nature will destroy you..

If you will come any closer, I will tear you apart..

So, be fast, hide your emotions, be strong and don't come near monsters like me...then you might survive..