°Tharissa van Monsoo + Chuku (Noční Lovci, neboli setkání dvou duší)°

//Dodávám Les zvěře

Kráčel kam ho jeho dlouhé nohy vedly. Netrápila ho žízeň ani hlad, avšak chyběla mu zábava. Bylo to již dlouho co se naposledy setkal s jiným vlkem a i když každé jeho setkání končilo něčí smrtí, stále toužil po tom pocitu, že není sám. Chtěl to cítit jako nikdy jindy, šílel z toho. Stále krvacející znaky o kterých ani netušil jak k nim přišel, ho neobvykle pálely, jakoby mu do nich snad někdo nasypal sůl...odfrkl si a dlouhým jazykem si olízl zkrvavenou tlamu. Už ho to opravdu nebavilo. Tiše zavrčel, plácl sebou k zemi a překulil se na záda, pozorujíc svět okolo vzhůru nohama..

Po dlhej dobe sa rozhodla preskúmať rozsiahlé územie, dúfajúc, že natrafí na nejakú živú labu. Ako tak kráčala obzerala sa vôkol seba na všetky strany, no nikde nevidela ani chĺpka, veď ako by i mohla v tomto počasí niečo vidieť. Triasla sa od zimy, no stále kráčala ďalej. *No tak Rissa, to zvládneš* povzbudzovala sama seba pred ďalšou cestou. *Tu si naozaj nenájdem priateľov alebo svorku* sklonila hlavu, bola smutná, chcela niekam alebo k niekomu patriť. Ako tak kráčala do ňufáka jej udrel pach krvi i pach nejakého vlka. *Možno je zranený a potrebuje pomôcť* zodvihla hlavu, pridala do kroku, rada pomáhala vlkom v problémoch. Pomalým krokom sa približovala, keď uvidela pred sebou siluetu vlka. *Nevyzerá zraneno, ale zdanie môže klamať* ostala stáť obďaleč, dávala si pozor, nebola pripravená brániť sa. 

Tak tam tak ležel. Hlavu měl zakloněnou a ocasem líně mával ze strany na stranu. Možná by i unsnul, kdyby nezaslechl tiché krůčky...prudce se zvedl a chystal se rozeběhnout směrem, ze kterého zvuk přišel, ale zatočila se mu hlava a on spadl zpět k zemi. "Au.." Zakňučel tiše a znovu, tentokrát pomaleji, se zvedl..

Pootevřel tlamu, narovnal se a vzpřímil dlouhé uši, nebo tedy alespoň jedno a půl ucha.

Přemýšlel, jestli by měl nově příchozího vyděsit k smrti, ať už by to byl kdokoli a cokoli, nebo jen čekat co se bude dít dál, každopádně byl nadšený, že se poblíž objevila jiná živá duše, kterou by mohl otravovat. Zamával ocasem a nasadil nevinný pohled, což vypadalo poněkud divně, vzhledem k tomu jak byl jeho obličej znetvořený..

"Ať jsi kdo jsi vylez veeeeen!" Zasmál se a přešlápl, avšak jediné co dostal jako odpověď bylo zašustění křídel a poté pohled na vyděšeného havrana, jak odlétá do bezpečí na obloze...Chuku už se chystal upadnout zpět do depresse, ale to se změnilo, když uslyšel další praskání větviček, tentokrát však z druhé strany, přímo za jeho zády.

Pozorovala vlka pred sebou, keď ju vystrašil havran. *Odleť* prižmúrila oči, pričom cúvla labou dozadu, čo spôsobilo prasknutie konára pod ňou. *Upokoj sa, nedopadne to zle* posmelovala sa, skryla sa ešte viac za strom, no nebola úplne neviditeľná, spoza stromu jej trčal konček chvosta. Po chvíli sa rozhodla výjsť spoza stromu tak aby ju vlk videl, no ostala stáť na mieste. "Ahoj" vyštekla priateľsky, nechcela prísť do konfliktu, najmä nie teraz, keď vlk vyzeral veľmi slabo. "Si v poriadku, nepotrebuješ pomôcť?" opýtala sa napokon, chcela mu pomôcť. 

Upřeně sledoval místo, ze kterého cítil přítomnost něčeho živého, když pak spatřil koneček ocasu a poté i celou vlčicici, div mu nevypadly oči z důlků. Pokusil se nasadit kamennou tvář, avšak jeho pokus se nezdařil a tak tam jen stál s pitomým úsměvem a vykulenýma očima. 

Bylo to poprvé co viděl něco tak barevného.

Od té doby co se probudil bez vzpomínek, bylo vše buť černé, bílé, šedé nebo rudé a teď? V hlavě se zasmál a na vlčici se zazubil..."Zdravím! Ne, nepotřebuji pomoct, není s čím, ale copak tak roztomilá věc jako ty dělá sama uprostřed lesa?" Zeptal se a naklonil hlavu na stranu. V očích se mu nebezpečně zajiskřilo a z tlamy mu ukáplo několik kapek krve...nebylo moc dobré dostat se do jeho blízkosti když se vyskytoval v takovémto stavu...ano, mohlo to vypadat, že je jen trochu více přátelský než jsou jiní vlci, ale Chuku byl vždy nepředvídatelný a náladu i plány měnil ze vteřiny na vteřinu..

Ďalej pozorovala vlka pred sebou, keď sa jej prihovoril, mierne naklonila hlavu. "Prechádzam sa" pousmiala sa, no bola stále v pozore, nevedela, čo od vlka očakávať. "Hľadám si priateľov, ale i trénujem mágiu" dopovedala napokon. Ostala stáť na mieste, chvostom švihala zo strany na stranu, čim spôsobovala štrngot náramkov na labách. "Som Tharissa" predstavila sa priateľsky, čakala kým sa predstaví vlk pred ňou. *Niečo s ním určite nie je v poriadku Rissa, dávaj si na neho pozor* počúvala hlas vo svojej hlave, ktorý jej už mnohokrát zachránil život. "Rada sa túlam sama po lese, kde môžem premýšľať bez vyrušenia ďalších vlkov" prižmúrila oči, premeriala si vlka od láb až po špičku uší, nevyzeral veľmi silno, no niekedy opak môže byť pravdou. *Čo budem robiť, keď na mňa zaútoči?* premýšľala nad plánom boju alebo úteku. 

Prochází, trénuje magii a hledá přátele? Chuku se v hlavě zasmál. Přišlo mu roztomilé, jak nevinně vlčice před ním zněla a vypadala, avšak ne v dobrém slova smyslu, v jeho očích byla jako raněný zajíc, bezbraný a bez šance.. 

Jak se zaposlouchal do šramotu kovových předmětů na tlapách vlčice, téměř přeslechl její jméno "Tharissa, jak hezké jméno...já jsem Chuku.." Řekl a zazubil se na ni, odhalujíc tak tlamu plnou zkrvavených tesáků. "Bez vyrušení jiných vlků? Ohh...neruším tě tedy?" Zeptal se a naklonil hlavu na stranu jakoby to udělalo štěně a přešlápl z jedné tlapy na druhou..

Přemýšlel, jestli by si měl ještě chvíli hrát na dobráka nebo vytasit drápy a zahrát si s vlčicí hru na schovávanou, rozhodl se ale ještě chvíli počkat, chtěl aby se v jeho blízkosti vlčice uvolnila, aby se pak mohl více bavit při pohledu na její pokusy o to se bránit a o pokus o útěk. Nedočkavostí se téměř klepal, nemohl se zbavit pocitu, že se po dlouhé době bude končně zase pořádně bavit..