『 smečka | Sibiri&Arem 』

Kývla slabě hlavou a omluvně se pousmála - pokusila se. Přemýšlela vlastně nyní nad svým životem a moc se nesnažila pochopit slova vlčice. Co se stalo před válkou? Komu zachránila život? Kdo byl ten bělostný vlk, jenž ji ochraňoval před cizí smečkou, kdy ji vzal k sobě? Ach, bylo zde tolik otázek, na které neměla odpověď, ani ten milý vlk ji to nechtěl říci. Zase se začala soustředit na pysky vlčice, aby pochytila nějaké slova. ❞Chceš do sme-čky vlastně?❝ zeptala se vlčice ze zvědavosti. 

,,Víš sama nevím" promluvila zvláštně. Sibiri měla zkušenosti s tím,že ve smečce se s ní nikdo nepromluvil a proto po nějkém čase i odešla a nikdomu to nepřišlo vzláštní.Přemýšlela,zda by měla vůbec něco takového podstoupit znovu. Nakonec se nerozhodla a cákla tlapkou vo vody.Noha jí ujela a spadla na zem. 

Mírně se pousmála a přátelsky se o vlčici otřela, když si povšimla její změny nálady. Znovu se tedy zahleděla do vody, jista, že již mezi nimi bude ticho - které ona má ale od amnézie. Přemýšlela nad odpovědí, ale vyrušil ji pohyb a pak pozorovala bělostnou vlčici ve vodě. Normální vlci by se asi začala smát, no ona si jen s maličkým úsměvem vzdychla jako jakási matka. ˝Šla bych s te-bou˝ pronesla nakonec a lehnula si, tlapy v proudě. Bylo to příjemné, skoro jako by tu byla jen ona a voda.

Rychle se oklepala a postavila se.Voda měla silný proud,ale i tak se zvládla postavit. Její zrak obrátila na vlčici,znovu hleděla na vodu.Zase nějaký milovník vody přemýšlela. Zajímalo ,co tam vidí.Přišla za ní a cákla na ni vody do které se koukala.Trochu se zasmála,ale ne nahlas by si nemyslela ,že se jí vysmívá.

Přivřela oči, proč nemohla být ona tak nevinná jako voda? Kolik že to měla vražd na krku? Dvě? Tři? Neměla ani ponětí, kolik vlčat tehdy potratila. Ale zasáhlo ji to - sic to v tyto dny již neřešila, stále ji to občas nečekaně bodlo, protože to byl její první výpadek - bolest, krev a maličké kuličky bez života. Překvapeně zamrkala a oklepala si z tváře kapky vody, načež se otočila na Sibiri a zaculila se se s tichým smíchem. Kdyby měla nějakou dobrou magii, byla by bělostná vlčka již celá od vody, takto ale bude muset využít vlastních sil. Přiblížila se ke kraji a ocasem se taktéž pokusila na tu dětinskou vlčici dostat vodu. Úspěšně. Ha, co nechceš, aby ostatní dělali tobě, nedělej ty jim.

Sibiri se pousmála,oklepala a zasmála znovu.Konečně nějaká akce.Snad to bude trvat alespon chvíli přemýšlela.Sibiri přiběhla blíže k řece,nabrala vodu do tlamy a přišla k Arem.Vyprskla na ni vodu z úst. ,,Nechutné,ale vtipné" poznamenala. Uchechtla se a vyčkávala další chvíli ,aby mohla druhou vlčici naštvat.

Mírně nakrčila obočí a pozorovala Sibiri, jak se přiblížila k vodě. Samotné ji to připomnělo spíše takové vynahrazení jejího dětství, které neměla šanci poznat - třeba ale si někdy na něj vzpomene, no ne? Musí, vzpomněla si již na válku a bělostného vlka! Nechutně se oklepala a vyplázna na ni hravě jazyk. Tajemně se pousmála, odrazila se zadníma tlapama a povalila vlčici pod sebe, načež ji přejela jazykem po čele jako nějaká matka. ˝Jak dětin-ské vlčata˝ zasmála se a pomalu z ní slezla. Chtěla by poznat své dětství, doopravdy by chtěla.

,,Super," pousmála se ,,Není to lepší než ta voda?" Sibiri potřebovala společnost a proto se jí chtěla vlísat k její přízni. ,,Fajn,trochu jsme se vyhráli a co teď?"Podezdřele se podívala na Arem. Snad nebude němá jako ta voda co jsem jí cákla do obličeje. Pomalu se od Arem oddalovala a přicházela na nové myšlenky. ,,Hele,nechceš se bavit i o něčem jiném?"