『 smečka | Sibiri&Arem 』

vlčice se línou chůzí rozešla po jemné jarní trávě, která tlumila její postup - byť byla ona ten chudák, který neslyšel své vlastní kroky. Oči měla přivřeny, jazykem si občas přejela po pyscích, hruď mírně vypnuta a uši ostře stočeny k hlavě. Bylo jí smutno po domovině, bylo jí smutno po válce. Stýskalo se ji po všem, co se dříve stalo, ale nyní zmizelo, po tom, co si nepamatovala. Měla vztek sama na sebe, ale i na své okolí, které před ní mlčelo, tiše se jí vysmívalo a hlasitě hovořilo o jejích problémech. Z jejího hrdla se vydral povzdech. Moc, až moc přemýšlela nad tou amnézií. Srst ji příjemně vyhřívalo slunce, které se dostávalo z oblohy a občas profoukl lehký jarní vánek, za který byla vděčna. Byl to pro ni typický jarní den, kdy poprvé vstoupila.. zde, na toto území. Musela se dozvědět co nejvíce, již ji to nebavilo být ten, co je za blbečka a chodí tam, kde je území vlků, kterým je toto domovem. Spokojeně se posadila vedle řeky, která zde byla a pozorovala vodu, jak spokojeně si hraje.

Procházela jsem se divokým porostem.V trávě se probouzeli k životu mouchy a včelky ,které bzučeli a poletovali vedle mě. Pořád tady bzučí místo toho ,aby hledali květy,co pak jsem já květ? zamyslela jsem se. Do srsti  mi profukoval vánek a čechral mi ji. Po pár dalších krocích jsem spatřila siluetu,něčeho připomínajícího vlka. Zavětřila jsem čumákem.  Vlčice..

stále pozorovala tu vodu, zarytě mlčela - ne, že by mluvit chtěla a že by vůbec mohla - a přemýšlela nad svým životem. Co se v něm všechno stalo? Měla někdy partnerku, nebo snad by se našly i nějaké vlčata? Byla ale možná i ráda, že zapomněla a nechala všechno to.. všechno, co vybudovala vlastními silami za sebou. Dobrá, zase tak nadšená nebyla, prakticky zde začínala nový život, na mizivém postu tuláka, které v její domovině netolerovali. Mírně nakrčila čumák, dostal se jí do něj slabounký pach. Musí být obezřetná.. ta hluchota je stupidní, tsk tsk tsk.

Udělala pár kroků k vlčici.,,Ehm..Ahoj"promluvila.,,Já jsem Sibiri a jak se jmenuješ ,ty?" zeptala se směrem k vlkčici.Vlčice se dívala do vody.Co to tam dělá?Loví ryby nebo něco jiného? myslela si.Sibiri se vydala za vlčicí ,běžela k ní jak nejrychleji mohla ,ale hlavně potichu,aby nevyplašila úlovek.

Konečně si to uvědomila a rychle se otočila k vlčici - která k ní spěchala - kdyby něco říkala. Pro její smůlu si všimla, že již tlamu zavírala, takže jistě něco musela pronést k její osobě. Skvěle, skvěle! Naštvaně si pro sebe v mysli zavrčela a nadechla se ke slovům, když byla blíže k ní. ˝C-co jsi ří-kala? Nesly-ším na obě u-ši˝ vydala ze sebe jemným hlasem, který ona sama ovšem neměla šanci poznat - před ztrátou paměti jej možná i měla, toto ji nikdo nikdy neprozradil. Doufala, že vlčice ji pochopí a bude se snažit alespoň trošičku jí to ulehčit - i když by to zvládla i bez toho, zvykla si.

Tak to je jiné...zamyslela se.,,Ahoj! Jak se jmenuješ?"snažila se mluvit nahlas,co nejvíce to šlo,až ji boleli hlasivky.Snad to už uslyší..Pousmála se a přišla blíže k vlčici.,,Co je na té vodě tak zajímavé?"snažila začít konverzaci s nějakým tématem ,ale vůbec jí to nešlo.Tak alespon něco zkusila,akdyž už nic neví co dělat,tak něco zkusit.

Soustředila se na pysky vlčice před ní a uši stáhla ještě o něco více, chybělo ji slyšet okolí. Mírně kývla, když ji tedy pozdravila a koutky úst ji mírně zacukaly, přesto se ale neutvořily úsměv. ˝Arem˝ odpověděla bez problému, některé slova ji jednoduše šly používat svižně, jiné potřebovala cvičit ještě. ˝Ne-vím? Něco mne k ní vá-že, jako po-tomky krev ro-dičů˝ odvětila a jazykem si přejela po pyscích. ˝Nevíš, jak se jme-nuje toto ú-zemí? Hledám sme-čku˝ Připadala si jako idiot, nevěděla, jak mluví, ale snažila se. Musela. Smutně se pousmála a na chvíli se otočila k řece, než zase stočila pohled na vlčici, aby mohla odezírat. Snad to pochopila a zbytečně na mne nekřičí, chudáček pomyslela si a smutně se pousmála na vlčku.

,,Nevím nejsem chodící mapa,ale něco mi říká ,že jsem tady už někdy byla"promluvila znovu,ale ještě hlasitěji.Zjistila ,že ta vlčice je zajímavě divná.Taková jiná,než ostatní co kdy potkala.,,Podívám se po okolí, snad poznám kde jsme" promluvila.Sna d mi ten němec rozumí.

Měla chuť přešlápnout z tlapy na tlapu, nyní strašně znejistěla, protože pociťovala známou emoci, která ji vždy připoutala ke každému. Nechtěla se na vlčici vázat, ale nechtěla, aby zase si nějak ublížila. ˝Jsem naprosto nes-lyšící, tak-že pokud se snaží-š, mů-žeš přest-at˝ opět ji zacukaly koutky úst, ignorovala to ale jako před tím. Přikývla na slova, mírně se uvolnila - a zvedla se. ˝Půjdu s te-bou, před-ci jen je to má otáz-ka˝ vzdychla, připravena následovat vlčici. Bude to nyní mít ale těžsí, protože soustředit se na chůzi a pysky bělostné bude zřejmě nepříjemné pro ni. ˝Si-vory? N-ebo?˝ Vzpomněla si náhle, že její jméno jen stěží vyčetla a tak se raději zeptala znovu. Ach ach, ta nejistota a bezmoc.

,,Ne, já se jmenuji Sibiri" řekla vlídně ,ale nahlas.Snad jsem j i neurazila pomyslela si. Vlčice ji následovala,její přitoomnost ji trošku znervoznovala, není zvyklá na takovou společnost.Po pár krocích narazila na proud řeky. Řeka...Hm..zajímavé.. Za chvilku našla kamení a stopy zvěře.,,Neví jak se to jmenuje ,ale podle všeho jsem blízko nějakého lesa.Je tu moc zvířecí stop,které patří i vlkům,mzusí sem chodit pít.Někdy blízko bude určitě území smečky."

Kývla slabě hlavou a omluvně se pousmála - pokusila se. Přemýšlela vlastně nyní nad svým životem a moc se nesnažila pochopit slova vlčice. Co se stalo před válkou? Komu zachránila život? Kdo byl ten bělostný vlk, jenž ji ochraňoval před cizí smečkou, kdy ji vzal k sobě? Ach, bylo zde tolik otázek, na které neměla odpověď, ani ten milý vlk ji to nechtěl říci. Zase se začala soustředit na pysky vlčice, aby pochytila nějaké slova. ❞Chceš do sme-čky vlastně?❝ zeptala se vlčice ze zvědavosti. 

,,Víš sama nevím" promluvila zvláštně. Sibiri měla zkušenosti s tím,že ve smečce se s ní nikdo nepromluvil a proto po nějkém čase i odešla a nikdomu to nepřišlo vzláštní.Přemýšlela,zda by měla vůbec něco takového podstoupit znovu. Nakonec se nerozhodla a cákla tlapkou vo vody.Noha jí ujela a spadla na zem. 

Mírně se pousmála a přátelsky se o vlčici otřela, když si povšimla její změny nálady. Znovu se tedy zahleděla do vody, jista, že již mezi nimi bude ticho - které ona má ale od amnézie. Přemýšlela nad odpovědí, ale vyrušil ji pohyb a pak pozorovala bělostnou vlčici ve vodě. Normální vlci by se asi začala smát, no ona si jen s maličkým úsměvem vzdychla jako jakási matka. ˝Šla bych s te-bou˝ pronesla nakonec a lehnula si, tlapy v proudě. Bylo to příjemné, skoro jako by tu byla jen ona a voda.

Rychle se oklepala a postavila se.Voda měla silný proud,ale i tak se zvládla postavit. Její zrak obrátila na vlčici,znovu hleděla na vodu.Zase nějaký milovník vody přemýšlela. Zajímalo ,co tam vidí.Přišla za ní a cákla na ni vody do které se koukala.Trochu se zasmála,ale ne nahlas by si nemyslela ,že se jí vysmívá.

Přivřela oči, proč nemohla být ona tak nevinná jako voda? Kolik že to měla vražd na krku? Dvě? Tři? Neměla ani ponětí, kolik vlčat tehdy potratila. Ale zasáhlo ji to - sic to v tyto dny již neřešila, stále ji to občas nečekaně bodlo, protože to byl její první výpadek - bolest, krev a maličké kuličky bez života. Překvapeně zamrkala a oklepala si z tváře kapky vody, načež se otočila na Sibiri a zaculila se se s tichým smíchem. Kdyby měla nějakou dobrou magii, byla by bělostná vlčka již celá od vody, takto ale bude muset využít vlastních sil. Přiblížila se ke kraji a ocasem se taktéž pokusila na tu dětinskou vlčici dostat vodu. Úspěšně. Ha, co nechceš, aby ostatní dělali tobě, nedělej ty jim.

Sibiri se pousmála,oklepala a zasmála znovu.Konečně nějaká akce.Snad to bude trvat alespon chvíli přemýšlela.Sibiri přiběhla blíže k řece,nabrala vodu do tlamy a přišla k Arem.Vyprskla na ni vodu z úst. ,,Nechutné,ale vtipné" poznamenala. Uchechtla se a vyčkávala další chvíli ,aby mohla druhou vlčici naštvat.

Mírně nakrčila obočí a pozorovala Sibiri, jak se přiblížila k vodě. Samotné ji to připomnělo spíše takové vynahrazení jejího dětství, které neměla šanci poznat - třeba ale si někdy na něj vzpomene, no ne? Musí, vzpomněla si již na válku a bělostného vlka! Nechutně se oklepala a vyplázna na ni hravě jazyk. Tajemně se pousmála, odrazila se zadníma tlapama a povalila vlčici pod sebe, načež ji přejela jazykem po čele jako nějaká matka. ˝Jak dětin-ské vlčata˝ zasmála se a pomalu z ní slezla. Chtěla by poznat své dětství, doopravdy by chtěla.

,,Super," pousmála se ,,Není to lepší než ta voda?" Sibiri potřebovala společnost a proto se jí chtěla vlísat k její přízni. ,,Fajn,trochu jsme se vyhráli a co teď?"Podezdřele se podívala na Arem. Snad nebude němá jako ta voda co jsem jí cákla do obličeje. Pomalu se od Arem oddalovala a přicházela na nové myšlenky. ,,Hele,nechceš se bavit i o něčem jiném?"