[Sibiri + Blue] Každý konec je novým začátkem

08. 05. 2018 10:29:34

V noci, hluboko v lese Destiny je místo, kde se setkají. Hluboká noc jim poslala hvězdy, aby svítily na 
cestu, teplý letní vánek, aby jim nebylo takové vedro. Jarní blouznění už dávno přešlo,
ale kdo ví - život chystá každému svůj osud, nehledě na roční období.
První na pořadí je Blue a následně píše i Sibiri.
Nechť Život zpracuje osud pro tyto dva vlky už jen v dobrém.

Blue DemonSide

Administrátor

08. 05. 2018, 10:40:22

Les Destiny

Každý jeho krok byl příliš opatrný. Vypadal jako zranitelná ovečka, které uteklo stádo. Pronásledována zlým vlkem, který nosí jméno Minulost. A někdo hodný, kdo by se jmenoval Dobrá budoucnost? Neexistovalo. A nejspíš dlouho ještě dlouho existovat nebude. Rose, Dark, Ayshi, Nicolas, Shadow, Asuna. Rose, Dark, Ayshi, Nicolas, Shadow, Asuna. Blade. Moon a Luna. Všechno je pryč. Stále si to přehrával v hlavě a nechal se unášet tím bodavým pocitem na hrudi, tím pocitem, který vás pomalu psychicky ničí. Byl Blue opravdu tak na dně? Měl i spoustu věcí, nad kterýma se mohl se radovat. Mám vlastní smečku. Dobrou kamarádku. Pořád žiju. Nikdo mě nechce zabít. Ale ztratil jsem všechno. Den, kdy se dostal na úplné dno a chtěl to skončit už byl dávno pryč, přesto si na něj Blue živě pamatoval. Dostal druhou šanci od života a ta se nezahazuje. Rose, Dark, Ayshi, Nicolas, Shadow, Asuna, Blade, Moon, Luna, Isabell, Kiara, Heavy,.. Pokračoval by se svým seznamem dál, ale už jen matně si vybavoval jména. Byla tu bílá vlčice s peřím kolem krku, bílá vlčice s černými znaky, vlk se zelenou srstí a spoustu dalších vlků, které si nepustil k tělu tolik jako nejbližší rodinu.
Zastavil se u starého stromu. Tento les je právem pojmenovaný po někom, koho odsoudil k jisté smrti. Nebyl to on, kdo prokousl tepny, ale on většinu zorganizoval. O kousek dál na louce ležel hřbitov, kde našel svoji matku, ale jen mrtvou. V horách ležela jeskyně, kde nikoho nenašel. A jeho otec? Byl by radši, kdyby se Blue nenarodil. Nejsi nic jiného, než ubohý spratek! Vypadni odsud, nejradši bych byl, aby jsi se nikdy nenarodil! Blue se otřásl odporem a po dlouhé době udělal něco, co už dlouho nedělal. Sklonil hlavu níž, pomalu ji zvedal k obloze a u toho vydal dlouhé, protáhlé vytí naplněné smutkem a utrpením. Hlas měl i po tak dlouhé době, kdy nevyl, čistý a hlasitý. A konečně si začal připadat jako vlk.


Sibiri

Administrátor

08. 05. 2018, 11:38:03

Les Destiny

Vlčice bílá jako čerstvě napadlý sníh s několika černými odznaky se procházela a kochala krajinou. Zpěv ptáků ji na tolik fascinoval, že ani nepřemíšlela o tom co se děje v jejím okolí. Ptáci po chvilce přestali zpívat. Byli z něčeho vylekaní, ale z čeho? Sibiri se podívala kolem sebe, zda-li není něco v její blízkosti. A v tom uslyšela kroky. Byli trochu pomalejší než normální vlčí a proto usoudila, že se bude jednat o nějakou kořist. Nechtělo se jí začichat, a proto šla docela pomalu. Uviděla skvrnu v dáli, pohybovala se, ale měla zvláštní zbarvení. Takové ještě neviděla. Tudiž si přestala myslet, že bude jednat o nějého jelena a podobným kořistem, co normálně loví.


Blue DemonSide

Administrátor

08. 05. 2018, 12:05:58

Les Destiny

Slastně vydechl, znovu se nadechl nočního vánku a pokračoval v cestě do neznáma. To už ale slyšel praskání větviček neopatrného lovce. A jak se tak podíval na původ zvuků, mohl usoudit, že právě on je kořist. Vlčice, kterou už potkal, ale nepamatoval si jméno, měla ve tváři výraz více soustředěný než mají vlci normálně a tak bylo jasné, že čekala spíše jelena. Nedivil se, že si ho spletla. Ve tmě je málo vidět a Blue je stejně mohutný jako jelen. Pousmál se nad ní. Nejspíš nevětřila, jinak by jí bylo jasné, že se jedná o vlka. Hloupě se vydala za potravou, kterou nedostane. Pokud to tedy není kanibalka a nebude chtít Bluovi sníst vnitřnosti. Otřásl se odporem a dál se věnoval svým věcem. O cizí společnost už dávno ztratil zájem a každý další vlk, co se s ním chtěl bavit, byl jen zbytečnou přítěží. Přesto vlčici věnoval alespoň falešný úsměv.


Sibiri

Administrátor

08. 05. 2018, 12:40:47

Les Destiny

Sibiri přišla blíže k vlkovi a už na sto procent poznala, že se nejedná o žádnou kořist, ale o stejný druh jako ona. „Promiň, nevětřila jsem," promluvila. „Snad ti to nevadí," začala se omlouvat a podívala se vlkovi do očí. „Jinak, já jsem Sibiri a jméno tvé zní?" Trošku měla smýšené pocity, nevěděla, co má dělat v tuto noční dobu, co od takového náhlého cestovatele čekat. Možná se sním už někdy potkala, ale pokud ano, tak jí asi neřekl své jméno. Kdepak to jen bylo?

 


Blue DemonSide

Administrátor

08. 05. 2018, 12:50:42

Les Destiny

Přišla k němu blíž, na jeho zvyky poslední dobou to bylo něco nového a tak byl připraven kdykoliv vyrazit a jedním pohybem ji vyprovodit do věčných lovišť. Pozorně ji poslouchal a nechal ji domluvit, aby následně mohl odpovědi odbýt jednou krátkou větou. Pousmál se nad hloupostí, že nepoužila čenich, ale dál už se zase tvářil jako starý bručoun. "I kdybych byl jelen, bez čenichu by jsi mě neulovila. Větření je vlčí instinkt, Sibiri, tak ho používej." Na chvíli se pozastavil. Věděl, že její jméno začíná na S a teď si říkal, jak si na to jméno nemohl vzpomenout. Dlouhou chvíli se rozhodoval, zda své jméno prozdrait, ale nakonec tím jen chtěl vyplnit to hloupé ticho. "Blue."


Sibiri

Administrátor

08. 05. 2018, 13:01:02

Les Destiny

„Já vím, ale byla jsem tak hladová a rozeběhla jsem se. A té rychlosti jsem prostě zapomněla" promluvila trochu smutně. Nicméně jí to nepřipomnělo, kde se už někdy setkali. Možná někde u řeky? Ne, to bych si pamatovala...Blue taky tak tvářil, jako by ji už někdy viděl. Četla mu to přímo z očí. „Proč tak smutně, Blue? Uletěli ti včely?" snažila se změnit atmosféru.A stále přemýšlela kde se již setkali...


Blue DemonSide

Administrátor

08. 05. 2018, 13:08:14

Les Destiny

Blue přikývl. Neřekl bych, že to bylo z hladu. Jakoby nic se usmál a trochu se napřímil, aby jí nepřipadal tak moc smutný. Na její poznámku o včelách pootevřel překvapeně oči a uchechtl se. "Tak tohle jsem ještě neslyšel." Zavrtěl hlavou a trochu se zasmál. Se svými problémy se nehodlal svěřovat každému napotkání, přesto se to pokusil Sibiri alespoň trochu nastínit a zapojit ji do světa depresí. "Včely ne. Jen všechno, na čem mi záleželo." Smutně se pousmál a zavrtěl hlavou, aby si nedělala starosti. "Ty jsi celkem veselá. Copak tě dělá šťastnou?" Zajímal se Blue a posadil se. Právě se pravděpodobně upsal na dlouhou konverzaci.


Sibiri

Administrátor

08. 05. 2018, 13:17:09

Les Destiny

Trošku začala přemýšlet, co se mohlo všechno Blueovi ztratit. „No, víš.V tomhle lese je tolik krásných koutů, ve kterých se přímo nejlépe uklidňuje. A ten výhled na hvězdy. Hvězdy mě snad vždycky fascinovali, stejně jako ptáci. Jsou tak daleko a nebolí je z přemístění nohy, jako nás vlky." Sibiri se podívala vzhůru a začala hledat emzeru mezi korunami stromů, aby se mohla podívat na hvězdy. Našla ji. „Podívej tady jdou vidět."


Blue DemonSide

Administrátor

08. 05. 2018, 13:22:06

Les Destiny

Při zmínce o ptácích ho bolestivě bodlo u srdce. "Nějací vlci mají to štěstí a mohou létat s nima." Pousmál se nad jejím nadšením pro hvězdy a zadíval se malou mezerou. Občas hvězdy pozoroval, ale pro něj to vždy byly jen hvězdy, vzdálené stejně tak daleko, jako jeho rodina a přátelé. "Jistě, zajímavé. Ale určitě máš i něco, co tě trápí. Nikdo nemůže být úplně šťastný, ani kdyby měl náruč plnou takových hvězd." Proluvil moudře a pohled zabodl do země. Jeho fascinoval víc měsíc a proto se obě jeho dcerky jmenovaly jako on. Moon a Luna. Otřásl se, aby z něho spadla náhlá vlna smutku a znovu nahodil ten svůj falešný úsměv.


Sibiri

Administrátor

08. 05. 2018, 13:43:46

Les Destiny

„Ano,někdo měl opravdu štěstí, že měl křídla" promluvila a začala přemýšlet o Blade, které pomáhala se dostat z pod kamene. A chvilku se zamyslela nad tím, co Blue řekl. Přemžšlela, co by měla říci moudrého. „To víš, že mě něco trápí. Ztratila jsem rodinu už jako malá a mám z toho strach i do teď. Ale není to konec světe. Musíš se přes to přenést jako kdybys překračoval po lávce přes silnou řeku." Sibiri si vzpomněla na své dětství, žádná růžová zahrada přímo. „Určitě jsi dost silný a odpustíš tomu, kdo ti byl nejbližší. Určitě to myslel v dobrém, ale asi se mu to nepovedlo," povzbudila ho.


Neste přihlášen, pro přidání odpovědi se přihlašte.