Les Destiny
Každý jeho krok byl příliš opatrný. Vypadal jako zranitelná ovečka, které uteklo stádo. Pronásledována zlým vlkem, který nosí jméno Minulost. A někdo hodný, kdo by se jmenoval Dobrá budoucnost? Neexistovalo. A nejspíš dlouho ještě dlouho existovat nebude. Rose, Dark, Ayshi, Nicolas, Shadow, Asuna. Rose, Dark, Ayshi, Nicolas, Shadow, Asuna. Blade. Moon a Luna. Všechno je pryč. Stále si to přehrával v hlavě a nechal se unášet tím bodavým pocitem na hrudi, tím pocitem, který vás pomalu psychicky ničí. Byl Blue opravdu tak na dně? Měl i spoustu věcí, nad kterýma se mohl se radovat. Mám vlastní smečku. Dobrou kamarádku. Pořád žiju. Nikdo mě nechce zabít. Ale ztratil jsem všechno. Den, kdy se dostal na úplné dno a chtěl to skončit už byl dávno pryč, přesto si na něj Blue živě pamatoval. Dostal druhou šanci od života a ta se nezahazuje. Rose, Dark, Ayshi, Nicolas, Shadow, Asuna, Blade, Moon, Luna, Isabell, Kiara, Heavy,.. Pokračoval by se svým seznamem dál, ale už jen matně si vybavoval jména. Byla tu bílá vlčice s peřím kolem krku, bílá vlčice s černými znaky, vlk se zelenou srstí a spoustu dalších vlků, které si nepustil k tělu tolik jako nejbližší rodinu.
Zastavil se u starého stromu. Tento les je právem pojmenovaný po někom, koho odsoudil k jisté smrti. Nebyl to on, kdo prokousl tepny, ale on většinu zorganizoval. O kousek dál na louce ležel hřbitov, kde našel svoji matku, ale jen mrtvou. V horách ležela jeskyně, kde nikoho nenašel. A jeho otec? Byl by radši, kdyby se Blue nenarodil. Nejsi nic jiného, než ubohý spratek! Vypadni odsud, nejradši bych byl, aby jsi se nikdy nenarodil! Blue se otřásl odporem a po dlouhé době udělal něco, co už dlouho nedělal. Sklonil hlavu níž, pomalu ji zvedal k obloze a u toho vydal dlouhé, protáhlé vytí naplněné smutkem a utrpením. Hlas měl i po tak dlouhé době, kdy nevyl, čistý a hlasitý. A konečně si začal připadat jako vlk.