Přejel si jazykem po rtech, oh, bylo to nechutné, ale co by neudělal, že ano? Arem by na svého mladšího bratrance byla jistě pyšná, nebo by dostala svůj 'šok' a viděla by to, co zapomněla. Kdysi.. Kdysi byla Arem skvělá vlčice, jenže po tom, co se probudila u Leona a on ji začal učit odezírat z pysků, změnila se. A mohl říci, že k horšímu - byť to viděl jen on, ani Ravka nebyla schopna si všimnout toho. Ale.. Ale on věděl o bolesti Arem, slyšel nekonečný pláč a sladké slova toho bělostného vlka, jak se jí snažíl uklidnit, že nic nebyla její chyba. Rozeběhl se za vlkem, připadal si, jako by jeho svaly byly v ohni, stále neměl čas si odpočinout od svého příchodu. Byl vyhublý, jeho nohy byly spíše jako kočičí packy - uzoučké, ale rychlé a mrštné. Rozeběhl se za tím bláznem jako kdysi, když mu šlo o život, při útěku z labolaratoře. Nyní šlo o život tomuto vlkovi, i když si to moc neuvědomoval. Cítil srdce až v hrdle, srdeční svaly nechtěly pracovat tak, jak měly a on cítil bodavou bolest na hrudi, jako by jej někdo bodl přímo do jeho smutného srdíčka, které si prostě přálo cokoliv, co by mohlo Christiana usvědčid v tom, že vlk bude v pořádku. Když si to nyní tak uvědomoval, cítil naprosto vše, co by neměl - celé tělo, bez zvuku, bez řeči. Nikdo jej nemohl zastavit, ani jeho vzpomínky, ze kterých chtěl ten minimální obsah svého žaludku vyvrhnout a udusit se tím.. hnusem, řečeno takto. S hrdelním zavrčením se dostal na úroveň vlka. Podrazit nohy? Křičet? "T-tAH! PŘEST-AHBĚA-" nedokázal to, bolelo jej dýchat, jako by při každém nádechu spolykal plamen ohně. "THABOUŘ-EAH TĚ ZABIYAH-" dostal ze sebe znovu. TO CO MÁM SE SRDCEM KRISTA?!
A najednou se přetočil, 'přepadl přes přední nohy' a vymrštil se do vzduchu, s tvrdým dopadem. Jeho dech byl splašený, jako by byl utíkající člen stáda, kořisti. Se silným zavrčením se vymrštil na tlapky a znovu se rozeběhl. Bude nemocný. Nebude moci chodit kvůli přemoženým svalům. Zemře sám. Zemře bez vědomí, že je tento magor a jeho sestřenice v bezpečí.