『 šepotání bouře | Blue&Christian 』

08. 05. 2018 11:43:05

anime, lightning, and dark image
POČASÍ: bouře, erdenský les
PŘÍBĚH: krev, pot a slzy
POŘADÍ: Blue --> Christian

Blue DemonSide

Administrátor

08. 05. 2018, 12:16:52

Děláš si ze mě sakra srandu?! Blue prudce zavrčel a tryskem pobíhal mezi stromy. V bouřkových mracích to lehce zahřmělo, ozvalo se povědomé kap, kap, a najednou byl Blue celý mokrý. Jeho cíl byl jasný - dostat se z lesa dřív, než udeří blesk. Blue se zatřásl při myšlence, co by se mohlo stát. Jedna jediná sekunda a už by bylo po něm. Naštěstí nebyl les v Erdenu nejvýše položeným místem, ale přeci jenom - stále to byl les a každé malé vlče ví, že schovávat se při bouřce do lesa je opravdu špatný nápad. Kořen, strom, bacha jáma, znovu kořen, rovinka, zatáčka, strom,.. Odříkával si v hlavě překážky, které se mu postupně stavěli do cesty a každou minutou se snažil přidat na tempu. Tlapky ho z toho nenadálého pohybu bolely, ale instinkt přežití byl silnější a adrenalin v krvi Bluovi nedovoloval zastavit.
Oblohu pročísl blesk, ale daleko od něj. Přesto měl najednou strach a utíkal ještě rychleji. Po chvíli přišel i dunivý hrom, který téměř otřásl zemí a v závěsu za ním přišly obrovské dešťové kapky, které nijak neulehčovaly únik z lesní pasti. A když už konečně viděl lepší světlo, které značilo konec lesa, zamotal se do kořene a ležel na zemi. A teprve v tu chvíli mu šlo poprvé o život.


christian

Uživatel

08. 05. 2018, 12:58:14

blázel, psychopat a pomatý mutant bez špetky respektu. Christian se nikdy nebál až tak bouřek, jako ohně. I když se zdálo, že tento pokus je odolný naprosto proti všemu, oheň jej fascinoval, ale chtěl se od něj držet co nejdále - pravý opak Saylena, ten miloval oheň, byl to jednoduše pyromaniak. A on je vlastně svým způsobem taktéž. Dlouze vzdych, byl prostě magor, co si jen tak leží na větvi, v zas-ané bouřce. Vztekle házel zničeným ocasem, jeho černá ofina byla nyní vražedná konbinace a on vypadal jako vyšinutý psychopat a vrah - ale měl by se o tom starat? Odfrnkl si a nenávistně přimhouřil oči. Neměl sebemenší náladu na to otáčet se a vracet se hledat Arem. Neměl sebemenší náladu na cokoliv a kohokoliv, kdekoliv, takto řečeno. Oblohou se rozlilo světlo a hned nato hrom, pro něj tento zvuk ztlumen, kvůli nemoci v rodině. Vztekle zaryl černé, lesknoucí se drápy do kůry a šlehl pohledem po rychlém pohybu nedaleko něj, který se jakoby ale okamžitě zastavil a.. škupal sebou? Nevidí dobře. Naštěstí seděl na kraji, takže kdykoliv mohl utéci, ale přesto. Nebude Arem, nebude utíkat od problémů, prakticky od své rodiny - jeho a Ravky. Postavil se pouze na přední tlapky (bez strachu, že by větěv mohla křupnout - byl sice vysoký, ale dropounký jako párátko) a hrdelně zavyl, odrážela se v tom bolest ale i sebevědomí, vztek i klid. Byl to jednoduše charakteristický zvuk, jak by se dal Christian poznat od ostatních.


Blue DemonSide

Administrátor

08. 05. 2018, 13:04:12

Ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne! Blue se zapřel jednou zadní nohou a dvěma předními do země a snažil se vyprostit ze svého vězení. Obloha už neproblikávala, ale bouřka určitě neskončila. No tak! Blue si sám pro sebe zavrčel a znovu škubnul, skoro si u toho vytrhnul celou nohu. A pak mu tělem projel zvuk zvytí, tak hrozně blízkého. Chtěl se rozhlédnout a hledat svého společníka, ale dešťové kapky mu padaly do očí. Hlasitě zavrčel, připraven i s třema tlapkama bojovat o život. Ale pak mu došlo, že ten někdo je vlastně vůči bouřce stejně zranitelný jako on. "Hej, kde jsi?!" Poslepu se otáčí, jak mu to zaseknutá tlapka dovolí. "Vím o... suchém místě. Dostaneš mě ven a dovedu tě tam." Přikrčil se do bojové pozice a pozorně naslouchal okolí.


christian

Uživatel

08. 05. 2018, 14:12:37

zářivě zlaté oči se mu najednou rozzářily a on ladným pohybem dopadl na zem. Jeho srst byla promočena, lepila se k sobě a stěžovala mu k jeho slabé síle krok, ale ne natolik,a by byl gravitací přitahován k rozbahněné zemi. Blesky byly málo rozeznatelné při tom světle, které poskytoval oteřený prostor pár metrů od něj, ale stále tušil, že není po všem a horší jen přijde. Čekat na příležitost pokusit se někoho zabít, čekat jako bolest, než rychle zaútočit a rozdrtit psychiku i fyziku. Zvědavě naklonil hlavu a pomalými, elegantními kroky se vydal za tím otravným hlasem, který jej rušil od spánku, ale taktéž dobře varoval před tím, že je stále v lese a měl by si dávat pozor na své okolí. Pouze se slabě uškrnul, když spatřil na pohled bezmocného vlka a vytočil se tak, aby k němu přistupoval zezadu - tudíž aby měla osoba minimální šanci otočit se na něj. Najednou se i v dopadu kapek objevil rytmus a on se znenadání usmál, jako nějaký magor s jiskřičkami v očích. Pokus pokus pokus - chemika a jedy v krvi, jako když použiješ jed na krysy. Snažíš se zabít mou masku, povede se ti ale prorazit mou krvavou stránku? Hlavu vytočil na bou a vlka pomaličku, tiše obešel, nestál o jeho pozornost, ale on jej potřeboval. A najednou mu to v hlavě došlo, na tváři se usadila klidná maska s bolestí v očích. Arem dělala v bojích to, co on nyní. "A myslíš, že to má smysl?" Zeptal se jej jemným, až milým hlasem, načež okamžitě přidušeně zakašlal. Kde se to v něm kur-a vzalo?! Byl vyšší, ale na pohled drobnější než vlk před ním, který vypadal zoufale. "Řekni mi jak pomoci a já to udělám"


Blue DemonSide

Administrátor

08. 05. 2018, 14:18:48

Slyšel ho přicházet, ale neviděl ho. Chlupy na zádech se mu i v dešti lehce naježily a dával jasně najevo, že příchozímu vůbec nevěří. Když se na společníka mohl alespoň trochu podívat, vypadal trochu jako blázen, ale Blue své dojmy nedal najevo. "Ne, radši se nechám srazit bleskem." Odsekl Blue a znovu se pokusil dostat svoji bezmocnou tlapku ven. "Překousat kořen?" Kdyby mohl, povytáhl by obočí.


christian

Uživatel

08. 05. 2018, 16:12:18

"víš, bylo by nejlepší naučit se sarkasmu dříve než jej používat" sykl lehce a slabě trhl ocasem-neocasem, načež se zase zahleděl vlkovi do očí. Má magii? Jaký je asi jeho život? Má někoho, na kom mu záleží? Christian sebou zatřásl, aby vyhnal tyto myšlenky, ale hlavě vyklepal ze srsti alespoň pár kapiček vody, která jej neskutečně iritovala a přikrčil se, aby mu to šlo lépe. Neměl pud sebezáchovy, i přes bouři tu jako idiot pomáhá dalšímu idiotovi, co se zdál být kořenem vzteklý. Vytasil tesáky a bez váhání začal pracovat, dával si však pozor na tlapu vlka. Když nad tím tak přemýšlel, byla větší, než ta jeho. On vypadal spíše jako kočka křížená s čímsi.


Blue DemonSide

Administrátor

08. 05. 2018, 18:37:15

"Jojo.." Zamulal a jakmile začal vlk překousávat kořen, zatáhl za tlapku a za chvíli byl znovu volný. Podíval se na blízký východ z lesa a odhodlaně máchl ocasem. "Jdeš?" Řekl rychle, ale nečekal a už to bral znovu tryskem mezi stromy. Oblohu pročísl blesk a hned vzápětí hrom, což značilo, že blesk uhodil někam za les. Rychle, rychle, rychle,.. Měl spoustu důvodů, proč chtít zemřít, ale nějak se mu nelíbila představa, že zemře spálený na škvarek. Jeho společnost by se při tom ještě otřásala smíchy a nejspíš by vlk už znovu nepomohl. Blue se neobtěžoval otáčet, jestli jde vlk za ní nebo ne a znovu trochu přidal, aby se dostal ven a daleko od nebezpečné bouřky.


christian

Uživatel

10. 05. 2018, 21:12:31

Přejel si jazykem po rtech, oh, bylo to nechutné, ale co by neudělal, že ano? Arem by na svého mladšího bratrance byla jistě pyšná, nebo by dostala svůj 'šok' a viděla by to, co zapomněla. Kdysi.. Kdysi byla Arem skvělá vlčice, jenže po tom, co se probudila u Leona a on ji začal učit odezírat z pysků, změnila se. A mohl říci, že k horšímu - byť to viděl jen on, ani Ravka nebyla schopna si všimnout toho. Ale.. Ale on věděl o bolesti Arem, slyšel nekonečný pláč a sladké slova toho bělostného vlka, jak se jí snažíl uklidnit, že nic nebyla její chyba. Rozeběhl se za vlkem, připadal si, jako by jeho svaly byly v ohni, stále neměl čas si odpočinout od svého příchodu. Byl vyhublý, jeho nohy byly spíše jako kočičí packy - uzoučké, ale rychlé a mrštné. Rozeběhl se za tím bláznem jako kdysi, když mu šlo o život, při útěku z labolaratoře. Nyní šlo o život tomuto vlkovi, i když si to moc neuvědomoval. Cítil srdce až v hrdle, srdeční svaly nechtěly pracovat tak, jak měly a on cítil bodavou bolest na hrudi, jako by jej někdo bodl přímo do jeho smutného srdíčka, které si prostě přálo cokoliv, co by mohlo Christiana usvědčid v tom, že vlk bude v pořádku. Když si to nyní tak uvědomoval, cítil naprosto vše, co by neměl - celé tělo, bez zvuku, bez řeči. Nikdo jej nemohl zastavit, ani jeho vzpomínky, ze kterých chtěl ten minimální obsah svého žaludku vyvrhnout a udusit se tím.. hnusem, řečeno takto. S hrdelním zavrčením se dostal na úroveň vlka. Podrazit nohy? Křičet? "T-tAH! PŘEST-AHBĚA-" nedokázal to, bolelo jej dýchat, jako by při každém nádechu spolykal plamen ohně. "THABOUŘ-EAH TĚ ZABIYAH-" dostal ze sebe znovu. TO CO MÁM SE SRDCEM KRISTA?! 
A najednou se přetočil, 'přepadl přes přední nohy' a vymrštil se do vzduchu, s tvrdým dopadem. Jeho dech byl splašený, jako by byl utíkající člen stáda, kořisti. Se silným zavrčením se vymrštil na tlapky a znovu se rozeběhl. Bude nemocný. Nebude moci chodit kvůli přemoženým svalům. Zemře sám. Zemře bez vědomí, že je tento magor a jeho sestřenice v bezpečí.

 


Blue DemonSide

Administrátor

11. 05. 2018, 20:03:06

Blue si chvíli myslel, že za ním vlk neběží, ale když ho dohnal, choval se divně. "Děje se ně-" Nestačil to dopovědět a vlk už ležel na zemi. Blue prudce zastavil ve středu mezi vlkem u stromu a východem z lesa. V očích mu proběhl celý jeho život. Tolik chyb. Utekl, nechal ze sebe udělat zabijáka, zabíjel, opustil svoji rodinu a přátele. Opovaž se dělat stejné chyby znovu. Blue nasucho polkl a otočil se směrem k východu. Zachráníš si život a budeš mít na srsti další krev, další život, který zhasl kvůli tobě. Ať už je ten vlk nevinný či ne, tebe Život zachránil, smiloval se a to jsi se provinil opravdu hodně. Otočil se zpět na Blua. Další hřmění mu dodalo další dávku adrenalinu. Ty nebo on, není to jedno? Až budeš starý, stejně umřeš. Tímto se nevzdáváš svých hříchů. Splácíš Životu svůj dluh. Blue se prudce odrazil od rozbahněné země rovnou k vlkovi. Popadl ho za kůži, z které z jeho nešikovnosti uniklo pár pramínků krve a odhodil ho od stromu tak prudce, že ho možná ještě trochu přizabil. A pak se to stalo.
Spousta světla, křupnutí kůry a to nejhlasitější hřmění, které za svůj život zažil. Pískání v uších, bolest na pravé straně těla, houby, po celém těle. Adrenalin vyprchal. Všechno co slyšel, bylo ohlušující pískání v uších. Všechno co viděl, byly jen šmouhy, záblesky ohně a smrti. Takhle to skončí? Takhle zemřu? Blue hlasitě zakňučel, ačkoliv se neslyšel. Bolelo to. Tolik to bolelo. Zachránil jsem ho alespoň? Plácl sebou na zem a oheň ho ovanul kolem. Bolelo to. Tolik to bolelo. Splatil jsem svůj dluh? Blue se podíval na poslední černé místo, které značilo nebe. Odpusť mi mami. A pak už byla jen temnota.


Neste přihlášen, pro přidání odpovědi se přihlašte.