[PŘÍBĚH]

bacha na to, hranice a jejich bod 'tam a zde' =D

touláš se, utíkáš, či hledáš? Na chvíli zamyšlene odvrátila pohled od dvojice a spozorovala vlčici, velice zvláštní a.. jednoduše jinou. Byl to nezvyk, potkávat tak nepřirozeně zbarvené vlky, či.. či s tak divnými pokrývkami těla - nevěděla, jak to nazvat. Střihla opět ušima a otočila se na vlky, když si vlčice přisedla k nim - vlastně ji to mohlo být naprosto jedno - a pousmála se, když zastihla pár posledních slov. Periferním viděním si povšimla, že Blue na otázku odpovídá. Sklopila pomalu pohled, přemýšlející nad svou odpovědí. Nebyla tu nová - prakticky by se dala nazvat delším členem Erdenu, jelikož má v plánu založit smečku a vyzvednout ji až do nebes. Slabounce přikývla. ˝A-no, dalo by se ří-ci˝ zacukaly ji koutky úst. Jestli si o ni nebudou myslet, že má problém v hlavě, asi si radostně zavyje.

Spokojeně jsem zastříhal ušima. "To zní slibně," řekl jsem při představě spousty nových míst, které budu moci prozkoumat. Byl jsem však ještě raději, když mi konečně prozatím němá vlčice odpověděla. Šťastňůčce jsem začal vrtět ocasem a její lehký úsměv jí oplatil svým doširoka rozjetým. "Ty toho asi moc nenamluvíš co..?" nezapomněl jsem si trochu rýpnout, ač jsem to nemyslel zle. Než jsem však stihl cokoliv dalšího říct, do dění vpadla nová vlčice? Asi vlčice? Něco pod čímsi plechovým. Trochu mě to děsilo a tak jsem se lehce zhoupl dozadu a sklopil uši. "Páni a ty jsi co? Teda spíš kdo?" pípl jsem k nově příchozí a zkoumavě jí pozoroval. Vypadala dost divně a lehce mě to znervózňovalo, nebylo to přirozené, nebylo to vlčí, nebylo to nic co příroda chtěla. Proč byla tak zakonzervovaná? Nebylo jí v tom v létě vedro? 

Kdesi u hranic (zase)

Blue v jednom bodě přestal poslouchat a zaměřil se na podivný předmět, který měl Cupid na krku. Počkal až domluvil a teprve pak se začal ptát. "Co to sakra je? Nějaká kytka? A proč to máš na krku?" Blue se musel zasmát. Podobné věci už viděl, ale tohle bylo až moc neznámé. Další neznámá přišla hned potom. Pravděpodobně vlčice se posadila u nich a Blue naježil srst. "A tohle je jako co?" Řekl trochu nepříjemným tónem. "Teda, promiň. Zvláštnosti mě moc neberou." Jistě to byla chabá výmluva na jeho chování když on sám je zvláštní. 

Pravděpdobně u hranic

Zastřihala ušima, skupina až na jednoho vlka byla překvapená, co to před nimi bylo. Kývla zase na pozdrav a musela se ušklíbnout. Čumák a jeho bělostná srst, zhruba za konce koutků byly volné, bez brnění. Bylo vidět, že se ušklíbla tudíž. Byla zvyklá na takové reakce vlků a tak jí to ani nevadilo, vlci vždy budou nenávidět divné věci. "Abych odpověděla na otázky vás dvou, tak tohle je brnění. Dostala jsem ho od lidí, a to pod ním je vážení vlčice, to je nečekané, že? A divné je, že na to, že tě neberou zvláštnosti si až sám podivný." Její hlas byl nasáklý ironií a posměškem. Však u ní si vlk musel brzy zvyknout. "Omlouvám se, nechtěla jsem si z tebe udělat srandu, ani z vás dvou." Brnění se stáhlo z jejího těla na ten pásek na krku pod šálou. Byla tam vlčice, její jemně růžové vlasy jí padaly do tváře, tedy ty kratší prameny, zbytek se kroutil na zádech. Jestli znáte takovou tu Baby pink, tak takový odstín to přesně byl. Upírala své světle modré oči na ostatní. "Jsem As'hara Devil." Její jméno znělo jako lidské, ale neměla prapodivné rody jako ostatní. Museli se zatím spokojit s touhle verzí. 

hello hranice

Vlčice s přirozeným barvením se nadechla k odpovědi, ale radši rty stáhla do rovné linia a nic neříkala - měla by? Vždyť, vždyť ona je hluchá a neměla by se vůbec zapojit do nějakého rozhovoru, nikdy. Měla si hrát na němou či tupého vlka, co nezná řeč, ale rozumí - bylo by to snažší. Frustrovaně vzdychla a pokusila se ještě pochytit slova Blua, ale absolutně se jí nedařilo. Když zpozorovala druhou vlčici, taktéž již mluvila a Arem se okamžitě dostal do těla ten odporný pocit; bezmoc. Bylo tu na ni moc vlků, aby je mohla stíhat a registrovat vůbec celý tento rozhovor - ale i tak pohled stále měla na vlčici, As'haře. Ano, byla sice jiná než ona či Cupide, ale to byl taktéž Blue. Provinile však sklopila hlavu, stáhla uši a o kousek ucouvla, nevěnující nikomu z nich žádný pohled. ˝Bemoc˝ zamumlala k Bluovi tiše, styděla se sama za sebe a za tuto.. vlastně, styděla se za to, že kdy v té válce bojovala, styděla se za to, že byla špatným vůdcem a styděla se za to, že byla hluchá.

Nikdy bych nečekal, že se tu sejde tolik tlapek. Podíval jsem se nejdřív na jednu vlčici, pak na druhou a na vlka a zase zpět a zas na něj a na ni a tak dále a pořád dokola. Vlastně jsem nevěděl na koho koukat dřív a tak jsem svůj zrak upíchl na vlka, který mi položil otázku. "Ach tohle," řekl jsem a sklonil hlavu, jako bych chtěl kouknout na svůj krk, což bylo celkem nemožné a tak jsem jen tlapkou přejel po přívěšku. "Prý je to symbol lékařů, dostal jsem jej ve své předchozí smečce, kde jsem léčil zraněné vlky," odpověděl jsem a položil zas tlapku dolů, aby si kdyžtak mohl prohlédnout co to tam vlastně je. Vlastně jsem se tak trochu prokecl, že léčím, ale to mi nevadilo, rád klidně pomůžu komukoliv. Odpověď obrněné vlčice však nebyla zcela vysvětlující, vlastně mi přišla matoucí. Proč by dvojnožci dávali na vlka skládací brnění? Je to tak nepřirozené. Ježily se mi chlupy z toho, jak mi to přišlo zvrácené proti přírodě. Pohodil jsem nad tím však hlavou a koukl na lehce přikrčenou vlčici, která se očividně necítila ve své kůži. "I tebe rád poznávám," broukl jsem ještě zdvořile k nejnovější příchozí a podíval se na zatím mě bezejmenou vlčici. "Stalo se něco?" zeptal jsem se jí starostlivě. Na mém hlasu i v mých očích bylo jasně znát, že se ptám zcela upřímně a mám opravdu zájem o to jí pomoci. Posadil jsem se kousek od ní a koukl na modrého vlka, který mi přišel, že vlčici nevidí prvně. Pak jsem zas shlédl k té utrašené bytosti a svěsil uši, jako bych chtěl říct, hej "maličká" to bude dobrý, svěř se mi.

Blue se zájmem sledoval, jak se z ní stala normální vlčice. Normální s růžovými vlasy. "Že já vůbec něco říkal." Zasmál se Blue a začal věnovat svoji pozornost ostatním. Nepočítal s tím, že se sem přihrne tolik vlků. Udělalo se mi trochu úzko, ale nedával to najevo. "Já jsem Blue." Znovu se představil jen jako Blue. V myšlenkách se ztratil u rodu, který nikdy neříkal. Vzpomínka na rodinu mu nahnala slzy do očí, které si schoval na později. Nehodlá se tu stát středem pozornosti. Jeho pohled nakonec skončil na Arem, která se tu očividně necítila nejlépe. Než se k ní stihl Blue dostat, svoji řeč spustil Cupid. "A kde to tvá smečka sehnala? Vypadá to jako takové ty věci, které nosí lidi kolem krku a vypadá to, že se tím chtějí uškrtit." Zamumlal Blue za pochodu k Arem. Cupid si jejího problému také všiml. Blue si nebyl jistý, co by měl vlastně udělat. "To je dobrý Cupide. Tohle je Arem. Dokáže toho říct hodně, ale řekl bych, že nemá ráda moc vlků na jednom místě." Blue musel neustále přemýšlet, jestli jí nenaštval prozrazením jejího jména nebo vymýšlením si o jejích problémech. 

Asha'ra se setkala s mnoha vlky, málo si však pamatovala, ale na vlčici bylo vidět že má nějaký hendikep. Ach, donutilo jí se zamyslet. Znala slepého vlka, Siriah, její pohled vždy nemohl najít svůj cíl, až po chvíli, ale takhle vlčice asi normálně viděla. Tak co na ní bylo divného? Mohla mluvit ze svých zkušeností, vést takové vlky nebylo nikdy lehké. Její minulost byla rozhodně někde jako vojevůdce, ale...ach jasně. Koukla se na Cupida a Blua, bavili se o obojku, který taky jednu chvíli měla. "Nemyslíte obojek? Dává se těm, kteří musí být někde přivázaní, nebo když se chce vyznačit, že někomu patří." Vysvětlila Ash pojem obojku. "Lidi jsou zvláštní." Řekla jen i na svojí obhajobu. Ona hnědá vlčice začala couvat a Blue k ní hned šel. Slyšela lehce její slova, nemluvila jako ostatní, jako by to vůbec neuměla. Vzpomínala na poslední dobu, vzpomínala na to kde se s tím setkala. Ach jistě, Mikey, ten hluchý vlk. Byl jako ona, snažil se odezírat Ash ze rtů a ona se kvůli němu naučila kreslit slova. Byl vůbec první přítel od doby, kdy dostala brnění. "Tak to není, je nemocná, tedy jen to tak vypadá. Znala jsem vlka, nerozuměl slovům, neslyšel je." Začala a koukla na vlčici. Měla to říct nahlas? Měla se věřejně přiznat k tomu, že to ví, nebo to měla udělat vlčice? Opatrně k ní přišla. Její pohled byl jemný a ustaraný. "Nemusíš se stydět...mám bratra také bezmocného, vím jak se musíš cítit." Dávala si pozor, aby správně vyslovovala. Když tak by jí zase začala kreslit slova. Snad její typ byl správný, vlastně poznala i němého vlka. Nebyla sama ona nějak divná? Krom brnění? 

hranice

Slabounce vzdychla a pohlédla na toho modrého vlka, kterému ještě dala šanci a soustředila se na jeho pysky. Moc vlků na jednom místě, huh, jak výstižné. Ona prostě jen nestíhala a nevěděla co dělat, zase tak dobrá sama v tomto ještě nebyla, aby mohla pochytit každé slovo od všech vlků zde. Stále ještě držela pohled u země, netušila, o čem je řeč a či se stále baví o As'haře, či co že to tam probírali. Někdy bych tatkéž chtěla, bezproblémově se pokusit o konverzaci se zvláštním tématem - například o těch 'bonusech', které má každý. Jsem obyčejná hluchá vlčice a oni podivní vlčci, co jistě mnoho zažili.. a pamatují si na to, pamatují si na ty krásné okamžiky - ale já? válka smeček, bělostný vlk a vyhnanství. Překvapeně, se smutnýma očima pohlédla na vlčici, která se k ní přiblížila a zaměřila se na její pysky, kdyby snad něco chtěla říci, bylo to automatické a pro ni již i přirozené. Arem by ani neurazilo, kdyby se z tlamy vlčice dostaly posměšné nadávky, předci jen - ano, mohla si říci, že toto taktéž zažila. Zavřela oči, věděla, že na tom není sama a že hluchota není tím nejhorším, ale přesto ji to.. bolelo, to je to slovo? ˝Hluchota ne-ní věc, na kte-rou by ex-istoval jiný po-cit˝ zamumlala tiše a uši stáhla ještě více. Stud, to je to, co mnozí nechápou, ale říkají, že je to normální.

Hranice

Nikdy jsem nad svou ozdobou kolem krku nepřemýšlel jako o něčem, co by mě mělo spoutávat. "Spíše to beru jako ozdobu," odpověděl jsem vlčici. "No je možné, že to mají někde od lidí, pár vlků odtamtud přišlo a ano, jsou vážně podivní," Souhlasil jsem a pohodil hlavou. Její brnění mi přišlo mnohem více podivné a svazující, i když v boji mohlo být užitečný, ale kdo by stál o boje? "Tu hřívu máš odmala?" zeptal jsem se, abych raději strhl pozornost jinam. 

Nemělo to moc cenu, protože většinu pozornosti na sebe nakonec strhla vlčice, kterou mi Blue představil jako Arem. "Moc rád bych ti pomohl, ale myslím, že moje magie nemá takovou moc... Ani si nemyslím, že bych ti mohl alespoň trochu vrátit sluch, že by si slyšela alespoň něco," Pověděl jsem jí pomalu, aby mi mohla odezírat, vypadalo to, že jí to docela jde. Vzhledem k tomu že mluvila, tak asi musela někdy slyšet, jinak by se to nenaučila. Nechtěl jsem jí tu utěšovat jako AsHara, protože hluchota není nic přirozeného a pěkného a ona to jistě věděla víc než kdo jiný. Bylo mi z toho trošku smutno a raději jsem od vlčice ustoupil, abych jí dal trochu prostoru, protože naopak se k ní nahrnuli všichni ostatní. "Vy patříte do nějaké smečky?" zeptal jsem se po chvíli do éteru, protože mě to celkem zajímalo.