[PŘÍBĚH]

Smíšený les zvěře

Jak se na ní díval, tak přeci jen začal přemýšlet o svém životě. Byl něco jako učitel její, když jí tohle vše odpovídal? "Ne, tohle je spíše smutné, než tragédie. Tragédii se přisuzuje hlubší význam než smutným věcem. Tvoje starost opravdu není tragédie, děje se to skoro všem vlčatům a málokdy se to všechno stihne upravit. Prostě si jen v životě neměla moc štěstí." Začala mu říkat další příklady a on se musel v duchu smát tomu, jak moc naivní byla. "To není tragédie, to je magie. Magii má hodně vlků, to tvé vypadá na ledovou magii. Umíš mrazit a proto ti vadí horko. Není to ani nemoc, je to něco čím se každý vlk odlišuje a když o to přijde, je obyčejný, nezajímavý." Vysvětlil jí. Byl trpělivý, opět a opět poslouchal její slova snažíc se na ně najít odpovědi, se kterými by mohla být spokojená. Mlaskl, když mu řekla že vlastně neumí lovit. Co se dalo dělat, musel jí to naučit. "Jdeme, naučím tě lovit." Řekl pak jen a když viděl, že ho dohnala byl spokojen. "Dobrou zprávou je, že umíš aspoň chodit. Běhat taky umíš?" Zeptal se jí pro jistotu, spíše si z ní jen dělal srandu. 

Smíšený les zvěře

Bylo smutné když jsem opustila tátu v jeskyni? Je z toho smutný? Žije ještě? "Můžeš poznat jestli tvoji příbuzní žijí?" Pousmála jsem se a znovu se ztratila v myšlenkách. Magie. Co všechno dokážu zmrazit? Jsem s tím nebezpečná? "Magie ale může někoho i zabít viď?" Obyčejný a nezajímavý. Takže přeci jen nejsem obyčejná. Ne, že by mi moje modrá srst přišla normální. "Co když někoho omylem zmrazím?" Zděsila jsem se a najednou si dávala dobrý pozor, co dělám. "Pochybuju že z toho učení odejdem s... Co se tak vlastně loví? To, co jsem jedla vypadalo trochu jako nějaký druid." Nijak mi nedošlo, že by ho to mohlo urazit. "Běhat mě naučil medvěd. Nejspíš nedobrovolně. Procházela jsem se ve skalách a od tlapky mi odletěl kámen do jeskyně. Nejspíš to toho medvěda pěkně naštvalo. Stála jsem na útesu a najednou vidím, jak se ke mne žene něco obrovskýho. Nejspíš to mám v krvi, ale vycítila jsem nebezpečí a ani nevím jak jsem se rozběhla pryč. Zjistila jsem, že medvěd je o hodně větší než já a tak nějak jsem vybrala zatáčku líp než on. Schovala jsem se v jeskyni a medvěd šel bez oběda. Myslíš, že když zabiješ králíka tak pro něj rodina truchlí?" Mám spoustu zajímavých historek a to jsem půl života prospala.

Podzimný les 

V očiach sa mu myhol záblesk prekvapenia, no nie z faktu samotného, ale z toho, že to vlčica nevyužila proti nemu. To je vážne taká sprostá? Ak to celý čas vedela a podarilo sa jej ho striasť, aby ju nemohol nájsť, mohla zamaskovať svoj pach. Cítil sa, akoby pred ním stálo malé, neskúsené vĺča. A taktiež...,,Skutočne nemáš veľa rozumu, prezradiť mi tvoju výhodu" poznamenal s úškrnom a keď si ľahla len nadvihol obočie. Keď sa mu zadívala do očí,po pár minútach si pre seba v duchu povzdychol a naklonil sa k nej:,,Asi ti budem musieť pripomenúť, že ťa nikdy rešpektovať nebudem. Vážne si myslíš, že obyčajným zízaním mi do očí niečo dosiahneš? Maximálne to, že vyzeráš smiešne" povedal posmešne a labou ju capol po tlame ako malé neposlušné vĺča.

Podzimní les

Lawiee unavovali ty jeho bláboly. I tak se mu stále koukala do očí a poté co ji čapl po tlamě zvedla obočí. Udiveně se na něho koukala. Nevěděla, jak se má v situaci zachovat, jestli má začít vyvádět jako malé vlče a nebo zachovat klid. Popravdě? Lawiee by klidně začala si s ním hrát, jenže by to bylo nevhodné. ,, Já jsem ti to říkala už předtím, ty nebudeš respektovat mě, já nebudu respektovat tebe'' mrkla na Aureliona a přitom se i usmála. Věděla, že Aurelion bude nejspíše chladný asi pořád. ,, Tak to je super, že vypadám zábavně! O to mi také šlo!'' zasmála se a elegantně vyskočila na nohy. Chtěla mu oplatit to čapnutí po tlamě, a proto kolem něho prošla a svým dlouhým a mohutným ocasem ho ''bouchla'' do čenichu. Zasmála se tomu, co právě udělala, ale stále měla toho vlka na pozoru...

Podzimný les 

,,Nemusíš ma rešpektovať, ale stále ti nedochádza, že s tvojím chovaním ani teba nikto rešpektovať nebude. Jedine, že by bol rovnako hlúpy ako ty" odvetil pokojne a keď na neho mrkla, zdvihlo mu to tlak, no nedával nič najavo.,,Nepovedal som zábavne, ale smiešne a medzi tým je veľký rozdiel" schladil ju a vyceril tesáky:,,S týmto tvojím prístupom sa nikdy nedostaneš z mojej V.I.P zóny. Takže spolu zrejme strávime po zvyšok života" provokačne jej oblizol tlamu a uškrnul sa. Snažil sa tú vlčicu v podstate vychovať, aby začala používať rozum a chovať sa viac dôstojne, no to nejaký ten čas, ako videl, potrvá. Keď okolo neho prešla a buchla ho chvostom do ňufáka, tlmene zavrčal a surovo ju za neho schmatol. Chvost jej následne vykrútil a stiahol ju za neho na zem. 

Podzimní les

Stála tam a koukala na Aureliona. Poté co ji chňapl po ocasu opět se objevila na zemi. OPĚT! Začalo ji to rozčilovat, ale snažila se nedat ani náznak rozzuřenosti. Vstala a oklepala ze sebe kousky hlíny. Nestihla ani odpovědět na to, co ji řekl, a tak odpověděla teď. ,,Hloupý? Jak směšné! Nerespektuj mě, mě to tak velký problém nedělá. Vůbec mi nevadí, že mě takové malé vlče nerespektuje. Víš, to je normální, ale ty to ještě nechápeš, jsi ještě malý vlče, až dospěješ, možná budeš vědět, co to znamená RESPEKT'' řekla a podívala se na Aureliona. Aurelion byl o něco více menší než Lawiee. Lawiee byla taková mohutná oproti němu. Začalo ji rozčilovat, že ten malý skřet si tak vyskakuje, kdyby mohla, zakousla by ho a dala sežrat rybičkám v řece. To však udělat nemohla, musela to překousnout.,,Neboj, ty jsi u mě taky ve V.I.P zoně, neměj strach! A že strávíme spolu zbytek života? No, já si myslím, že se mi podaří opět tě setřást, ty malé vlče'' řekla a usmála se na Aureliona. Lawiee už měla naplánováno, jak ho setřese...

Podzimný les

Pri jej výlevu len prevrátil očami, asi jej to mal povedať na rovinu:,,Možno som telesne ešte vĺča, ale dobre viem čo znamená rešpekt. Rešpektujem viac vlkov, než by si čakala, ty sa len proste nedokážeš zmieriť s tým, že ty medzi nich nepatríš. Rešpektovať znamená uznávať, si síce dospelá, ale chováš sa ako malé vĺča. Od momentu čo si do mňa vrazila sa chováš ako vĺča, keď sa tak prestaneš správať, možno začnem o tom rešpekte aspoň trochu uvažovať. Teraz tu len zbytočne nad tým plačeš" zavrčal nakoniec, hádam jej to vysvetlil dostatočne, aby to jej mozog dokázal správne spracovať. Premeral si ju odmeraným pohľadom a zahladel sa do diaľky, až dokým znova neprehovorila:,,Ja ťa len vychovávam, zlato. Čudujem sa s tvojím prístupom, že si doteraz prežila. S tvojou naivnosťou by ťa hociktorý silnejší a zákernejší vlk ako ja využil pre svoje ciele. Taktiež s tvojím chovaním, čo ak sa ocitneš medzi skupinkou vyhnancou? Stretol som sa raz s takými vlkmi, budeš pre nich len hračka. Len pokiaľ zostaneš takáto, takto si u nich nevybuduješ ten tvoj rešpekt" pozrel na ňu a cvakol jej tesákmi pred tvárou, aby zdôraznil svoje slová:,,Aj keby sa ti ma podarilo striasť, ja si ťa znova nájdem" vyhlásil s úškrnom a díval sa na ňu, vládol v ňom nejaký vnútorný spor, ktorý nedokázal popísať a ktorý mu zabraňoval tej vlčici neublížiť, len jej takto ničiť život.

Listnaty les

Lawiee už ho měla plné zuby.'Jak se opovažuje?! Skřet jeden, já mu dám!' toto Lawiee probíhalo hlavou. Skočila na vlka a silou ho převalila na zem. Vycenila tesáky a pošeptala mu do ucha: ,, Ty, jako malé vlče mě vychovávat nebudeš! A nebudeš mi říkat to, co mám dělat! Já nejsem ty a ani nebudu! A s tím utíkáním... Uteču ti, jako minule, nebyl si schopný mě najít! ZLATO" slovo ZLATO zdůraznila a jemně zavrčela. Neměla v úmyslu mu něco udělat. Jemně ho kousla do krku tak, aby se mu nic nestalo. Prostě dostal za vyučenou. Odešla od něho, aby se mohl postavit. Sedla si a nepříjemně na něho hleděla...

Listnatý les

Keď ho zvalila na zem, vyšlo z neho démonické zavrčanie, no nepokúšal sa ju zo seba zhodiť a len počúval jej slová.,,Utečieš mi ako minule? Nebol som schopný ťa nájsť? Koľko trvalo, než som ťa znova našiel? Pätnásť minút?" uškrnul sa a keď ho kusla do krku, aj keď mu nič neurobila, na tvári sa mu zjavil ten výraz čo predtým. A v momente, ako sa pohla od neho, prudko sa prevrátil na bok a zahnal sa po nej drápmi. Urobil vlčici nepekný škrabanec na stehne, z ktorého stieklo niekoľko kvapiek krvi a s trochou šťastia tak bude mať od neho pamiatku. Neplánoval, ale zostať len pri tom, fakt sa zdalo, že táto vlčica si nedá povedať a tak jej chcel urobiť niečo, na čo dlhý čas nezabudne. Vyceril tesáky a prešiel si po nich jazykom, spraviac jeden krok k vlčici, s čiernym plameňom v očiach, keď v tom ho zastavil hlas v jeho hlave:Aurelion. Stuhol a uši mu padli k zátylku, ten hlas poznal veľmi dobre, patril tomu vlkovi, ktorý mu dal náhrdelník a občas, keď to už prechádzalo za hranicu mu vstúpil do svedomia:Ty toto nechceš. Ovplyvňuje ťa nenávisť okolia, ktorú kvôli tvojmu otcovi sťahuješ do seba pripomenul mu a vlk zavrčal. Náhrdelník máš už plný... povedal akoby len tak mimochodom a Aurelion hodil pohľad na spomínanú vec, ktorá bola zafarbená do uhľovo čierna. Cúvol znova o krok vpred a spomedzi tesáky sa mu vydralo zavrčanie. Hodil na vlčicu nenávistný pohľad, no zostal stáť na mieste.

Listnatý les

Než se stihla zpamatovat, tekla po jejím stehně krev. Zakvílela bolestí. Stehno bolelo, a celkem dost krve z něho teklo. Zvedla se ze země a přišla blíže k vlkovi. Mohutně se postavila před Aureliona a koukala na něho. ,, ty chceš bojovat? Do toho!'' řekla motivačním hlasem a mrkla na Aureliona. Aurelion se na ní vrhl a poté se zastavil. Nevěděla, co to má znamenat, proto zapojila svoji magii. Četla mu myšlenky a vlastně všeobecně, co se děje v jeho hlavě.Nevěděla jak má zareagovat. Stála tam připravená k boji. Vycenila tesáky a čekala na jeho reakci...