[PŘÍBĚH]

25. 03. 2018 14:34:27


ÚZEMÍ TULÁKŮ
je na každém místě u hranic


Tuláci mohou překročit hranice Erdénské smečky, ale neměli by se na něm
pohybovat déle jako jeden reálný měsíc.
Lovit mohou pouze malou zvěř, pokud se alfy dozví o porušení,
tulák bude poslán zpět na jeho území a přijímání do smečky bude složitější
Vztahy s členy Erdénské smečky jsou možné, vlčata však už ne. Aby mohl mít váš vlk
nebo vlčice vlčata se spřízněnou duší, oba musí být členové smečky nebo tuláci.
Přijmutí do smečky je jisté. Většinou se dává úkol, ale pokud ho nedokážete splnit,
alfy si na vás budou prostě jen dávat větší pozor.


ÚZEMÍ ERDÉNSKÉ SMEČKY
je všude jinde, než mají své vyhrazené území tuláci.

Přechod na území tuláků je možný, ovšem neměli byste se tam zdržovat déle jak jeden
reálný měsíc. Pokud budete na území déle, může se stát, že se automaticky
stanete tulákem.
Vztahy a vlčata je důležité vždy partnerství a rodinu ohlásit alfám.

Lov - každý může lovit cokoliv chce, ale je dobré se rozdělit s ostatními.
Každý člen se prokazuje tetováním.
Každý člen si dojde pro svojí "výplatu" každýá měsíc za alfami. 




POSTAVENÍ VE SMEČCE
Alfa - Orisea De La Garmadon
Beta -
Gamma/Hraničář - xxx
Delta - xxx
Kappa - xxx
Omega - xxx
Vlče - xxx


Založení smečky - kdysi dávno v roce 2016
Děkujeme všem, kteří jsou sučástí něčeho tak magického jako je tato hra
a dodávají Erdenu chuť do života

▪Aurelion

Administrátor

26. 03. 2018, 18:39:42

Listnatý--->Podzimní les

Hociktorý iný vlk by nechcel míňať svoj drahocenný čas na tomto svete na prenasledovanie nejakej prihlúpej vlčice, no Aurelion nebol hociktorý iný vlk a preto nasledoval jej pach, až ju napokon uvidel, ako si to zamierila k lesu. Našťastie pre neho, z jej pozície nemohla jeho pach cítiť a preto moment prekvapenia nebolo nijak ťažké uskutočniť. Vyskočil na blízku skalu, nepočuteľne po nej prebehol a skočil na hrubý konár, z ktorého zo vzduchu priamo na Lawiee, ktorá nebola otočená jeho smerom. Vystrel laby pred seba a pridlávil vlčicu k zemi, pričom sa postavil nad ňu tak, aby ho už nemohla prevrátiť ako minule. Sklonil sa k jej uchu a potichu povedal:,,Vážne si si myslela, že mňa sa tak ľahko zbavíš?" uškrnul sa a labu jej zatlačil na krk, no po pár sekundách ju dal preč a postavil sa vedľa nej:,,Kam si sa vydala?" spýtal sa znudeným hlasom, keď si prezrel podrobnejšie okolie.

 


Sibiri

Administrátor

26. 03. 2018, 18:45:37

Podzimní les

Vzbudila se a nevěděla ,co se děje a kde je. Nevěděla jak se tu vzala a ani nic jiného,jen to že je dena je  v lese. Postavila se na nohy a rozhlédla se krajinou,všude byli zlatě a jiank zbarvené listy. "Spala jsem moc dlouho". Udělala několik kroků a rozhlížela se kolem sebe,snažila zjistit. kde se nachází. "Ale faaakt hodně dloho." Pomyslela si. ,, To už je zase podzim ?" promluvila. Avšak ji nešlo slyšet,přes tak hlučný a přitom nádherným zpěvem ptactva, žijího v zdejším lese, kde se tedˇnachází.

 


Lawiee

Administrátor

26. 03. 2018, 18:51:19

Podzimní les

Když se tak hezky rozhlížela, ulevilo se ji, že Aureliona neviděla, a tak nějak se ho zbavila. Nakonec se stalo něco, co Lawiee nepředpokládala. Vlk ji srazil na zem. Čenich měla od hlíny, a vlastně se ji hůře dýchalo, když zjistila, že vlk ji tak trochu ''škrtí''. Nakonec konečně z ní slezl a Lawiee se ulevilo. Vycenila tesáky na Aureliona: ,, Ty mě pronásleduješ! A kde jsem byla? To by ti mělo být jedno...'' drze odsekla po Aurelionovi. Do čenichu ji štípl neznámý pach. Větřila a zjistila, že je poblíž nějaký vlk. 'Doufám, že to nebude nikdo protivný, jako je tady pan Aurelion, prosíím' říkala si v hlavě a přitom se ji ulevilo, když byl poblíž vlk...


Sibiri

Administrátor

26. 03. 2018, 19:15:38

Podzimní les

 

Ten zpěv přerušil,jakýsi zvuk. Sibiri ho uslyšela ,ale nerozumněla. Když se ohlédla za zvukem,uviděla v dáli siluetu nějakého živočicha avšak,zadali je to vlk nebo jen jelen a na takovou vzdálenost ,nemohla poznat. "Kdo jee tam ?" zeptala se na živočicha. Udělala několik kroků a začala čenichem větřit. Vlk,ne vlčice !  Trochu se jí ulevilo, ale se jí bála,jelikož může mít zlé úmysly.


▪Aurelion

Administrátor

26. 03. 2018, 19:29:06

Podzemný les 

,,Správne" ohodnotil jej dedukciu s úšklabkom a hlavu naklonil do strany:,,S tvojou nulovou inteligenciou, z čoho plynie tvoje hlúpe chovanie si sa dostala do mojej tzv.V.I.P zóny. A ver, že to nie je nič príjemné" žiarivo sa na ňu usmial, no okamžite nahodil chladný výraz:,,Nejaký ten čas spolu strávime. Či už chceš alebo nie" poznamenal a keď ucítil pach neznámeho vlka spozornel:Ak mi bude prekážať, ľahko sa ho zbavím ohodnotil túto situáciu v duchu a uprene sa zadíval na škrečka Lawiee, ktorá jasne nebola nadšená jeho prítomnosťou. 


Lawiee

Administrátor

26. 03. 2018, 19:40:30

Podzimní les

Uslyšela zvuk, který pocházel od vlka. Poté na Lawiee začal mluvit Aurelion, ona pouze odpověděla : ,, Já vím, že jsem u tebe ve V.I.P zoně, mám magii myšlenek, takže já to už vím dávno'' temně se na něho zasmála. ,, A řeknu ti, že to přijemné není'' řekla drze a olízla si hrdě tlapku. Doufala, že vlk přijde, protože tu asi stroskotá. Lehla si před Aureliona a stále se mu koukala do očí. Doufala v to, že on pohledem ucukne. Doufala také v to, že někdy bude mít k ní respekt. Pousmála se na vlka, při čemž se mu stále dívala upjatě do očí...


Nickolas

Uživatel

26. 03. 2018, 20:34:52

Smíšený les zvěře

Zhluboka se nadechl, byla jak malá vlče, které postrádalo úplně vše. Neměla výchovu, neměla ani špetku slušnosti, ale stejně se představila, aspoň to zmírnilo situaci. Zhluboka se nadechl ještě jednou a stáhl uši k zátylku. "Tak pojď ty chodící tragédie, najdeme ti něco, co by nám mohlo pomoc. Taky mám totož hlad a žízeň." Poznamenal a vydal se nějakým směrem, hledajíc něco kde by mohl najít jak vodu, tak i jídlo. "Moon, hm, zajímavé jméno. Jsi modrá jak měsíc v té největší záři. Mé jméno je Nickolas, jsem druidem a také strážcem pokladu dědictví druidů." Řekl jediné, co si jakž takž pamatoval. Pak se na ní jen ohlédl, pokynul hlavou a vydal se hledat něco k jídlu pro ní a pro něj. 


Moon

Uživatel

26. 03. 2018, 21:47:40

Smíšený les zvěře

Nedívej se na mě. Opatrně jsem zavřela oči. Ticho prořízl jeho povzdech a následná řeč. "Co je to trag...tragie... tragedi... ta věc?" Neudržela jsem v sobě zvědavost. Samozřejmě to byl nejspíš špatný nápad a já budu za největšího hlupáka, ale chtěla jsem si doplnit slovníček. Moon. Svítil měsíc. Na moment mě přemohl smutek, ale zahnala jsem ho. Měsíc... v té největší záři... "Jako úplněk. Když jsem své jméno dostala tak na obloze svítil měsíc. V úplňku." Pousmála jsem se a zamyslela se. Bylo by to krásné. Sedět na kraji útesu nad obrovskou zemí a sledovat měsíc v úplňku zatímco na vaši srst dopadají sněhové vločky. Z té představy jsem skoro slintala. Nickolas. Snažila jsem se další otázce odolat, ale stejně jsem ji pronesla. "Dru- co?"


Nickolas

Uživatel

27. 03. 2018, 13:10:38

Smíšený les zvěře

Byla opravdu jak malé vlče, které nic neznalo. Byla jak něco, co nevědělo že ani někam patří. Nevěděla ani polovinu významů jeho slov, jako druid byl zvyklí, že mluví pomateně, ale takhle? Nevěděla ani základní pojmy jako tragédie. Přesto se pousmál, nemohl být na ní nevrlý. "Tragédie je věc, která se odehraje ve vlkově životě a je více méně hodně smutná. Třeba jako úmrtí rodiny, lásky nebo někoho velice blízkého. Taky jsou přírodní tragédie, jakožto zemětřesení a nebo požár." Vysvětlil jí. Opravdu bylo podivné, že na ní nějak nenadával. Vyprávěla mu příběh jeho jména. "Můj příběh je mne neznámý, můžeš si cenit toho, že jej znáš." Pak se zeptala ještě, co je druid. Možná mu již trošku zacukal koutek oka, ale nebylo to zase tak strašné, jen byla jako vlče. "Vidíš ty jelení kopyta a kozí rohy? Je to právě to, co mne dělá jiným. Stalo se mi to kvůli mému propojení s přírodou. Proto jsem i zeleno-hnědý, jako barva stromů. Mým úkonem Druida je měnit se na zvířata a chránit jí." Vysvětlil jí. Musel se ohlédnout ještě jednou. "Princezno, jdeme lovit. Nechci abys umřela hlady." Snažil se jí probrat z jejího snění. 

 


Moon

Uživatel

27. 03. 2018, 13:42:49

Smíšený les zvěře

Pousmál se. Asi mám větší štěstí když jsem otravná. Zastříhala jsem ušima, posadila se a pozorně poslouchala. Tragédie... "Rodiče se o mě nezajímají. Proto jsem taková. Je to tragédie?" Otázky. Samé otázky.  To už ale přišla odpověď a já si znovu mohla nepozorovaně prohlédnout jeho podivné části těla. "Já nevím proč jsem modrá. Ale vadí mi horko. A taky umím spoustu divných věcí. Jednou jsem usnula v listí a ráno jsem se probudila v ledové postýlce. Je to tragédie?" Další otázka. "Lovit? To asi nepůjde. Totiž já... jsem nikdy v životě pořádně nelovila. Jedla jsem ryby a zbytky po ostatních." Tváře mi zrůžověly. Rozhodně jsem na to nebyla pyšná. Proč se v dálce tolik věcí zmenší a když přijdete blíž najednou jsou obrovské? Odkud teče voda? Proč musí pršet?  Proč ho skoro nevidím? Rychle jsem vyskočila na tlapky a dohnala ho. Chodit jsem se naučila s tátou, ale běhat mě naučil medvěd. Když jsem na něj hodila šutr.


Neste přihlášen, pro přidání odpovědi se přihlašte.