[PŘÍBĚH]

25. 03. 2018 14:34:27


ÚZEMÍ TULÁKŮ
je na každém místě u hranic


Tuláci mohou překročit hranice Erdénské smečky, ale neměli by se na něm
pohybovat déle jako jeden reálný měsíc.
Lovit mohou pouze malou zvěř, pokud se alfy dozví o porušení,
tulák bude poslán zpět na jeho území a přijímání do smečky bude složitější
Vztahy s členy Erdénské smečky jsou možné, vlčata však už ne. Aby mohl mít váš vlk
nebo vlčice vlčata se spřízněnou duší, oba musí být členové smečky nebo tuláci.
Přijmutí do smečky je jisté. Většinou se dává úkol, ale pokud ho nedokážete splnit,
alfy si na vás budou prostě jen dávat větší pozor.


ÚZEMÍ ERDÉNSKÉ SMEČKY
je všude jinde, než mají své vyhrazené území tuláci.

Přechod na území tuláků je možný, ovšem neměli byste se tam zdržovat déle jak jeden
reálný měsíc. Pokud budete na území déle, může se stát, že se automaticky
stanete tulákem.
Vztahy a vlčata je důležité vždy partnerství a rodinu ohlásit alfám.

Lov - každý může lovit cokoliv chce, ale je dobré se rozdělit s ostatními.
Každý člen se prokazuje tetováním.
Každý člen si dojde pro svojí "výplatu" každýá měsíc za alfami. 




POSTAVENÍ VE SMEČCE
Alfa - Orisea De La Garmadon
Beta -
Gamma/Hraničář - xxx
Delta - xxx
Kappa - xxx
Omega - xxx
Vlče - xxx


Založení smečky - kdysi dávno v roce 2016
Děkujeme všem, kteří jsou sučástí něčeho tak magického jako je tato hra
a dodávají Erdenu chuť do života

▪Aurelion

Administrátor

25. 03. 2018, 22:43:40

Listnatý les 

Myslel to úplne vážne. Bude chodiť za ňou, kamkoľvek sa pohne a preto keď sa Lawiee vydala preč okamžite sa pohol tesne za ňou. Keď si ľahla, posadil sa oproti nej a zadíval sa na ňu, tak trochu to vyzeralo ako jej osobná stráž. Stále sa nemohol zbaviť myšlienky, že sa chová ako jeho sestra, čo bol možno aj dôvod, prečo sa ju rozhodol takto prenasledovať. Len vyššia sila vie, že keby sa možno chovala o niečo inak, len by jej fakt zaryl svoje tesáky do boku, čo by bolo aj lepšie ako situácia v ktorej sa vlčica ocitla. Pre každého bolo horšie niečo iné. Pri jej slovách sa len uškrnul:,,To sa ešte uvidí" poznamenal skôr pre seba a potom nahodil znovu chladný výraz. To sa ešte uvidí...času majú dosť. Vlk sa dožíva pätnásť rokov, no nie?


Lawiee

Administrátor

26. 03. 2018, 16:13:21

Listnatý les

Ležela a olizovala si tlapku od bláta. Když si všimla, že vlk jde za ní trochu zavtípkovala: ,, Já nepotřebuji osobního hlídače, ale náhodou, je to celkem super, alespoň si mohu odpočinout, takže děkuju'' zasmála se poté co to řekla. ,,Promiň, nemyslela jsem to ve zlém'' usmála se na vlka. Ležela tam dál a poté ji zakručelo v žaludku. 'HLAD!' řekla si v hlavě a musela si ulovit třeba zajíce. Zvedla čenich do vzduchu a větřila: 'Listí,Jelen,Laň,Jaro,Veverka,ZAJÍC!' po dlouhém větření ucítila pach zajíce. Rychle vytryskala za pachem. Zajíc nebyl tak daleko. Byl celkem vypasený a hned jich tam běhalo 6. Byla to mláďata, Lawiee toužila najít jejich matku, kterou by sežrala, matky většinou bývají vypasené, ale kolem mláďat nikdo nebyl, pouze 6 bezbranných mláďat. Neváhala a hned se pustila dopředu. Zajíc, který ležel uprostřed byl snadný chytit, jelikož byl ještě otupělý, neměl šanci utéct. Lawiee chňapla po zajíci a z mláďěte vytekla krev. Byl mrtvý. Odložila ho na stranu a lovila dalšího. Mezitím ji 4 utekli. Zbyl tam pouze zajíc, který byl opravdu malý, ale za to vypasený! Měl krátké nožky, a bylo snadné ho ulovit. Lawiee chňapla čelistí a už ho měla v tlamě. Vzala oba dva zajíce do tlamy a šla zpátky za vlkem. ,,Tady, myslím, že máš taky hlad, a i když mě zrovna nemáš v oblibě, nenechám tě tu zemřít hlady'' řekla a pustila oba dva zajíce na zem. Přistrčila mu většího zajíce, který byl vypasený a sama si vzala menšího. Matka ji naučila slušnosti. Vzala si menšího zajíce a už ho rozebírala. Byla tam spousta masa, a s radostí se do něho pustila...


▪Aurelion

Administrátor

26. 03. 2018, 17:14:20

Listnatý les

Ako môže byť niekto tak sprostý, bolo to, čo mu teraz behalo hlavou, no musel to prekusnúť, keďže spolu ešte nejakú tú chvíľku strávia. Preto jej trápne slová vpustil jedným uchom dnu a druhým von. Túto vlčicu nikdy nikto rešpektovať nemôže, ak áno, to by musel byť riadne na hlavu. Zamyslene hľadel do dialky, keď v tom ucítil závan vzduchu a tá Lawiee -meno ako pre poľného škrečka- sa ako blesk rozbehla...niekde. Len hodil krátky pohľad jej smerom a dôstojným, elegatným klusom sa vydal za ňou. Zastal neďaleko od nej a bez emócii pozoroval, ako ukončuje život zajacov. Keď sa vlčica vydala za ním, len ohrnul pysk:,,Nemusíš mať obavy o moje zdravie, dokážem si uloviť niečo aj sám, skôr než stihneš prejsť do polovici lesa" zavrčal, keď mu pristrčila zajaca a odstrčil ho naspäť, posadil sa a ďalej zhnusene sledoval, ako sa neslušne napcháva.

 


Nickolas

Uživatel

26. 03. 2018, 17:23:20

???-Smíšený les zvěře

Pomalu se plížil územím. Nelíbilo se mu, že se zase měnilo roční období. Pomalu klapal svýma zadníma nohama po povrchu, asi to byla tráva. Koukl se na zem a ušlíbl se. Jo byla to tráva. Musel se sám sobě zasmát, byl tak moc dětinský. Nickolas z rodu Kom De La Marcia. Jak moc nenáviděl svůj rod, od doby co umřel jeho bratr to bylo napytel, ale on si to nepamatoval. Také proč by si to měl pamatovat, nebyla to práce někoho jiného? Sledoval jak vlčí tlapky dopadají na zem v určitém rytmu a kopyta jistě jdou taky ve stejném rytmu. Zase zvedl hlavu a pomalu se usmíval. Mířil na nové území, které by mu mohlo otevřít hodně nových možností, nemusel by se bát, že by jej někdo poznal. Nemusel se pořád skrývat jako nějaký psanec, mohl být konečně volný. Brzy před sebou mohl vidět zelený les, vlastně jaký byl měl být? Zelený byl jen kvůli jehličnatým stromům. Pomalu se tedy vydal za svým osudem, když překračoval na nové území, tak se cítil nejistě. Necítil se zrovna nejlépe, že zahazuje svojí minulost, kterou si stejně nepamatoval. Po asi půl hodině cesty se zastavil. Byl již dostatečně hluboko lesa, aby se mohl zastavit a nastražit uši, jestli něco neuslyší. Však bylo tu ticho, tak si lehl a pomalu sklopil uši k jeho hlavě. Potřeboval se prospat.  


Lawiee

Administrátor

26. 03. 2018, 17:25:29

Listnatý les

Lawiee to začalo trochu rozčilovat. Chování vlka bylo nevhodné, tedy tak se to zdálo Lawiee. Byla zhnusená a radši na nic neodpověděla. Nechala tam zajíce, kterého ulovila a šla si zpátky do hustého lesa. V hlavě celou dobu přemýšlela: 'jsem tak špatná? proč mě nikdo nemusí? proč se ke mě tak choval? Nechápu!' Lawiee byla někdy přecitlivá. Chtěla se změnit, ale moc dobře to nešlo. Snažila se ze všech sil, a myslí si, že by an ni matka byla hrdá. Jak si tak Lawiee šla, napadlo ji, že by mohla objevit něco jiného než lesy. Vytryskala na neznámou louku a tam si ulehla pod strom, kde byl stín. Ležela tam a rozhlížela se po okolí, jestli tu někoho neuvidí. Momentálně nepotřebovala společnost, ten vlk ji zhnusil náladu a i když to není samotářský vlk , teď by radši zůstala sama. Ještě před tím, než si dala hlavu na zem, si olízla tesáky, na kterých byl zbytek krve ze zajíce. Poté si lehla a pomalu usínala. I když to nebylo zrovna nejbezpečnější, pořdá mrkela a snažila se být stále při vědomí...


▪Aurelion

Administrátor

26. 03. 2018, 17:35:32

Listnatý les

,,Hej, kam ideš?" zavrčal, keď zrazu nechala zajaca napokoji a vydala sa nevedno kam. Samozrejme ju hneď nasledoval, no zaplietol sa do pokrútených koreňov stromov a tí ho zdržali. ,,Do šľaka" prudko trhol zadnou nohou a nervózne vyzeral medzi stromami vlčicu, no tá mu zmizla z pohľadu. Zaprel sa prednými labami do zeme a po chvíli sa mu podarilo sa koreňu vyvliesť, no nechcene urobil kotrmelec. Okamžite bol, ale na nohách a rozbehol sa za Lawiee, no nech nasledujúcich desať minút pobehoval hore dole ako chcel, nedokázal ju nájsť. Nakoniec zastal a nahnevane si odfrkol, jeho sa len tak nezbaví. Vrátil sa na miesto, kde bola naposledy, sklonil ňufák k zemi a s skrúteným chvostom vo vzduchu sa vydal za jej pachom ako stopársky pes...


Moon

Uživatel

26. 03. 2018, 17:43:36

Listnatý les - Smíšený les zvěře

Ignorace. Počkala jsem ještě pět minut, dokud jsem se nezvedla a nechala Trinity samotnou. Jistě, vlk si jde hledat společnost a všichni ho ignorují. Neztrácela jsem odhodlání a vydala se lesem vstříc dobrodružství. Žádné ale nepřicházelo. Stačilo se vyhýbat stromům a přeskakovat spadlé větve, támhle si nesmáčet tlapky v bahně a tady zase pozor na mraveniště. Ale žádné dobrodružství. Tenhle život stojí za nic. Půlku života prospím, jediné co v noci dělám je, že přemýšlím nad tím, jak mohli být moji rodiče tak nezodpovědní a když už se snažím zapojit do normálního vlčího života, tak tu není nic než pár stromů a- Přede mnou se rozprostřela obrovská řeka a nevypadala, že by vůbec někde měla konec. Vlastně se vlévala do obrovitánského jezera. Jestli to vůbec bylo jezero. To jí mám jako přeplavat? DOBRODRUŽSTVÍ! Nijak zvlášť se mi do toho nechtělo, ale byla tu možnost zchlazení. Bez dlouhého váhání jsem skočila do vody. Byla studená i na můj hustý kožich, navíc se mi tlapky zamotávaly do různých vodních řas. Také se ukázalo, že řeka není tak hluboká jak se zdála být. Vlastně jsem po dvou metrech hrabala tlapkama v písku. Vyskočila jsem tedy na břeh a prohlédla si dílo, které mi osud připravil.
Údolí bylo převážně tvořeno jen pískem. Občas se v dálce ukázala i palma, ale tak daleko se mi chodit nechtělo. Horké počasí, které se na tomto místě stupňovalo mi sice usušilo kožich, ale nehorázné vedro mě donutilo najít okamžitě nějaký jiný prostor k zažívání dobrodružství. Přemohla jsem sucho v krku a rozběhla se podél obrovitánské řeky, za kterou se nacházel podivný, zchátrale vyhlížející ostrov. Prosmýkla jsem se mezi palmami a už si to pádila po mostě na druhou stranu. A najednou jsem byla v lese. Sucho v krku to ovšem nezahnalo. Pokračovala jsem dál mezi stromy, které byly občas jehličnaté a občas listnaté. Listnaté stromy byly zatím holé a celkem bez života, ale moc dobře jsem věděla, že se z lesa brzy stane krásná džungle. Krásná. Jak pro koho. Mohla jsem na lesu krásnou půl hodinu oči nechat a přemýšlet, jak to tu musí vypadat v zimě, když se mi do cesty zatoulala překážka a já zakopla. Rychle jsem se vyškrábala na všechny čtyři a podívala se, o čí hlavu jsem to vlastně zakopla. Vlk. Divný vlk. Existují tady na tom území normální vlci?


Nickolas

Uživatel

26. 03. 2018, 18:01:28

Smíšený les zvěře

Ten, kdo o něj zakopl jej rychle probral z jeho snění. Pomalu se začal zvedat, aby oné osobě mohl něco říct pořádně od plic, nebavilo ho, když po něm někdo takhle šlapal. Dupl si svojí jelení nohou a podívla se na ní. Byla drobná, menší než on. On byl stejně jako můj další vlk velký jako menší medvěd(zapomněla jsem dodat, hned upravím), musel se však pousmát nad tím jak ona vlčice na něj koukala. Věděl sám o sobě, že je divný, ale nemusela se na něj tak...no bylo by lepší říct, že na něj nemusela tak civět. "Potřebuješ něco?" zeptal se jí kupodivu mile. Nelíbilo se mu však pořád, že na něj civěla. "Je to neslušné, dívej se prosím jinam." Řekl, ale pořád oným milým tónem. Opravdu mu to přišlo nepříjemné, přeci jen nebyl jen nějaká vystavená opička v zoo. "Jak se jmenuješ, paní neslušná?" Oslovil jí tak ze srandy, aby se neřeklo, že je to jen starý suchar. 


Moon

Uživatel

26. 03. 2018, 18:11:53

Smíšený les zvěře

Začala se zvedat a najednou mi bylo ještě hůř. A to jsem si myslela, že já jsem veliká. Pořád jsem se dívala a snažila si ho uchovat do paměti. Zelená. Kopyta. Kopyta.. Možná má jen nějakou divnou magii a jinak je úplně normální. Vlastně ani není tak divný. Rozhodně je lepší než Trinity. Má jen jednu vadu. Můj pohled se stočil na jeho rohy. Tak možná dvě. Z mého přemýšlení o nedostatcích mě vytrhl jeho hlas. "Potřebovat? Ne! No... totiž... Tak trochu jsem spíš zimní vlk a mám dost hustou srst a skončila jsem někde na pláži kde bylo hrozný horko a... prostě mám žízeň. Hele, půlku života jsem prospala a ráda bych si vodu našla sama jenže... řekněme že nemám dostatečné dovednosti." Několik vět a ani jeden zádrhel! Jsem dobrá! Na tváři se mi vykouzlil úsměv, který však po jeho dalších slovech rychle zmizel. Nedívej se na mě. Nedívej se na mě. Nedívej se na mě. Dívej se jinam! Jeho slova se mi odrážela v hlavě. Jistě, možná jsem se mohla vymluvit na nedostatečný zájem rodičů mě vychovat, ale tohle bylo trochu přes čáru. Ani ty nejsi dokonalá. Pomalu jsem upřela pohled na jeho tlapky a rychle se zadívala vlkovi do očí. Nedívej se na mě. "Jsem Moon. A ty?" Pousmála jsem se nad malým úspěchem. Tentokrát jsem v cizí společnosti už úsměv nepředstírala.


Lawiee

Administrátor

26. 03. 2018, 18:21:54

Listnatý les ---> Podzimní les

Lawiee se začala probouzet. Všimla si, že rána od Aureliona je skoro zahojená. Její hnědý kožíšek byl navlhlý, nejspíše chvilku pršelo. Vstala a oklepala ze sebe tu vlhkost. Nešlo to dolů, tak šla pomalu s navlhlým kožichem na cestu. Věděla, že v Lisnatém lese nebude moc bezpečno, je tam někde Aurelion, který ji chce doslova zbořit život. Vyhýbala se místu, kde se setkali. 'Kdybych já blbec, nenarazila do toho vlka. Ta situace mohla být i jiná. Ale co s tím? Mě jen tak neodrovná jeden vlk, který je protivný.' řekla si v hlavě. Cestou narazila i na jezírko s vodou. Před cestou se napila, aby poté nemusela hledat jezírka. Žaludek měla plný, to bylo hlavní!. Po cestě se koukala po nových trasách. Přešla přes Nekonečnou louku, která byla opravdu Nekonečná! Trvalo ji snad věčnost, než ji přešla. Nakonec narazila na les, který měl v sobě magii. Byl celý v podzimní barvách, jak kdyby tam pořád panoval podzim. Rozhodla se tam podívat, byl to opravdu zajimavý les...


Neste přihlášen, pro přidání odpovědi se přihlašte.