[PŘÍBĚH]

25. 03. 2018 14:34:27


ÚZEMÍ TULÁKŮ
je na každém místě u hranic


Tuláci mohou překročit hranice Erdénské smečky, ale neměli by se na něm
pohybovat déle jako jeden reálný měsíc.
Lovit mohou pouze malou zvěř, pokud se alfy dozví o porušení,
tulák bude poslán zpět na jeho území a přijímání do smečky bude složitější
Vztahy s členy Erdénské smečky jsou možné, vlčata však už ne. Aby mohl mít váš vlk
nebo vlčice vlčata se spřízněnou duší, oba musí být členové smečky nebo tuláci.
Přijmutí do smečky je jisté. Většinou se dává úkol, ale pokud ho nedokážete splnit,
alfy si na vás budou prostě jen dávat větší pozor.


ÚZEMÍ ERDÉNSKÉ SMEČKY
je všude jinde, než mají své vyhrazené území tuláci.

Přechod na území tuláků je možný, ovšem neměli byste se tam zdržovat déle jak jeden
reálný měsíc. Pokud budete na území déle, může se stát, že se automaticky
stanete tulákem.
Vztahy a vlčata je důležité vždy partnerství a rodinu ohlásit alfám.

Lov - každý může lovit cokoliv chce, ale je dobré se rozdělit s ostatními.
Každý člen se prokazuje tetováním.
Každý člen si dojde pro svojí "výplatu" každýá měsíc za alfami. 




POSTAVENÍ VE SMEČCE
Alfa - Orisea De La Garmadon
Beta -
Gamma/Hraničář - xxx
Delta - xxx
Kappa - xxx
Omega - xxx
Vlče - xxx


Založení smečky - kdysi dávno v roce 2016
Děkujeme všem, kteří jsou sučástí něčeho tak magického jako je tato hra
a dodávají Erdenu chuť do života

▪Aurelion

Administrátor

25. 03. 2018, 15:10:33

Listnatý les 

Vôbec nemal v pláne prísť na tento ostrov, no vyššia sila to chcela inak a tak silný vietor vysoko vo vzduchu odhodil Aureliona smerom k nemu. Ten sa len bezmocne zatočil a z celej sily zamával krídlami, v snahe nabrať rovnováhu, no bez úspechu. Skôr než sa stihol poriadne spamätať, zrútil sa do mora a obklopila ho ľadová voda, ktorá ho na moment úplne ochromila. Našťastie sa neponoril hlboko a tak sa po krátkej chvíli dostal kašľajúc nad hladinu - o niečo ďalej uvidel pevninu a bez rozmýšľania si to namieril k nej. Vyštveral sa z vody na breh a vyčerpane, no dosť nahnevane sa posadil, pričom nasledujúcich päť minút vykašliaval vodu z pľúc. Potom zodvihol hlavu a zaostril pred seba, aby zistil kde presne sa to ocitol. Nemal, ale v pláne tu zostať dlhšie než bolo potrebné, teda nie dlhšie než si oddýchne. Zhlboka dýchajúc hodil pohľad na svoje krídla, obidve zmáčané a zaberie nejaký ten čas, než sa vyschnú. Pomaly ich roxtiahol, teda sa o to pokúsil, ľavým krídlom mu prebehla bodavá bolesť. Nemal ho zlomené, len nabuchnuté, bolo to to krídlo, ktorým ostro dopadol na hladinu. Čo znamenalo, že sa tu zdrží aj pár dní, možno viac, každopádne tá myšlienka sa mu vôbec nepáčila. Navyše, keď mal jedno z krídiel poranené, nemohol ich transformovať do znaku, takže bude musieť všade behať s nimi:,,Fakt..." zavrčal a odhrnul si ofinu z očí:,,...super" chvíľu ešte sedel na mieste a potom sa postavil. Krídla si opatrne zložil, aby ich neťahal po zemi a zamieril si to do lesa. Keďže tu pár dní pobudne, mal by si nájsť nejaký úkryt. 


Lawiee

Administrátor

25. 03. 2018, 15:21:55

Listnatý les

Lawiee si požvykovala zajícovo maso. I když ten zajíc byl hodně hubený a masa z něho bylo málo, i tak přišel celkem k chuti. Ležela si tam tak na zemi, tlamu měla od krve, a olizovala si čenich. Ze zajíce zbyli pouze kosti a krev pod ním, a vlastně i kůže. Bylo ji líto toho malého zajíce, jenže Lawiee se potřebovala trochu nasytit. I přesto, že Lawiee si sežrala toho zajíce, pořád se ji to zdálo málo. Chvíli tam tak přemýšlela. Poté to ale vzdala, nechtělo se ji lovit. Vždyť předtím lovila, a k čemu by ji bylo, kdyby šla momentálně teď lovit a stejně tu zvěř nesežrala?. Spíše ji začalo vysychat v krku. Potřebovala vodu. Jenže nastal problém. Kde tady uprostřed lesa najde vodu?. Lawiee zvedla čenich do vzduchu a začala větřit: ,Listí,Vlčice,Jelen,Laňe,VODA!'. Jak ucítila vodu, ihned se rozběhla po lese k vodě. Jak bežela velkou rychlostí, ani si nevšimla vlka, do kterého omylem narazila a vlastně se oba srazili na zem. ,,Já se moc omlouvám! Mě to mrzí! Je všechno v pořádku? Já,já se opravdu omlouvám,jen já jsem cítila vodu a měla jsem žízeň a tak jsem nedávala pozor,omlouvám se!'' snažila se ze sebe vysoukat. Pohlédla na vlka a běžela se napít. Třásli se ji nohy strachem, nevěděla jak vlk zareaguje a proto pila o něco pomaleji...


▪Aurelion

Administrátor

25. 03. 2018, 15:45:15

Listnatý les 

Jediným pozitívom pre neho bolo to, že na blízku neboli žiadny vlci, ktorí by mu pili krv. Sotva mu však táto myšlienka prebehla hlavou ani nezachytil čo sa deje a skončil ňufákom na zemi. Kým jeho mozog spracovával, čo sa stalo, niekto na neho spustil sériu ospravedlnení. Ten hlas bol tak otravný, že mu pri každom slove trhlo ucho a premáhal sa, aby sa dotyčnému nezahnal tesákmi po tlame, len aby konečne zmĺkol. Našťastie pre vlčicu, pred nedávnom Aurelion použil mágiu a tak hladina jeho nenávisti o celkom dosť znížila. Vrhol pohľad smerom k nej, ako uteká k vode a pomaly sa vyštveral na nohy, stále vlčicu sledujúc kútikom oka. Ťažko povedať, čo mu vtedy behalo hlavou, no tak či tak to nebolo nič dobrého. Otočil sa jej smerom a pokrčil nad ňou nufakom:Vlčica urobila hneď niekoľko krokov vedľa - detinskosť, neopatrnosť, nedostojnosť a hlavne, robila akoby nepila už celú večnosť. A keby aj, stále sa netreba chovať tak...Za pár sekúnd ju takto v mysli zhodnotil a krokom sa vydal za ňou, chvost sa mu krútil zo strany na stranu. Musel jej to nejak vrátiť, ospravedlnenie mu nestačilo, veď ho ponížila, keď sa tam tak válal na zemi. A to on nenechal len tak. Podišiel k nej a schmatil ju surovo za krk, pričom jeho tesáky jej vkĺzli hlboko do krku. Pramienky krvi dopadli do vody, ktorú na moment zafarbili do červena:,,Toto ťa hádam naučí opatrnosti" zamumlal a trhol hlavou do zadu, no potom ju hneď pustil a cúvol. Nikam, ale neodchádzal, len ju uprene pozoroval, čakal či mu to vráti a tým pádom sa to zvrtne v boj alebo to vlčica nechá tak. Premeral si chladným pohľadom a zostával v pozore. 


Lawiee

Administrátor

25. 03. 2018, 16:12:25

Listnatý les

Pila, až konečně dopila. Při tom pití se ji míchalo tolik myšlenek, ale nejvíce ji zaujalo , co si ten neznámý vlk myslí. Využila magii, aby se vcítila do vlka a četla jeho myšlenky. Strnula, klepali se ji nohy. V tom ji vlk měl už v tlamě. Cítila pomalou a velkou bolest. Když ji vlk pustil uviděla pramínky krve. Snažila se otočit hlavu na místo, kam ji ''kousl'', avšak nic neviděla a jen si olízla pramínky krve. Naježila se ji srst na zádech a otočila se na vlak. Vrčela na něho a cenila své velké tesáky. ,,Takže ty si tu chceš změřit sílu?!'' zavrčela hlubokým a silným hlasem, který nahnal většině vlkům strach. Stála naštvaná, naježená s vyceněnými tesáky a hleděla na vlka. Čekala na jeho chování. I když předpokládala, že se do ní pustí. Byla připravena udělat vše, pro to aby přežila...


▪Aurelion

Administrátor

25. 03. 2018, 17:07:37

Listnatý les 

Uprene na ňu hľadel, niekto by to mohol nazvať až zízaním. Na okamih sa zdalo, že ho tá náhla zmena chovania vlčice z rostraseného šteňaťa na arogantného vodcu svorky prekvapila. V jeho očiach sa, ale neodrážalo nič iné, len pohŕdanie z pretvárky vlčice pred ním, ako mali nežné pohlavia vo zvyku. Taktiež vlčica zrejme očakávala, že z jej prejavu stiahne chvost a roztrasú sa mu nohy ako predtým jej. Musel sa uchechnúť:,,Ouuu, už sa bojím" poznamenal lenivým hlasom skôr sám pre seba a podišiel k nej tak blízko, že sa skoro dotýkali ňufakmi a chladne sa jej zadíval do očí:,,Radím ti zmeniť sa späť na to vĺča s chvostom medzi nohami, čo si bola ešte pred krátkou chvíľou a možno ťa nechám na pokoji. Hrať sa na drsniačku ma len ešte viac provokuje. Ale ak si tak veľmi chceš dokázať, že sa nebojíš, rád by som vedel meno, ehm, súpera..." povedal ľadovým hlasom potichu a jazykom jej prešiel po jednom z tesákov. Kúsok odstúpil, no stále udržiaval očný kontakt a mrazivým pohľadom čakal na jej odpoveď či reakciu. 


Lawiee

Administrátor

25. 03. 2018, 20:31:45

Listnatý les

Upřeně se koukala vlkovi do očí. Udržovala oční kontakt s ním. Hrůzu ji nenaháněl, spíše vypadal celkem vtipně, když byl rozčilený. Chtěla se zasmát, ale udržela to, protože to nebylo zrovna vhodné. Pořád měla tu stejnou pozici, až po chvilce si stoupla normálně. ,,A co kdyby to bylo opačně? ty by jsi byl malé vlčátko a já byla ta ''hrdinka'' '' řekla a při slově hrdinka se zasmála. Vůbec ji nenaháněl strach, pouze byla rozčilená z toho co ji to ''vlče'' dokázalo udělat. Když viděla, jak si olizuje tesáky tak se zasmála. Vlk, byl o něco málo menší než ona. Chybělo mu kousek, aby ji dorostl, a vypadalo to vtipně. Upřeně se koukala vlkovi do očí. Sedla si, protože ji začala trochu bolet noha. Na krku už necítila tu bolest a proto se ji také hodně ulevilo. Seděla a větřila, jestli neucítí pach zvěře. Nic, nic co by bylo v blízkosti. Seděla dál a čekala na vlkovu reakci...


▪Aurelion

Administrátor

25. 03. 2018, 21:04:25

Listnatý les 

Bolo na vlčici vidno, že sa na ňom dobre zábava, čo v ňom vzbudzovalo ešte väčšiu zlosť a sotva sa udržal, aby sa nezahnal po nej labou a neurobil jej nejakú peknú pamiatku na neho.,,Hrdinka?" zopakoval pohŕdavo a rázne švihol chvostom:,,Skôr hlúpa hus." S nenávisťou, ktorú v ňom vzbudzovala by ju hociktorý iný vlk roztrhal, no beznádej, ktorú pri smrti cítil mu v tom zabraňovala. Nepáčilo sa mu, ako ľahostajne ho brala, akoby bol len zajac, nič čo by ho mohlo ohroziť. Celkom mu pripomínala jeho sestru, aj v jej očiach pred smrťou matky bol niečo čo nestálo za pozornosť. To ho vyburcovalo k ostrejšej reakcií, bez varovania po vlčici skočil a zvalil ju na zem, pričom nad ňou zostal stáť. Inak sa jej však ani nedotklo. Uprene sa jej zadíval do očí, vlastne medzitým očný kontakt vôbec nepretrhol a na tvári sa mu usadil neutrálny výraz. Myseľ mal akoby prázdnu, na nič nemysleľ, no nemal zatiaľ v pláne jej nejak fyzicky ublížiť. 


Lawiee

Administrátor

25. 03. 2018, 21:12:17

Listnatý les

Sledovala vlka stále, a když promluvil musela se rozesmát. ,,Husa? No to možná tak ve snu'' řekla a začala se smát. Rychle sklapla, když si všimla, že po ní vlk skočil. Ležela na zemi a vlk nad ní stál. Usmála se na něho a řekla ,,Hele, mě to nevadí'' stále s úsměvem. Poté se role obrátili, ona svalila vlka na zem. ,, Tak co? Už je to v pohodě?'' řekla a olízla si čenich. Nechtěla si dělat mezi vlky nepořádek, spíše to byla přátelská vlčice, která se ráda pobavila s vlky. ,,Já ti ubližovat nebudu, ani v plánu jsem to neměla... jo, a mimochodem, jsem Lawiee'' řekla a odstoupila od vlka. Doufala, že na ní zase nezaútočí, a že se trochu uklidní. Bylo to unavující pořád cenit tesáky a snažit ho dostat k respektu, proto se Lawiee uklidnila, potřebovala ještě sílu na lovení. Přeci jenom měla hlad...


▪Aurelion

Administrátor

25. 03. 2018, 21:41:13

Listnatý les 

Keby pohľad vedel zabíjať, vlčica nad ním by už bola dávno mŕtva. A tiež, keby jeho náhrdelník nebol z trištvrtiny prázdny a nečerpal teda z neho neustále tú nenávisť, už dávno by zarýval do vlčice svoje tesáky. Keď sa spýtala či je to v pohode, vyšlo z neho len tiché zavrčaním nasledované rovnako tichým ,,pche". Posadil sa a nepríjemne na ňu hľadel, jej chovanie ho stále rozčuľovalo a preto ju v duchu zaradil do svojej V.I.P zóny - bude za ňou nenápadne chodiť všade kde sa pohne, útočiť na jej nápadníkov, takže zostane sama a takisto aj na tých, ktorých by ju chceli mať za dobrú priateľku. Jednoducho povedané, zruinovať jej život. A bolo mu jedno, že tým pádom tak strávi čas svojho života úplne zbytočne. ,,Aurelion" predstavil sa jej podráždene a drápy zaryl do zeme:,,Aby bolo jasné, nikdy nebudem mať pred tebou rešpekt. Na to môžeš rovno zabudnúť" povedal jej narovinu, aby si niečo nenamýšlala a ohrnul horný pysk. Ďalej ju už len chladne pozoroval.


Lawiee

Administrátor

25. 03. 2018, 22:10:56

Listnatý les

Vlk byl nepřijemný. Poté co Lawiee zjistila, že asi takový bude , začalo se ji dělat slabo. Věděla, že když se tu před ním ''zkácí'' nebude to nejlepší.  Odešla od vlka trochu dál, ale ne tak daleko. Lehla si do stínu a opět ji zajimalo, co si vlk myslí. Použila svoji magii a začala mu číst myšlenky. 'Jo aha, takhle, alespoň vím, na jaké vlky si mám dávat pozor a na jaké ne. On mi chce zničit život, ale já to nedopustím!' řekla si sama pro sebe v hlavě. Začala si plánovat, jak se ho později zbaví. Bylo to divné, nejdříve se ho ptala, jestli je v pořádku a zajimala se o něho, ale teď pomalu ztrácela zájem s ní i mluvit. Zajimavé. Z vlka nespouštěla oči. Koukala se mu do očí, až ho to muselo chvilkami bolet. ,,Respekt? Nevadí, klidně mě nerespektuj, ale já nebudu RESPEKTOVAT tebe'' řekla mu a usmála se na něho. Vůbec ji nevadilo, že ten vlk je naštavný a nejradši by ji zakousl. Dělalo ji to tak trochu dobře. Avšak ji to nesedělo s povahou. Lawiee je normálně stydlivá a citlivá, očividně nabrala sebevědomí, jestli-že umí takhle reagovat. Přemýšlela nad tím. Stále z vlka nespouštěla oči, chtěla ho mít na pozoru...


▪Aurelion

Administrátor

25. 03. 2018, 22:43:40

Listnatý les 

Myslel to úplne vážne. Bude chodiť za ňou, kamkoľvek sa pohne a preto keď sa Lawiee vydala preč okamžite sa pohol tesne za ňou. Keď si ľahla, posadil sa oproti nej a zadíval sa na ňu, tak trochu to vyzeralo ako jej osobná stráž. Stále sa nemohol zbaviť myšlienky, že sa chová ako jeho sestra, čo bol možno aj dôvod, prečo sa ju rozhodol takto prenasledovať. Len vyššia sila vie, že keby sa možno chovala o niečo inak, len by jej fakt zaryl svoje tesáky do boku, čo by bolo aj lepšie ako situácia v ktorej sa vlčica ocitla. Pre každého bolo horšie niečo iné. Pri jej slovách sa len uškrnul:,,To sa ešte uvidí" poznamenal skôr pre seba a potom nahodil znovu chladný výraz. To sa ešte uvidí...času majú dosť. Vlk sa dožíva pätnásť rokov, no nie?


Lawiee

Administrátor

26. 03. 2018, 16:13:21

Listnatý les

Ležela a olizovala si tlapku od bláta. Když si všimla, že vlk jde za ní trochu zavtípkovala: ,, Já nepotřebuji osobního hlídače, ale náhodou, je to celkem super, alespoň si mohu odpočinout, takže děkuju'' zasmála se poté co to řekla. ,,Promiň, nemyslela jsem to ve zlém'' usmála se na vlka. Ležela tam dál a poté ji zakručelo v žaludku. 'HLAD!' řekla si v hlavě a musela si ulovit třeba zajíce. Zvedla čenich do vzduchu a větřila: 'Listí,Jelen,Laň,Jaro,Veverka,ZAJÍC!' po dlouhém větření ucítila pach zajíce. Rychle vytryskala za pachem. Zajíc nebyl tak daleko. Byl celkem vypasený a hned jich tam běhalo 6. Byla to mláďata, Lawiee toužila najít jejich matku, kterou by sežrala, matky většinou bývají vypasené, ale kolem mláďat nikdo nebyl, pouze 6 bezbranných mláďat. Neváhala a hned se pustila dopředu. Zajíc, který ležel uprostřed byl snadný chytit, jelikož byl ještě otupělý, neměl šanci utéct. Lawiee chňapla po zajíci a z mláďěte vytekla krev. Byl mrtvý. Odložila ho na stranu a lovila dalšího. Mezitím ji 4 utekli. Zbyl tam pouze zajíc, který byl opravdu malý, ale za to vypasený! Měl krátké nožky, a bylo snadné ho ulovit. Lawiee chňapla čelistí a už ho měla v tlamě. Vzala oba dva zajíce do tlamy a šla zpátky za vlkem. ,,Tady, myslím, že máš taky hlad, a i když mě zrovna nemáš v oblibě, nenechám tě tu zemřít hlady'' řekla a pustila oba dva zajíce na zem. Přistrčila mu většího zajíce, který byl vypasený a sama si vzala menšího. Matka ji naučila slušnosti. Vzala si menšího zajíce a už ho rozebírala. Byla tam spousta masa, a s radostí se do něho pustila...


▪Aurelion

Administrátor

26. 03. 2018, 17:14:20

Listnatý les

Ako môže byť niekto tak sprostý, bolo to, čo mu teraz behalo hlavou, no musel to prekusnúť, keďže spolu ešte nejakú tú chvíľku strávia. Preto jej trápne slová vpustil jedným uchom dnu a druhým von. Túto vlčicu nikdy nikto rešpektovať nemôže, ak áno, to by musel byť riadne na hlavu. Zamyslene hľadel do dialky, keď v tom ucítil závan vzduchu a tá Lawiee -meno ako pre poľného škrečka- sa ako blesk rozbehla...niekde. Len hodil krátky pohľad jej smerom a dôstojným, elegatným klusom sa vydal za ňou. Zastal neďaleko od nej a bez emócii pozoroval, ako ukončuje život zajacov. Keď sa vlčica vydala za ním, len ohrnul pysk:,,Nemusíš mať obavy o moje zdravie, dokážem si uloviť niečo aj sám, skôr než stihneš prejsť do polovici lesa" zavrčal, keď mu pristrčila zajaca a odstrčil ho naspäť, posadil sa a ďalej zhnusene sledoval, ako sa neslušne napcháva.

 


Nickolas

Uživatel

26. 03. 2018, 17:23:20

???-Smíšený les zvěře

Pomalu se plížil územím. Nelíbilo se mu, že se zase měnilo roční období. Pomalu klapal svýma zadníma nohama po povrchu, asi to byla tráva. Koukl se na zem a ušlíbl se. Jo byla to tráva. Musel se sám sobě zasmát, byl tak moc dětinský. Nickolas z rodu Kom De La Marcia. Jak moc nenáviděl svůj rod, od doby co umřel jeho bratr to bylo napytel, ale on si to nepamatoval. Také proč by si to měl pamatovat, nebyla to práce někoho jiného? Sledoval jak vlčí tlapky dopadají na zem v určitém rytmu a kopyta jistě jdou taky ve stejném rytmu. Zase zvedl hlavu a pomalu se usmíval. Mířil na nové území, které by mu mohlo otevřít hodně nových možností, nemusel by se bát, že by jej někdo poznal. Nemusel se pořád skrývat jako nějaký psanec, mohl být konečně volný. Brzy před sebou mohl vidět zelený les, vlastně jaký byl měl být? Zelený byl jen kvůli jehličnatým stromům. Pomalu se tedy vydal za svým osudem, když překračoval na nové území, tak se cítil nejistě. Necítil se zrovna nejlépe, že zahazuje svojí minulost, kterou si stejně nepamatoval. Po asi půl hodině cesty se zastavil. Byl již dostatečně hluboko lesa, aby se mohl zastavit a nastražit uši, jestli něco neuslyší. Však bylo tu ticho, tak si lehl a pomalu sklopil uši k jeho hlavě. Potřeboval se prospat.  


Lawiee

Administrátor

26. 03. 2018, 17:25:29

Listnatý les

Lawiee to začalo trochu rozčilovat. Chování vlka bylo nevhodné, tedy tak se to zdálo Lawiee. Byla zhnusená a radši na nic neodpověděla. Nechala tam zajíce, kterého ulovila a šla si zpátky do hustého lesa. V hlavě celou dobu přemýšlela: 'jsem tak špatná? proč mě nikdo nemusí? proč se ke mě tak choval? Nechápu!' Lawiee byla někdy přecitlivá. Chtěla se změnit, ale moc dobře to nešlo. Snažila se ze všech sil, a myslí si, že by an ni matka byla hrdá. Jak si tak Lawiee šla, napadlo ji, že by mohla objevit něco jiného než lesy. Vytryskala na neznámou louku a tam si ulehla pod strom, kde byl stín. Ležela tam a rozhlížela se po okolí, jestli tu někoho neuvidí. Momentálně nepotřebovala společnost, ten vlk ji zhnusil náladu a i když to není samotářský vlk , teď by radši zůstala sama. Ještě před tím, než si dala hlavu na zem, si olízla tesáky, na kterých byl zbytek krve ze zajíce. Poté si lehla a pomalu usínala. I když to nebylo zrovna nejbezpečnější, pořdá mrkela a snažila se být stále při vědomí...


▪Aurelion

Administrátor

26. 03. 2018, 17:35:32

Listnatý les

,,Hej, kam ideš?" zavrčal, keď zrazu nechala zajaca napokoji a vydala sa nevedno kam. Samozrejme ju hneď nasledoval, no zaplietol sa do pokrútených koreňov stromov a tí ho zdržali. ,,Do šľaka" prudko trhol zadnou nohou a nervózne vyzeral medzi stromami vlčicu, no tá mu zmizla z pohľadu. Zaprel sa prednými labami do zeme a po chvíli sa mu podarilo sa koreňu vyvliesť, no nechcene urobil kotrmelec. Okamžite bol, ale na nohách a rozbehol sa za Lawiee, no nech nasledujúcich desať minút pobehoval hore dole ako chcel, nedokázal ju nájsť. Nakoniec zastal a nahnevane si odfrkol, jeho sa len tak nezbaví. Vrátil sa na miesto, kde bola naposledy, sklonil ňufák k zemi a s skrúteným chvostom vo vzduchu sa vydal za jej pachom ako stopársky pes...


Moon

Uživatel

26. 03. 2018, 17:43:36

Listnatý les - Smíšený les zvěře

Ignorace. Počkala jsem ještě pět minut, dokud jsem se nezvedla a nechala Trinity samotnou. Jistě, vlk si jde hledat společnost a všichni ho ignorují. Neztrácela jsem odhodlání a vydala se lesem vstříc dobrodružství. Žádné ale nepřicházelo. Stačilo se vyhýbat stromům a přeskakovat spadlé větve, támhle si nesmáčet tlapky v bahně a tady zase pozor na mraveniště. Ale žádné dobrodružství. Tenhle život stojí za nic. Půlku života prospím, jediné co v noci dělám je, že přemýšlím nad tím, jak mohli být moji rodiče tak nezodpovědní a když už se snažím zapojit do normálního vlčího života, tak tu není nic než pár stromů a- Přede mnou se rozprostřela obrovská řeka a nevypadala, že by vůbec někde měla konec. Vlastně se vlévala do obrovitánského jezera. Jestli to vůbec bylo jezero. To jí mám jako přeplavat? DOBRODRUŽSTVÍ! Nijak zvlášť se mi do toho nechtělo, ale byla tu možnost zchlazení. Bez dlouhého váhání jsem skočila do vody. Byla studená i na můj hustý kožich, navíc se mi tlapky zamotávaly do různých vodních řas. Také se ukázalo, že řeka není tak hluboká jak se zdála být. Vlastně jsem po dvou metrech hrabala tlapkama v písku. Vyskočila jsem tedy na břeh a prohlédla si dílo, které mi osud připravil.
Údolí bylo převážně tvořeno jen pískem. Občas se v dálce ukázala i palma, ale tak daleko se mi chodit nechtělo. Horké počasí, které se na tomto místě stupňovalo mi sice usušilo kožich, ale nehorázné vedro mě donutilo najít okamžitě nějaký jiný prostor k zažívání dobrodružství. Přemohla jsem sucho v krku a rozběhla se podél obrovitánské řeky, za kterou se nacházel podivný, zchátrale vyhlížející ostrov. Prosmýkla jsem se mezi palmami a už si to pádila po mostě na druhou stranu. A najednou jsem byla v lese. Sucho v krku to ovšem nezahnalo. Pokračovala jsem dál mezi stromy, které byly občas jehličnaté a občas listnaté. Listnaté stromy byly zatím holé a celkem bez života, ale moc dobře jsem věděla, že se z lesa brzy stane krásná džungle. Krásná. Jak pro koho. Mohla jsem na lesu krásnou půl hodinu oči nechat a přemýšlet, jak to tu musí vypadat v zimě, když se mi do cesty zatoulala překážka a já zakopla. Rychle jsem se vyškrábala na všechny čtyři a podívala se, o čí hlavu jsem to vlastně zakopla. Vlk. Divný vlk. Existují tady na tom území normální vlci?


Nickolas

Uživatel

26. 03. 2018, 18:01:28

Smíšený les zvěře

Ten, kdo o něj zakopl jej rychle probral z jeho snění. Pomalu se začal zvedat, aby oné osobě mohl něco říct pořádně od plic, nebavilo ho, když po něm někdo takhle šlapal. Dupl si svojí jelení nohou a podívla se na ní. Byla drobná, menší než on. On byl stejně jako můj další vlk velký jako menší medvěd(zapomněla jsem dodat, hned upravím), musel se však pousmát nad tím jak ona vlčice na něj koukala. Věděl sám o sobě, že je divný, ale nemusela se na něj tak...no bylo by lepší říct, že na něj nemusela tak civět. "Potřebuješ něco?" zeptal se jí kupodivu mile. Nelíbilo se mu však pořád, že na něj civěla. "Je to neslušné, dívej se prosím jinam." Řekl, ale pořád oným milým tónem. Opravdu mu to přišlo nepříjemné, přeci jen nebyl jen nějaká vystavená opička v zoo. "Jak se jmenuješ, paní neslušná?" Oslovil jí tak ze srandy, aby se neřeklo, že je to jen starý suchar. 


Moon

Uživatel

26. 03. 2018, 18:11:53

Smíšený les zvěře

Začala se zvedat a najednou mi bylo ještě hůř. A to jsem si myslela, že já jsem veliká. Pořád jsem se dívala a snažila si ho uchovat do paměti. Zelená. Kopyta. Kopyta.. Možná má jen nějakou divnou magii a jinak je úplně normální. Vlastně ani není tak divný. Rozhodně je lepší než Trinity. Má jen jednu vadu. Můj pohled se stočil na jeho rohy. Tak možná dvě. Z mého přemýšlení o nedostatcích mě vytrhl jeho hlas. "Potřebovat? Ne! No... totiž... Tak trochu jsem spíš zimní vlk a mám dost hustou srst a skončila jsem někde na pláži kde bylo hrozný horko a... prostě mám žízeň. Hele, půlku života jsem prospala a ráda bych si vodu našla sama jenže... řekněme že nemám dostatečné dovednosti." Několik vět a ani jeden zádrhel! Jsem dobrá! Na tváři se mi vykouzlil úsměv, který však po jeho dalších slovech rychle zmizel. Nedívej se na mě. Nedívej se na mě. Nedívej se na mě. Dívej se jinam! Jeho slova se mi odrážela v hlavě. Jistě, možná jsem se mohla vymluvit na nedostatečný zájem rodičů mě vychovat, ale tohle bylo trochu přes čáru. Ani ty nejsi dokonalá. Pomalu jsem upřela pohled na jeho tlapky a rychle se zadívala vlkovi do očí. Nedívej se na mě. "Jsem Moon. A ty?" Pousmála jsem se nad malým úspěchem. Tentokrát jsem v cizí společnosti už úsměv nepředstírala.


Lawiee

Administrátor

26. 03. 2018, 18:21:54

Listnatý les ---> Podzimní les

Lawiee se začala probouzet. Všimla si, že rána od Aureliona je skoro zahojená. Její hnědý kožíšek byl navlhlý, nejspíše chvilku pršelo. Vstala a oklepala ze sebe tu vlhkost. Nešlo to dolů, tak šla pomalu s navlhlým kožichem na cestu. Věděla, že v Lisnatém lese nebude moc bezpečno, je tam někde Aurelion, který ji chce doslova zbořit život. Vyhýbala se místu, kde se setkali. 'Kdybych já blbec, nenarazila do toho vlka. Ta situace mohla být i jiná. Ale co s tím? Mě jen tak neodrovná jeden vlk, který je protivný.' řekla si v hlavě. Cestou narazila i na jezírko s vodou. Před cestou se napila, aby poté nemusela hledat jezírka. Žaludek měla plný, to bylo hlavní!. Po cestě se koukala po nových trasách. Přešla přes Nekonečnou louku, která byla opravdu Nekonečná! Trvalo ji snad věčnost, než ji přešla. Nakonec narazila na les, který měl v sobě magii. Byl celý v podzimní barvách, jak kdyby tam pořád panoval podzim. Rozhodla se tam podívat, byl to opravdu zajimavý les...


▪Aurelion

Administrátor

26. 03. 2018, 18:39:42

Listnatý--->Podzimní les

Hociktorý iný vlk by nechcel míňať svoj drahocenný čas na tomto svete na prenasledovanie nejakej prihlúpej vlčice, no Aurelion nebol hociktorý iný vlk a preto nasledoval jej pach, až ju napokon uvidel, ako si to zamierila k lesu. Našťastie pre neho, z jej pozície nemohla jeho pach cítiť a preto moment prekvapenia nebolo nijak ťažké uskutočniť. Vyskočil na blízku skalu, nepočuteľne po nej prebehol a skočil na hrubý konár, z ktorého zo vzduchu priamo na Lawiee, ktorá nebola otočená jeho smerom. Vystrel laby pred seba a pridlávil vlčicu k zemi, pričom sa postavil nad ňu tak, aby ho už nemohla prevrátiť ako minule. Sklonil sa k jej uchu a potichu povedal:,,Vážne si si myslela, že mňa sa tak ľahko zbavíš?" uškrnul sa a labu jej zatlačil na krk, no po pár sekundách ju dal preč a postavil sa vedľa nej:,,Kam si sa vydala?" spýtal sa znudeným hlasom, keď si prezrel podrobnejšie okolie.

 


Sibiri

Administrátor

26. 03. 2018, 18:45:37

Podzimní les

Vzbudila se a nevěděla ,co se děje a kde je. Nevěděla jak se tu vzala a ani nic jiného,jen to že je dena je  v lese. Postavila se na nohy a rozhlédla se krajinou,všude byli zlatě a jiank zbarvené listy. "Spala jsem moc dlouho". Udělala několik kroků a rozhlížela se kolem sebe,snažila zjistit. kde se nachází. "Ale faaakt hodně dloho." Pomyslela si. ,, To už je zase podzim ?" promluvila. Avšak ji nešlo slyšet,přes tak hlučný a přitom nádherným zpěvem ptactva, žijího v zdejším lese, kde se tedˇnachází.

 


Lawiee

Administrátor

26. 03. 2018, 18:51:19

Podzimní les

Když se tak hezky rozhlížela, ulevilo se ji, že Aureliona neviděla, a tak nějak se ho zbavila. Nakonec se stalo něco, co Lawiee nepředpokládala. Vlk ji srazil na zem. Čenich měla od hlíny, a vlastně se ji hůře dýchalo, když zjistila, že vlk ji tak trochu ''škrtí''. Nakonec konečně z ní slezl a Lawiee se ulevilo. Vycenila tesáky na Aureliona: ,, Ty mě pronásleduješ! A kde jsem byla? To by ti mělo být jedno...'' drze odsekla po Aurelionovi. Do čenichu ji štípl neznámý pach. Větřila a zjistila, že je poblíž nějaký vlk. 'Doufám, že to nebude nikdo protivný, jako je tady pan Aurelion, prosíím' říkala si v hlavě a přitom se ji ulevilo, když byl poblíž vlk...


Sibiri

Administrátor

26. 03. 2018, 19:15:38

Podzimní les

 

Ten zpěv přerušil,jakýsi zvuk. Sibiri ho uslyšela ,ale nerozumněla. Když se ohlédla za zvukem,uviděla v dáli siluetu nějakého živočicha avšak,zadali je to vlk nebo jen jelen a na takovou vzdálenost ,nemohla poznat. "Kdo jee tam ?" zeptala se na živočicha. Udělala několik kroků a začala čenichem větřit. Vlk,ne vlčice !  Trochu se jí ulevilo, ale se jí bála,jelikož může mít zlé úmysly.


▪Aurelion

Administrátor

26. 03. 2018, 19:29:06

Podzemný les 

,,Správne" ohodnotil jej dedukciu s úšklabkom a hlavu naklonil do strany:,,S tvojou nulovou inteligenciou, z čoho plynie tvoje hlúpe chovanie si sa dostala do mojej tzv.V.I.P zóny. A ver, že to nie je nič príjemné" žiarivo sa na ňu usmial, no okamžite nahodil chladný výraz:,,Nejaký ten čas spolu strávime. Či už chceš alebo nie" poznamenal a keď ucítil pach neznámeho vlka spozornel:Ak mi bude prekážať, ľahko sa ho zbavím ohodnotil túto situáciu v duchu a uprene sa zadíval na škrečka Lawiee, ktorá jasne nebola nadšená jeho prítomnosťou. 


Lawiee

Administrátor

26. 03. 2018, 19:40:30

Podzimní les

Uslyšela zvuk, který pocházel od vlka. Poté na Lawiee začal mluvit Aurelion, ona pouze odpověděla : ,, Já vím, že jsem u tebe ve V.I.P zoně, mám magii myšlenek, takže já to už vím dávno'' temně se na něho zasmála. ,, A řeknu ti, že to přijemné není'' řekla drze a olízla si hrdě tlapku. Doufala, že vlk přijde, protože tu asi stroskotá. Lehla si před Aureliona a stále se mu koukala do očí. Doufala v to, že on pohledem ucukne. Doufala také v to, že někdy bude mít k ní respekt. Pousmála se na vlka, při čemž se mu stále dívala upjatě do očí...


Nickolas

Uživatel

26. 03. 2018, 20:34:52

Smíšený les zvěře

Zhluboka se nadechl, byla jak malá vlče, které postrádalo úplně vše. Neměla výchovu, neměla ani špetku slušnosti, ale stejně se představila, aspoň to zmírnilo situaci. Zhluboka se nadechl ještě jednou a stáhl uši k zátylku. "Tak pojď ty chodící tragédie, najdeme ti něco, co by nám mohlo pomoc. Taky mám totož hlad a žízeň." Poznamenal a vydal se nějakým směrem, hledajíc něco kde by mohl najít jak vodu, tak i jídlo. "Moon, hm, zajímavé jméno. Jsi modrá jak měsíc v té největší záři. Mé jméno je Nickolas, jsem druidem a také strážcem pokladu dědictví druidů." Řekl jediné, co si jakž takž pamatoval. Pak se na ní jen ohlédl, pokynul hlavou a vydal se hledat něco k jídlu pro ní a pro něj. 


Moon

Uživatel

26. 03. 2018, 21:47:40

Smíšený les zvěře

Nedívej se na mě. Opatrně jsem zavřela oči. Ticho prořízl jeho povzdech a následná řeč. "Co je to trag...tragie... tragedi... ta věc?" Neudržela jsem v sobě zvědavost. Samozřejmě to byl nejspíš špatný nápad a já budu za největšího hlupáka, ale chtěla jsem si doplnit slovníček. Moon. Svítil měsíc. Na moment mě přemohl smutek, ale zahnala jsem ho. Měsíc... v té největší záři... "Jako úplněk. Když jsem své jméno dostala tak na obloze svítil měsíc. V úplňku." Pousmála jsem se a zamyslela se. Bylo by to krásné. Sedět na kraji útesu nad obrovskou zemí a sledovat měsíc v úplňku zatímco na vaši srst dopadají sněhové vločky. Z té představy jsem skoro slintala. Nickolas. Snažila jsem se další otázce odolat, ale stejně jsem ji pronesla. "Dru- co?"


Nickolas

Uživatel

27. 03. 2018, 13:10:38

Smíšený les zvěře

Byla opravdu jak malé vlče, které nic neznalo. Byla jak něco, co nevědělo že ani někam patří. Nevěděla ani polovinu významů jeho slov, jako druid byl zvyklí, že mluví pomateně, ale takhle? Nevěděla ani základní pojmy jako tragédie. Přesto se pousmál, nemohl být na ní nevrlý. "Tragédie je věc, která se odehraje ve vlkově životě a je více méně hodně smutná. Třeba jako úmrtí rodiny, lásky nebo někoho velice blízkého. Taky jsou přírodní tragédie, jakožto zemětřesení a nebo požár." Vysvětlil jí. Opravdu bylo podivné, že na ní nějak nenadával. Vyprávěla mu příběh jeho jména. "Můj příběh je mne neznámý, můžeš si cenit toho, že jej znáš." Pak se zeptala ještě, co je druid. Možná mu již trošku zacukal koutek oka, ale nebylo to zase tak strašné, jen byla jako vlče. "Vidíš ty jelení kopyta a kozí rohy? Je to právě to, co mne dělá jiným. Stalo se mi to kvůli mému propojení s přírodou. Proto jsem i zeleno-hnědý, jako barva stromů. Mým úkonem Druida je měnit se na zvířata a chránit jí." Vysvětlil jí. Musel se ohlédnout ještě jednou. "Princezno, jdeme lovit. Nechci abys umřela hlady." Snažil se jí probrat z jejího snění. 

 


Moon

Uživatel

27. 03. 2018, 13:42:49

Smíšený les zvěře

Pousmál se. Asi mám větší štěstí když jsem otravná. Zastříhala jsem ušima, posadila se a pozorně poslouchala. Tragédie... "Rodiče se o mě nezajímají. Proto jsem taková. Je to tragédie?" Otázky. Samé otázky.  To už ale přišla odpověď a já si znovu mohla nepozorovaně prohlédnout jeho podivné části těla. "Já nevím proč jsem modrá. Ale vadí mi horko. A taky umím spoustu divných věcí. Jednou jsem usnula v listí a ráno jsem se probudila v ledové postýlce. Je to tragédie?" Další otázka. "Lovit? To asi nepůjde. Totiž já... jsem nikdy v životě pořádně nelovila. Jedla jsem ryby a zbytky po ostatních." Tváře mi zrůžověly. Rozhodně jsem na to nebyla pyšná. Proč se v dálce tolik věcí zmenší a když přijdete blíž najednou jsou obrovské? Odkud teče voda? Proč musí pršet?  Proč ho skoro nevidím? Rychle jsem vyskočila na tlapky a dohnala ho. Chodit jsem se naučila s tátou, ale běhat mě naučil medvěd. Když jsem na něj hodila šutr.


Nickolas

Uživatel

27. 03. 2018, 16:55:12

Smíšený les zvěře

Jak se na ní díval, tak přeci jen začal přemýšlet o svém životě. Byl něco jako učitel její, když jí tohle vše odpovídal? "Ne, tohle je spíše smutné, než tragédie. Tragédii se přisuzuje hlubší význam než smutným věcem. Tvoje starost opravdu není tragédie, děje se to skoro všem vlčatům a málokdy se to všechno stihne upravit. Prostě si jen v životě neměla moc štěstí." Začala mu říkat další příklady a on se musel v duchu smát tomu, jak moc naivní byla. "To není tragédie, to je magie. Magii má hodně vlků, to tvé vypadá na ledovou magii. Umíš mrazit a proto ti vadí horko. Není to ani nemoc, je to něco čím se každý vlk odlišuje a když o to přijde, je obyčejný, nezajímavý." Vysvětlil jí. Byl trpělivý, opět a opět poslouchal její slova snažíc se na ně najít odpovědi, se kterými by mohla být spokojená. Mlaskl, když mu řekla že vlastně neumí lovit. Co se dalo dělat, musel jí to naučit. "Jdeme, naučím tě lovit." Řekl pak jen a když viděl, že ho dohnala byl spokojen. "Dobrou zprávou je, že umíš aspoň chodit. Běhat taky umíš?" Zeptal se jí pro jistotu, spíše si z ní jen dělal srandu. 


Moon

Uživatel

27. 03. 2018, 17:06:01

Smíšený les zvěře

Bylo smutné když jsem opustila tátu v jeskyni? Je z toho smutný? Žije ještě? "Můžeš poznat jestli tvoji příbuzní žijí?" Pousmála jsem se a znovu se ztratila v myšlenkách. Magie. Co všechno dokážu zmrazit? Jsem s tím nebezpečná? "Magie ale může někoho i zabít viď?" Obyčejný a nezajímavý. Takže přeci jen nejsem obyčejná. Ne, že by mi moje modrá srst přišla normální. "Co když někoho omylem zmrazím?" Zděsila jsem se a najednou si dávala dobrý pozor, co dělám. "Pochybuju že z toho učení odejdem s... Co se tak vlastně loví? To, co jsem jedla vypadalo trochu jako nějaký druid." Nijak mi nedošlo, že by ho to mohlo urazit. "Běhat mě naučil medvěd. Nejspíš nedobrovolně. Procházela jsem se ve skalách a od tlapky mi odletěl kámen do jeskyně. Nejspíš to toho medvěda pěkně naštvalo. Stála jsem na útesu a najednou vidím, jak se ke mne žene něco obrovskýho. Nejspíš to mám v krvi, ale vycítila jsem nebezpečí a ani nevím jak jsem se rozběhla pryč. Zjistila jsem, že medvěd je o hodně větší než já a tak nějak jsem vybrala zatáčku líp než on. Schovala jsem se v jeskyni a medvěd šel bez oběda. Myslíš, že když zabiješ králíka tak pro něj rodina truchlí?" Mám spoustu zajímavých historek a to jsem půl života prospala.


▪Aurelion

Administrátor

27. 03. 2018, 20:26:41

Podzimný les 

V očiach sa mu myhol záblesk prekvapenia, no nie z faktu samotného, ale z toho, že to vlčica nevyužila proti nemu. To je vážne taká sprostá? Ak to celý čas vedela a podarilo sa jej ho striasť, aby ju nemohol nájsť, mohla zamaskovať svoj pach. Cítil sa, akoby pred ním stálo malé, neskúsené vĺča. A taktiež...,,Skutočne nemáš veľa rozumu, prezradiť mi tvoju výhodu" poznamenal s úškrnom a keď si ľahla len nadvihol obočie. Keď sa mu zadívala do očí,po pár minútach si pre seba v duchu povzdychol a naklonil sa k nej:,,Asi ti budem musieť pripomenúť, že ťa nikdy rešpektovať nebudem. Vážne si myslíš, že obyčajným zízaním mi do očí niečo dosiahneš? Maximálne to, že vyzeráš smiešne" povedal posmešne a labou ju capol po tlame ako malé neposlušné vĺča.


Lawiee

Administrátor

27. 03. 2018, 20:47:16

Podzimní les

Lawiee unavovali ty jeho bláboly. I tak se mu stále koukala do očí a poté co ji čapl po tlamě zvedla obočí. Udiveně se na něho koukala. Nevěděla, jak se má v situaci zachovat, jestli má začít vyvádět jako malé vlče a nebo zachovat klid. Popravdě? Lawiee by klidně začala si s ním hrát, jenže by to bylo nevhodné. ,, Já jsem ti to říkala už předtím, ty nebudeš respektovat mě, já nebudu respektovat tebe'' mrkla na Aureliona a přitom se i usmála. Věděla, že Aurelion bude nejspíše chladný asi pořád. ,, Tak to je super, že vypadám zábavně! O to mi také šlo!'' zasmála se a elegantně vyskočila na nohy. Chtěla mu oplatit to čapnutí po tlamě, a proto kolem něho prošla a svým dlouhým a mohutným ocasem ho ''bouchla'' do čenichu. Zasmála se tomu, co právě udělala, ale stále měla toho vlka na pozoru...


▪Aurelion

Administrátor

27. 03. 2018, 22:07:13

Podzimný les 

,,Nemusíš ma rešpektovať, ale stále ti nedochádza, že s tvojím chovaním ani teba nikto rešpektovať nebude. Jedine, že by bol rovnako hlúpy ako ty" odvetil pokojne a keď na neho mrkla, zdvihlo mu to tlak, no nedával nič najavo.,,Nepovedal som zábavne, ale smiešne a medzi tým je veľký rozdiel" schladil ju a vyceril tesáky:,,S týmto tvojím prístupom sa nikdy nedostaneš z mojej V.I.P zóny. Takže spolu zrejme strávime po zvyšok života" provokačne jej oblizol tlamu a uškrnul sa. Snažil sa tú vlčicu v podstate vychovať, aby začala používať rozum a chovať sa viac dôstojne, no to nejaký ten čas, ako videl, potrvá. Keď okolo neho prešla a buchla ho chvostom do ňufáka, tlmene zavrčal a surovo ju za neho schmatol. Chvost jej následne vykrútil a stiahol ju za neho na zem. 


Lawiee

Administrátor

28. 03. 2018, 15:36:50

Podzimní les

Stála tam a koukala na Aureliona. Poté co ji chňapl po ocasu opět se objevila na zemi. OPĚT! Začalo ji to rozčilovat, ale snažila se nedat ani náznak rozzuřenosti. Vstala a oklepala ze sebe kousky hlíny. Nestihla ani odpovědět na to, co ji řekl, a tak odpověděla teď. ,,Hloupý? Jak směšné! Nerespektuj mě, mě to tak velký problém nedělá. Vůbec mi nevadí, že mě takové malé vlče nerespektuje. Víš, to je normální, ale ty to ještě nechápeš, jsi ještě malý vlče, až dospěješ, možná budeš vědět, co to znamená RESPEKT'' řekla a podívala se na Aureliona. Aurelion byl o něco více menší než Lawiee. Lawiee byla taková mohutná oproti němu. Začalo ji rozčilovat, že ten malý skřet si tak vyskakuje, kdyby mohla, zakousla by ho a dala sežrat rybičkám v řece. To však udělat nemohla, musela to překousnout.,,Neboj, ty jsi u mě taky ve V.I.P zoně, neměj strach! A že strávíme spolu zbytek života? No, já si myslím, že se mi podaří opět tě setřást, ty malé vlče'' řekla a usmála se na Aureliona. Lawiee už měla naplánováno, jak ho setřese...


▪Aurelion

Administrátor

28. 03. 2018, 15:58:59

Podzimný les

Pri jej výlevu len prevrátil očami, asi jej to mal povedať na rovinu:,,Možno som telesne ešte vĺča, ale dobre viem čo znamená rešpekt. Rešpektujem viac vlkov, než by si čakala, ty sa len proste nedokážeš zmieriť s tým, že ty medzi nich nepatríš. Rešpektovať znamená uznávať, si síce dospelá, ale chováš sa ako malé vĺča. Od momentu čo si do mňa vrazila sa chováš ako vĺča, keď sa tak prestaneš správať, možno začnem o tom rešpekte aspoň trochu uvažovať. Teraz tu len zbytočne nad tým plačeš" zavrčal nakoniec, hádam jej to vysvetlil dostatočne, aby to jej mozog dokázal správne spracovať. Premeral si ju odmeraným pohľadom a zahladel sa do diaľky, až dokým znova neprehovorila:,,Ja ťa len vychovávam, zlato. Čudujem sa s tvojím prístupom, že si doteraz prežila. S tvojou naivnosťou by ťa hociktorý silnejší a zákernejší vlk ako ja využil pre svoje ciele. Taktiež s tvojím chovaním, čo ak sa ocitneš medzi skupinkou vyhnancou? Stretol som sa raz s takými vlkmi, budeš pre nich len hračka. Len pokiaľ zostaneš takáto, takto si u nich nevybuduješ ten tvoj rešpekt" pozrel na ňu a cvakol jej tesákmi pred tvárou, aby zdôraznil svoje slová:,,Aj keby sa ti ma podarilo striasť, ja si ťa znova nájdem" vyhlásil s úškrnom a díval sa na ňu, vládol v ňom nejaký vnútorný spor, ktorý nedokázal popísať a ktorý mu zabraňoval tej vlčici neublížiť, len jej takto ničiť život.

 


Lawiee

Administrátor

28. 03. 2018, 16:53:43

Listnaty les

Lawiee už ho měla plné zuby.'Jak se opovažuje?! Skřet jeden, já mu dám!' toto Lawiee probíhalo hlavou. Skočila na vlka a silou ho převalila na zem. Vycenila tesáky a pošeptala mu do ucha: ,, Ty, jako malé vlče mě vychovávat nebudeš! A nebudeš mi říkat to, co mám dělat! Já nejsem ty a ani nebudu! A s tím utíkáním... Uteču ti, jako minule, nebyl si schopný mě najít! ZLATO" slovo ZLATO zdůraznila a jemně zavrčela. Neměla v úmyslu mu něco udělat. Jemně ho kousla do krku tak, aby se mu nic nestalo. Prostě dostal za vyučenou. Odešla od něho, aby se mohl postavit. Sedla si a nepříjemně na něho hleděla...


▪Aurelion

Administrátor

28. 03. 2018, 17:20:09

Listnatý les

Keď ho zvalila na zem, vyšlo z neho démonické zavrčanie, no nepokúšal sa ju zo seba zhodiť a len počúval jej slová.,,Utečieš mi ako minule? Nebol som schopný ťa nájsť? Koľko trvalo, než som ťa znova našiel? Pätnásť minút?" uškrnul sa a keď ho kusla do krku, aj keď mu nič neurobila, na tvári sa mu zjavil ten výraz čo predtým. A v momente, ako sa pohla od neho, prudko sa prevrátil na bok a zahnal sa po nej drápmi. Urobil vlčici nepekný škrabanec na stehne, z ktorého stieklo niekoľko kvapiek krvi a s trochou šťastia tak bude mať od neho pamiatku. Neplánoval, ale zostať len pri tom, fakt sa zdalo, že táto vlčica si nedá povedať a tak jej chcel urobiť niečo, na čo dlhý čas nezabudne. Vyceril tesáky a prešiel si po nich jazykom, spraviac jeden krok k vlčici, s čiernym plameňom v očiach, keď v tom ho zastavil hlas v jeho hlave:Aurelion. Stuhol a uši mu padli k zátylku, ten hlas poznal veľmi dobre, patril tomu vlkovi, ktorý mu dal náhrdelník a občas, keď to už prechádzalo za hranicu mu vstúpil do svedomia:Ty toto nechceš. Ovplyvňuje ťa nenávisť okolia, ktorú kvôli tvojmu otcovi sťahuješ do seba pripomenul mu a vlk zavrčal. Náhrdelník máš už plný... povedal akoby len tak mimochodom a Aurelion hodil pohľad na spomínanú vec, ktorá bola zafarbená do uhľovo čierna. Cúvol znova o krok vpred a spomedzi tesáky sa mu vydralo zavrčanie. Hodil na vlčicu nenávistný pohľad, no zostal stáť na mieste.


Lawiee

Administrátor

28. 03. 2018, 19:09:18

Listnatý les

Než se stihla zpamatovat, tekla po jejím stehně krev. Zakvílela bolestí. Stehno bolelo, a celkem dost krve z něho teklo. Zvedla se ze země a přišla blíže k vlkovi. Mohutně se postavila před Aureliona a koukala na něho. ,, ty chceš bojovat? Do toho!'' řekla motivačním hlasem a mrkla na Aureliona. Aurelion se na ní vrhl a poté se zastavil. Nevěděla, co to má znamenat, proto zapojila svoji magii. Četla mu myšlenky a vlastně všeobecně, co se děje v jeho hlavě.Nevěděla jak má zareagovat. Stála tam připravená k boji. Vycenila tesáky a čekala na jeho reakci...


▪Aurelion

Administrátor

28. 03. 2018, 19:36:01

Listnatý les---????

Nechaj ju tak. Neprehraj tento boj pobádal ho hlas a zdalo sa, že to fungovalo, síce stále Aurelion na ňu hladel s vycerenými tesákmi, no čierny plameň v jeho pomaly vyhasínal. Ten hlas -jeho svedomie- malo pravdu, tá vlčica mu za to nestála. Cúvol ďalší krok dozadu a nespokojne cvakol tesákmi, keďže to nebol koniec aký si prial, teda skôr tá nenávisť v ňom ako on samotný, no skutočne tento boj nesmel prehrať. Nádej, že prestane vťahovať nenávisť do seba tu bola a on ju nesmel podporovať tým, že Lawiee roztrhá. Vlastne, nechcel to podporovať vôbec, no častokrát proste na to s tou nenávisťou zabudol a všetko začínalo odznova. Znova krok dozadu a úškrn smerom k poľnému škrečkovi, akoby chcel povedať ,máš šťastie`. Následne švihol chvostom, hodil pohľad niekde doprava a skôr než by sa mohla vlčica nazdať zmizol.


Cupid

Uživatel

06. 04. 2018, 15:05:36

<<< Příchod na tento svět

 

Potuloval jsem se lehce znaven hledaje nějký přístřešek. Dopotácel jsem se kamsi do kraje, kde nebyla smečka nikdy cítit. Rozhodl jsem se pro odpočinek. Menší pauza mi neuškodí, už jsem toho nachodil víc než dost a tohle si zasloužím. Vyhledal jsem tedy potůček, který se tu klikatil krajem a hltavě z něj začal pít. Osvěžující voda slibovala velmi příjemné schlazení. Lehl jsem si na břicho a položil hlavu na tlapy. Uf, bylo docela teplo. Alespoň, že už se blíží jaro. Pohodil jsem hlavou a zastříhal ušima. Doufal jsem, že tu někoho potkám.


Blue DemonSide

Administrátor

06. 04. 2018, 17:41:38

??? - Kdesi u hranic 

Blue se už hodně potil potok a dech mu nestačil. Koneckonců už taky nebyl vlče a dlouhé běhy mu nedělaly moc dobře. Přesto se za sebe styděl. Starý ještě také nebyl. Začal brzdit a na chvíli se zastavil. Byl u hranic a jeho myšlenky se znovu stočily ke smečkám. Tahle hranice nikomu nepatří. Teď už ne. Klidně jí může překročit. Vypudil tu myšlenku z hlavy a pokračoval v cestě chůzí. Při tom si dával dobrý pozor, aby hranici nepřekročil. Klidně by mohl, ale na území hl stále držela naděje, že jeho partnerka stále žije. Co bych dal za jednu minutu s ní. Blue byl ochotný riskovat hodně, ale existovala jedná věc kterou by nikdy neobětoval. Svůj vlastní život. Možná by mohl zachránit přátele, ale osvobodil by se od té bolesti z jeho hříchů. A to nechtěl. 

Po dvou minutách bloudění kolem hranic narazil na vlčí pach. Neměl moc náladu na společnost, ale nechtěl strávit zbytek života sám.  Zrychlil tedy do klusu a brzy uviděl siluetu, která se postupně měnila v ležícího vlka a postupně si začal všímat i řeky za ním. To ho trochu rozveselilo. "Ahoj!" Zavolal Blue z dálky a přiběhl až k vlkovi. 


arem

Administrátor

06. 04. 2018, 17:51:19

who knows, místo poblíž hranic.

vlčice se líně procházela po okolí. Již to bude pár dní, co zde je a již poznala pár vlků - pokusila se o to je poznat. Nechtěla si zde dělat nějaké zvláště silné pouta, přátelství a nebo lásku, kterou neměla ráda. Upřímně, ona nikdy neměla šanci někoho milovat, protože ji nikdo neukázal jak milovat. Bylo jí to líto, ale přesto neviděla žádnou potřebu nějak více se v tomto ohledu seznámit s tak nepotřebným tématem. Sic - ano, občas tu byly ty náhlé poblouznění, ale nikdy nevěděla, o čem vlastně jsou a jaký je jejich důvod. Vždyť láska je tak zbytečná věc, mít rád je hezké - ale milovat? milují jen blázni. Jazykem si přejela po pyscích a pokračovala podél vody, hlava s očima k zemi. Dokázal by někdo milovat ji? Hluchého mrzáka, který zřejmě brzy při své magii přijde o život? Vzdychla. Zastavila se, když spatřila našedlou srst a již povědomou, mohutnou siluetu Blueho. Že by ješte existovali vlci s normální srstí? V mysli se nad svou myšlenkou ušklíbla a pomalu se rozešla k dvojici vlků, klidným a uvolněným krokem postarší vlčice. Byla předci jen slečna jak se patří, nuž? Přišla blíže, po chvíli váhání, připravena odezírat z pysků neznámého vlka a toho trdla, jenž ji připomněl domov. 


Cupid

Uživatel

06. 04. 2018, 18:01:40

Netrvalo dlouho a do mé společnosti se přiloudili hned dva vlci. Ale jedno po druhém, nebo spíš jeden po druhém. Nejprve se tu objevil podivně zbarvený vlk. Nevypadal ošklivě, ale jeho srst bila do očí. "Zdravím," řekl jsem mile a posadil se. Vlk nevypadal, že by mě chtěl pokousat, ale i přesto jsem z něj měl respekt, jako z každého cizince, jeden nikdy neví, kdy komu co přeskočí v hlavince a vycení zoubky. Pohodil jsem ocasem a sladce si ho prohlížel. Kde se vzala tu se vzala přišla sem i vlčice. I na tu jsem se přátelsky usmál. "Zdravím i tebe," řekl jsem a koukal na vlky. "Mé jméno je Cupid De La Marcia," řekl jsem do ticha a koukal po vlcích, doufal jsem, že bude konečně nějaká zábava, nebo mi alespoň řeknou kde se právě nacházím.


Blue DemonSide

Administrátor

06. 04. 2018, 18:10:23

Kdesi u hranic

Vlk na Blua působil mile a tak se Blue rozhodl, že bude také milý. Než se stihl zeptat na jméno už u nich byla vlčice. Vlastně už tu vlčici znal. Arem. "Arem!" Vykřikl Blue, načež se zastyděl. Jeho radost v hlase stejně neslyší. Sklopil uši, ale hned je narovnal aby se necítila jiná. "Rád tě znovu vidím."Snažil se mluvit normálně, ale stále musel o její hluchotě přemýšlet. Bylo to od něj drzé. Vrátil se pohledem k vlkovi, který se nakonec představil sám. "Ahoj Cupide. Já jsem Blue." Prostě jen Blue. Rozhodně se za svoje Roxy nestyděl, ale bylo jich až příliš. Pro něj bohatě stačilo Blue. "Ty jsi tu nový? Necítím z tebe nic z Erdenu." 


arem

Administrátor

06. 04. 2018, 18:24:45

někde by tu měly být hranice, huh.
Zastřihala ušima a došla k dvojičce úplně, takže ji to připomnělo spíše takový trojúhelník, ale pokrčila nad tím slabounce rameny, načež párkrát zamrkala nad veselou tváří Blua. Kývla tatkéž na pozdrav, aby neypadala za nějaké nevychované vlče, co si dovolí na dospělého a pozornost přenesla na pysky Blua. Kdo ví, co řekl - stejně to asi nebylo podstatné, jako většina věcí, co vlci říkají a ona musí odečíst, byť by se na to mohla vykašlat a domyslet si ty otázky a odpovědi podle sebe. Pousmála se nad jeho slovy, kdy se konečně soustředila na pysky toho modrého vlka. Cupide, ah, to je roztomilé dost. Zapřemýšlela nad tím jménem, ponořena do slov Blua. Když se jej zeptal na otázku, v mysli si plácla tlapou do čela, ale nic neříkala - pouze se otočila na vlka a začala se soustředit na Cupide - jestli se tak tedy jmenoval - a jeho pysky. Zajímaly ji jeho názory a jeho odpovědi.


Cupid

Uživatel

06. 04. 2018, 18:35:33

Nahoru mám psát asi polohu :D Takže někde u hranic :D

"Rád tě poznávám," odvětil jsem okamžitě a koukl na vlčici, která stále mlčela. Přišlo mi to trochu neslušné, ale asi k tomu měla své důvody. Prohlédl jsem si jí znovu od hlavy až k patě a všiml si, že její pohled měřuje jasně na naše tlamy. Nechtěl jsem vyvozovat prozatím žádné závěry a tak jsem raději i v mysli potlačil veškeré další myšlenky. Podíval jsem se na toho namodralého a pohodil ocasem. "Erden?" zopakoval jsem po vlkovi spíše tázavě. "Tak ano, tady jsem poprvé, ty jsi zdejší tedy," odpověděl jsem vlkovi a dále pak jen konstatoval holý fakt. "Už dlouho se toulám a hledám nějaké místo, kam bych zapadl," dodal jsem ještě aby řeč nestála. "Ty jsi také zdejší, že?" zeptal jsem se vlčice a konečně už doufal v odpověď. Snad jen nezakýva hlavou. Nevím proč, ale měl jsem strašnou touhu slyšet její hlas. Prostě mě to zajímalo!


Blue DemonSide

Administrátor

06. 04. 2018, 18:54:12

Kdesi u hranic 

Blue byl rád, že nenarazil na vraždící monstra. Pousmál se. Arem nic neříkala, jen pokývla hlavou. Blue byl rád, že z něj není smutná. "Ano, já jsem zdejší. Narodil jsem se tu." Nadšeně si olízl čenich. Začínal nový život a pravděpodobně už má dva kamarády, kteří nejsou ani psychopati, ani nejsou mrtví. "Zapadneš. Tohle území je překvapivě... Velké." Uchechtl se Blue a podíval se na Arem. Bylo mu jasné, že na Erdénském území není dlouho, ale přesto ho odpověď zajímala. 


As'hara Devil

Uživatel

06. 04. 2018, 19:04:30

Prapodivně u hranic

Dopady pacek na zem byly téměř mechanické, jako by sama byla spíše více nějaký ubohý robot, než normálně myslící vlk. Cítila pach někoho, měla by se k němu přiblížit nebo jej nechat být? Však její zvědavost jí nedala na výběr a ona se ke skupince pachů přiblížila. Kdesi v dálce mohla vidět skupinu vlků. Modrý, dva normálně zbarvení. Povzdechla si a přidala do tempa dopadů svých pacek. Sledovala ty vlky, jejich pohyby a sama musela zavrtět ocasem. Vlastně její ocas byl stažený v onom brnění, které krylo celé její tělo. Brzy došla pomalu k vlkům. Ani v růžovém "sklíčku" přes oči nebylo vidět jejího obličeje, jediné co koukalo byl čumák. Nemluvila, jen se posadila a kývla na pozdrav. Bude jen na nich jak se zachovají, ale zatím se chtěla cítit bezpečně v brnění. 


Neste přihlášen, pro přidání odpovědi se přihlašte.