[PŘÍBĚH]

Listnatý les 

Vôbec nemal v pláne prísť na tento ostrov, no vyššia sila to chcela inak a tak silný vietor vysoko vo vzduchu odhodil Aureliona smerom k nemu. Ten sa len bezmocne zatočil a z celej sily zamával krídlami, v snahe nabrať rovnováhu, no bez úspechu. Skôr než sa stihol poriadne spamätať, zrútil sa do mora a obklopila ho ľadová voda, ktorá ho na moment úplne ochromila. Našťastie sa neponoril hlboko a tak sa po krátkej chvíli dostal kašľajúc nad hladinu - o niečo ďalej uvidel pevninu a bez rozmýšľania si to namieril k nej. Vyštveral sa z vody na breh a vyčerpane, no dosť nahnevane sa posadil, pričom nasledujúcich päť minút vykašliaval vodu z pľúc. Potom zodvihol hlavu a zaostril pred seba, aby zistil kde presne sa to ocitol. Nemal, ale v pláne tu zostať dlhšie než bolo potrebné, teda nie dlhšie než si oddýchne. Zhlboka dýchajúc hodil pohľad na svoje krídla, obidve zmáčané a zaberie nejaký ten čas, než sa vyschnú. Pomaly ich roxtiahol, teda sa o to pokúsil, ľavým krídlom mu prebehla bodavá bolesť. Nemal ho zlomené, len nabuchnuté, bolo to to krídlo, ktorým ostro dopadol na hladinu. Čo znamenalo, že sa tu zdrží aj pár dní, možno viac, každopádne tá myšlienka sa mu vôbec nepáčila. Navyše, keď mal jedno z krídiel poranené, nemohol ich transformovať do znaku, takže bude musieť všade behať s nimi:,,Fakt..." zavrčal a odhrnul si ofinu z očí:,,...super" chvíľu ešte sedel na mieste a potom sa postavil. Krídla si opatrne zložil, aby ich neťahal po zemi a zamieril si to do lesa. Keďže tu pár dní pobudne, mal by si nájsť nejaký úkryt. 

Listnatý les

Lawiee si požvykovala zajícovo maso. I když ten zajíc byl hodně hubený a masa z něho bylo málo, i tak přišel celkem k chuti. Ležela si tam tak na zemi, tlamu měla od krve, a olizovala si čenich. Ze zajíce zbyli pouze kosti a krev pod ním, a vlastně i kůže. Bylo ji líto toho malého zajíce, jenže Lawiee se potřebovala trochu nasytit. I přesto, že Lawiee si sežrala toho zajíce, pořád se ji to zdálo málo. Chvíli tam tak přemýšlela. Poté to ale vzdala, nechtělo se ji lovit. Vždyť předtím lovila, a k čemu by ji bylo, kdyby šla momentálně teď lovit a stejně tu zvěř nesežrala?. Spíše ji začalo vysychat v krku. Potřebovala vodu. Jenže nastal problém. Kde tady uprostřed lesa najde vodu?. Lawiee zvedla čenich do vzduchu a začala větřit: ,Listí,Vlčice,Jelen,Laňe,VODA!'. Jak ucítila vodu, ihned se rozběhla po lese k vodě. Jak bežela velkou rychlostí, ani si nevšimla vlka, do kterého omylem narazila a vlastně se oba srazili na zem. ,,Já se moc omlouvám! Mě to mrzí! Je všechno v pořádku? Já,já se opravdu omlouvám,jen já jsem cítila vodu a měla jsem žízeň a tak jsem nedávala pozor,omlouvám se!'' snažila se ze sebe vysoukat. Pohlédla na vlka a běžela se napít. Třásli se ji nohy strachem, nevěděla jak vlk zareaguje a proto pila o něco pomaleji...

Listnatý les 

Jediným pozitívom pre neho bolo to, že na blízku neboli žiadny vlci, ktorí by mu pili krv. Sotva mu však táto myšlienka prebehla hlavou ani nezachytil čo sa deje a skončil ňufákom na zemi. Kým jeho mozog spracovával, čo sa stalo, niekto na neho spustil sériu ospravedlnení. Ten hlas bol tak otravný, že mu pri každom slove trhlo ucho a premáhal sa, aby sa dotyčnému nezahnal tesákmi po tlame, len aby konečne zmĺkol. Našťastie pre vlčicu, pred nedávnom Aurelion použil mágiu a tak hladina jeho nenávisti o celkom dosť znížila. Vrhol pohľad smerom k nej, ako uteká k vode a pomaly sa vyštveral na nohy, stále vlčicu sledujúc kútikom oka. Ťažko povedať, čo mu vtedy behalo hlavou, no tak či tak to nebolo nič dobrého. Otočil sa jej smerom a pokrčil nad ňou nufakom:Vlčica urobila hneď niekoľko krokov vedľa - detinskosť, neopatrnosť, nedostojnosť a hlavne, robila akoby nepila už celú večnosť. A keby aj, stále sa netreba chovať tak...Za pár sekúnd ju takto v mysli zhodnotil a krokom sa vydal za ňou, chvost sa mu krútil zo strany na stranu. Musel jej to nejak vrátiť, ospravedlnenie mu nestačilo, veď ho ponížila, keď sa tam tak válal na zemi. A to on nenechal len tak. Podišiel k nej a schmatil ju surovo za krk, pričom jeho tesáky jej vkĺzli hlboko do krku. Pramienky krvi dopadli do vody, ktorú na moment zafarbili do červena:,,Toto ťa hádam naučí opatrnosti" zamumlal a trhol hlavou do zadu, no potom ju hneď pustil a cúvol. Nikam, ale neodchádzal, len ju uprene pozoroval, čakal či mu to vráti a tým pádom sa to zvrtne v boj alebo to vlčica nechá tak. Premeral si chladným pohľadom a zostával v pozore. 

Listnatý les

Pila, až konečně dopila. Při tom pití se ji míchalo tolik myšlenek, ale nejvíce ji zaujalo , co si ten neznámý vlk myslí. Využila magii, aby se vcítila do vlka a četla jeho myšlenky. Strnula, klepali se ji nohy. V tom ji vlk měl už v tlamě. Cítila pomalou a velkou bolest. Když ji vlk pustil uviděla pramínky krve. Snažila se otočit hlavu na místo, kam ji ''kousl'', avšak nic neviděla a jen si olízla pramínky krve. Naježila se ji srst na zádech a otočila se na vlak. Vrčela na něho a cenila své velké tesáky. ,,Takže ty si tu chceš změřit sílu?!'' zavrčela hlubokým a silným hlasem, který nahnal většině vlkům strach. Stála naštvaná, naježená s vyceněnými tesáky a hleděla na vlka. Čekala na jeho chování. I když předpokládala, že se do ní pustí. Byla připravena udělat vše, pro to aby přežila...

Listnatý les 

Uprene na ňu hľadel, niekto by to mohol nazvať až zízaním. Na okamih sa zdalo, že ho tá náhla zmena chovania vlčice z rostraseného šteňaťa na arogantného vodcu svorky prekvapila. V jeho očiach sa, ale neodrážalo nič iné, len pohŕdanie z pretvárky vlčice pred ním, ako mali nežné pohlavia vo zvyku. Taktiež vlčica zrejme očakávala, že z jej prejavu stiahne chvost a roztrasú sa mu nohy ako predtým jej. Musel sa uchechnúť:,,Ouuu, už sa bojím" poznamenal lenivým hlasom skôr sám pre seba a podišiel k nej tak blízko, že sa skoro dotýkali ňufakmi a chladne sa jej zadíval do očí:,,Radím ti zmeniť sa späť na to vĺča s chvostom medzi nohami, čo si bola ešte pred krátkou chvíľou a možno ťa nechám na pokoji. Hrať sa na drsniačku ma len ešte viac provokuje. Ale ak si tak veľmi chceš dokázať, že sa nebojíš, rád by som vedel meno, ehm, súpera..." povedal ľadovým hlasom potichu a jazykom jej prešiel po jednom z tesákov. Kúsok odstúpil, no stále udržiaval očný kontakt a mrazivým pohľadom čakal na jej odpoveď či reakciu. 

Listnatý les

Upřeně se koukala vlkovi do očí. Udržovala oční kontakt s ním. Hrůzu ji nenaháněl, spíše vypadal celkem vtipně, když byl rozčilený. Chtěla se zasmát, ale udržela to, protože to nebylo zrovna vhodné. Pořád měla tu stejnou pozici, až po chvilce si stoupla normálně. ,,A co kdyby to bylo opačně? ty by jsi byl malé vlčátko a já byla ta ''hrdinka'' '' řekla a při slově hrdinka se zasmála. Vůbec ji nenaháněl strach, pouze byla rozčilená z toho co ji to ''vlče'' dokázalo udělat. Když viděla, jak si olizuje tesáky tak se zasmála. Vlk, byl o něco málo menší než ona. Chybělo mu kousek, aby ji dorostl, a vypadalo to vtipně. Upřeně se koukala vlkovi do očí. Sedla si, protože ji začala trochu bolet noha. Na krku už necítila tu bolest a proto se ji také hodně ulevilo. Seděla a větřila, jestli neucítí pach zvěře. Nic, nic co by bylo v blízkosti. Seděla dál a čekala na vlkovu reakci...

Listnatý les 

Bolo na vlčici vidno, že sa na ňom dobre zábava, čo v ňom vzbudzovalo ešte väčšiu zlosť a sotva sa udržal, aby sa nezahnal po nej labou a neurobil jej nejakú peknú pamiatku na neho.,,Hrdinka?" zopakoval pohŕdavo a rázne švihol chvostom:,,Skôr hlúpa hus." S nenávisťou, ktorú v ňom vzbudzovala by ju hociktorý iný vlk roztrhal, no beznádej, ktorú pri smrti cítil mu v tom zabraňovala. Nepáčilo sa mu, ako ľahostajne ho brala, akoby bol len zajac, nič čo by ho mohlo ohroziť. Celkom mu pripomínala jeho sestru, aj v jej očiach pred smrťou matky bol niečo čo nestálo za pozornosť. To ho vyburcovalo k ostrejšej reakcií, bez varovania po vlčici skočil a zvalil ju na zem, pričom nad ňou zostal stáť. Inak sa jej však ani nedotklo. Uprene sa jej zadíval do očí, vlastne medzitým očný kontakt vôbec nepretrhol a na tvári sa mu usadil neutrálny výraz. Myseľ mal akoby prázdnu, na nič nemysleľ, no nemal zatiaľ v pláne jej nejak fyzicky ublížiť. 

Listnatý les

Sledovala vlka stále, a když promluvil musela se rozesmát. ,,Husa? No to možná tak ve snu'' řekla a začala se smát. Rychle sklapla, když si všimla, že po ní vlk skočil. Ležela na zemi a vlk nad ní stál. Usmála se na něho a řekla ,,Hele, mě to nevadí'' stále s úsměvem. Poté se role obrátili, ona svalila vlka na zem. ,, Tak co? Už je to v pohodě?'' řekla a olízla si čenich. Nechtěla si dělat mezi vlky nepořádek, spíše to byla přátelská vlčice, která se ráda pobavila s vlky. ,,Já ti ubližovat nebudu, ani v plánu jsem to neměla... jo, a mimochodem, jsem Lawiee'' řekla a odstoupila od vlka. Doufala, že na ní zase nezaútočí, a že se trochu uklidní. Bylo to unavující pořád cenit tesáky a snažit ho dostat k respektu, proto se Lawiee uklidnila, potřebovala ještě sílu na lovení. Přeci jenom měla hlad...

Listnatý les 

Keby pohľad vedel zabíjať, vlčica nad ním by už bola dávno mŕtva. A tiež, keby jeho náhrdelník nebol z trištvrtiny prázdny a nečerpal teda z neho neustále tú nenávisť, už dávno by zarýval do vlčice svoje tesáky. Keď sa spýtala či je to v pohode, vyšlo z neho len tiché zavrčaním nasledované rovnako tichým ,,pche". Posadil sa a nepríjemne na ňu hľadel, jej chovanie ho stále rozčuľovalo a preto ju v duchu zaradil do svojej V.I.P zóny - bude za ňou nenápadne chodiť všade kde sa pohne, útočiť na jej nápadníkov, takže zostane sama a takisto aj na tých, ktorých by ju chceli mať za dobrú priateľku. Jednoducho povedané, zruinovať jej život. A bolo mu jedno, že tým pádom tak strávi čas svojho života úplne zbytočne. ,,Aurelion" predstavil sa jej podráždene a drápy zaryl do zeme:,,Aby bolo jasné, nikdy nebudem mať pred tebou rešpekt. Na to môžeš rovno zabudnúť" povedal jej narovinu, aby si niečo nenamýšlala a ohrnul horný pysk. Ďalej ju už len chladne pozoroval.

Listnatý les

Vlk byl nepřijemný. Poté co Lawiee zjistila, že asi takový bude , začalo se ji dělat slabo. Věděla, že když se tu před ním ''zkácí'' nebude to nejlepší.  Odešla od vlka trochu dál, ale ne tak daleko. Lehla si do stínu a opět ji zajimalo, co si vlk myslí. Použila svoji magii a začala mu číst myšlenky. 'Jo aha, takhle, alespoň vím, na jaké vlky si mám dávat pozor a na jaké ne. On mi chce zničit život, ale já to nedopustím!' řekla si sama pro sebe v hlavě. Začala si plánovat, jak se ho později zbaví. Bylo to divné, nejdříve se ho ptala, jestli je v pořádku a zajimala se o něho, ale teď pomalu ztrácela zájem s ní i mluvit. Zajimavé. Z vlka nespouštěla oči. Koukala se mu do očí, až ho to muselo chvilkami bolet. ,,Respekt? Nevadí, klidně mě nerespektuj, ale já nebudu RESPEKTOVAT tebe'' řekla mu a usmála se na něho. Vůbec ji nevadilo, že ten vlk je naštavný a nejradši by ji zakousl. Dělalo ji to tak trochu dobře. Avšak ji to nesedělo s povahou. Lawiee je normálně stydlivá a citlivá, očividně nabrala sebevědomí, jestli-že umí takhle reagovat. Přemýšlela nad tím. Stále z vlka nespouštěla oči, chtěla ho mít na pozoru...