SCHVÁLENO ; Orisea De La Garmadon

21. 06. 2018 18:54:51

Jméno vlka:

Orisea De La Garmadon, však celým jménem Orisea Catherdance Inheritance Winterfell Domia De La Garmadon a Kom De La Marcia, z rodu Věčných lovců a De Star Guardian

Pohlaví:

Samice
Datum narození:
25.6 2014(mimo území Erdenu-budou jí teprve 4 roky)
Rodina:

Tu rodokmen

Magie:

Magie tvoření(ničení)-Je to magie plná něčeho, co nikdy nemůže být spolu. Stejně jako Orisea. Magie je spíše na dvou věcech. V normálních věcech umí tvořit hmotné věci z duhy, obrazy vlků se kterými má nějakou vzpomínku a ví aspoň jak vypadali. Jenže věci které vytvoří nemohou zůstat navždy hmotné. Po nějaké době se to rozpadne a zmizí to s prvním vánkem, jelikož přeci jen je to tvořeno z duhového prachu. U vlků, kteří s duhou umí již tvořit, tak svojí magii může trošku propojit a vyslat pomocí ní třeba signál jako je světlice. Pak je tu ničení. Nikdy nedokázala zničit více než jen více než jen kámen, ale stejně to tu je. Věci co vytvoří při téhle magii nemůže používat, jelikož se ony věci v jejím okolí rozpadnou na prach. Betty je však něco čemu to nevadí a klidně po vás bude házet kousky zničených kamenů. Ani jednu magii nemůže mít součastně.   

Povaha:
Na jedné straně je Orise a na druhé straně je její temnota. Dva světy co mezi sebou ona může prohodit. Na rozdíl od schizofreniků ona ví, co jako temná osoba dělá a nevadí jí to nějak extra, prostě jen bere v potaz jiné body, prostě se stane temnou jako celé její tělo. Však to není vůbec první, co bych ráda řekla jako slova úvodu. Jde o to, že se tahle vlčice může zdát ještě více komplikovaná hlavně kvůli tomu, že neustále mění svůj názor a nedá se udržet na jednom místě, je to něco jako malé vlče se kterým si život nehrál moc dobře, je to někdo kdo bude bojovat do posledního dechu a hrozně rád se naučí něčemu novému, ona je někdo kdo by položil pro svojí rodinu i život, ona je někdo kdo sjednotil všechny smečky. Nejdříve si však popišme její dobrou stránku. Orisea je vlčice, která je schopná na rozdíl od ostatních vlků se i přes slzy usmát, říct jim to co jí trápí a pak o tom přestat mluvit. Prostě není typ vlčice, která by svému partnerovi musela vyprávět sáhodlouhé eseje o tom, jak se dneska vůbec má, je to spíše někdo komu k vyjádření citů stačí pár slov, ale ty slova v sobě na úkor toho nesou hodně emocí. Proto je občas Orisea smutná, když jí někdo odmítne, proto reaguje tolik přehnaně a má pak chuť na ty vlky vypustit své temno. No ještě že má normální uvažování a ne jako nějaké vlče, protože pak se vždy uklidní a vydýchá si to. Je někdo, kdo do svých slov dá docela dost velkou váhu na to, aby vám dokázala dokázat to, že má prostě pravdu. Taky má geniální řečnická talent, takže většinou dokáže někoho přemluvit na něco, co by se jí mohlo hodit. Vlastně co napsat ještě o její dobré stránce? Nuže ona není někdo, kdo by se uměl žít do ostatních, city jiných jí jsou tak trošku vzdálené, ale i přes to se s nimi snaží mluvit. Když však toho vlka zná trošku déle dokáže myslet jako on a i z jeho nesmyslného vyprávění si dokáže něco seskládat. Spíše se soustředí na to, aby na jejich těle uměla rozpoznat, že se jim něco děje po fyzické stránce, bohužel psychologem se nějak extra neučila, takže s tím má nějaké ty chybičky. Ori je vlčice s dokonalou představivostí jako malé dítě a ráda se jako vlče občas chová, prostě hodí všechny starosti za hlavu a hraje si na to, že je zase jen to malé vlčátko, jako by se tím snažila zakrýt vlastní problémy v životě co tohle všechno přináší. Je to někdo, kdo se moc nestará o svůj zevnějšek spíše než vnitřek, stará se hlavně o to, aby každý vlk v jejím okolí byl šťastný. Pokud před sebou bude mít nějakou překážku, tak jí s odhodláním porazí. Každý konflikt ale co se dá zastavit slovy se tak snaží zastavit. Její radost se snaží dát všem. Jako alfa by byla geniální vůdce, který by se nesnažil ničit ostatní smečky, jen pokud by se je snažili zničit první. V lásce je spíše taková ta osoba, která umí docela dost žárlit, ale partnerovi se docela dost umí oddat. Není to někdo, kdo by se snažil mu lhát. Své pocity umí říct docela dost jasně i gesty, ale pokud se s ní bude něco dít, tak se to nebude dát poznat. Orisea je hlavně typem vlčice, co je trošku introvertní. Spíše se nerada zapojuje a snaží se si držet zlé vlky a konflikty od těla. Však co se týpá Betty tak ta je úplný opak, je to někdo kdo si libuje v konfliktech a je rád, když může někoho rozhádat. Nemá žádný cit pro to, aby někoho nechala a ani nějak extra necítí bolest. Je něco jako malý démon tvořený jen temnem. Nebojí se někomu ublížit.Spíše je ráda, když někoho může mučit a udělat mu ze života utrpení. Není někdo, kdo s vámi bude jednat v rukavičkách, je to spíše někdo, kdo vám na rovinu všechno řekne a nebude mít servítky s tím, že vám to nějak ublíží. Je vysoce temperamentní, když si dojde ke svému cíli, i kdyby měla jít přes mrtvoly. Je jí totálně jedno, když jí budete na kolenou prosit. Ona vám nikdy nedá pokoj, bude se chtít stát vaší noční můrou a bude chtít, aby se jí každý bál. Na Betty je hlavní zajímavostí to, že občas se velice dost zadrhává v mluvě, jako by si nebyla sama sebou jistá, jako by se i do tohohle promítalo její dobré já. Vlastně ano, Orisea umí své temné já velice dobře ovládat, vypouští jí jen když je potřeba a ví, že jako ta hodná vlčice sama nevyhraje. Betty je něco, co se podobá na Venoma. Takový ten temný obal okolo těla Oriseii, který se jí ani nechce pustit, jelikož mu je dobře tam kde je. Někteří, kteří ty dvě nezažili by si mohli říct, že si Orisea jen Betty vymyslela, aby se ochránila před nenáviděním svým okolím, jenže  ten kdo je zažil ví, že to opravdu tak není. Když je venku Betty, tak se s Oriseou nedá mluvit, jako by si její tělo převzal někdo jiný, jako u schizofreniků ona nemůže ven, ale může vás slyšet. To ona může stáhnout Betty zpět. Betty je stejně ambiciózní jako její majitelka, stejně cílevědomá a stejně odhodlaná. Jí nestačí říct ne aby přestala, jí se vlk musí uklonit. Sama sebe bere jako královnu, někoho kdo by měl vládnout všem a všemu. Někoho, kdo by si zasloužit vystavit velký pomník a být uctívaný jako bůh. Vlastně je velice lehké odlišit Betty a Oriseu i v normálním těle. Zatím co Betty ví co opravdu chce, tak Orisea někdy váhá i když je cílevědomá. Jak jsem psala, tak naše malá královna je spíše někdo, kdo vám do očí řekne vše, zatím co Orisea má problémy věřit vlkům tak, aby jim řekla vlastní tajemství. Obě jsou vlastně zmatek, zmatek který se nedá zkrotit. Pokud by se někdo ptal, čeho se obě dvě bojí tak je to smrt. Nikdy je nenapadlo proč, ale je to tak. Hlavně mezi jejich zájmy patří zpět a napodobování hlasů ostatních. Dále rády plavou ve vodě a užívají si jakkoliv života. Hvězdné nebe nesmí chybět. Takže snad se s nimi budete chtít setkat a poznáte, že tahle povaha je jen obal okolo toho všeho. 
Minulost:

25.6 2014

Nádherné šedé vlče s oranžovými znaky, tak naše malá Ori vypadala. Narodila se jedné z nejkrutějších vlčic rodu Garmadonů spolu s otcem bez rodu, však oba dva patřili ke skupině věčných lovců patřících na nebe. U jejího narození byl její strýc a teta. Kuroko a Sintare. Taylor se však odmítla starat o vlastní dceru, proto raději Kuroko poslal pro svojí rodinu. U jeho zlé psychopatické sestry být nemohla, sama Sintare jí tam nechtěla jen tak nechat. Když po dvou hodinách přišla jejich slavná delegace, tak se řešilo dlouho, kdo se o ní postará. Taylor byla zase na všechny naštvaná, jen na ně vrčela slova ve smyslu, že nemají právo jí brát vlastní dítě, ale Kaligno jí rozumně umlčela. „Proč stojíš o dítě, o které se ani nebudeš starat? Radši zavři tlamu a odejdi!“ Bylo to poprvé, co na svojí dceru byla tak hnusná. Kuroko sám litoval tiše toho, co jeho matka řekla. Sestru měl rád, ale nikdy nečekal, že by její temná mysl něco chápala. „Je mi to líto, Kuro...“ Ozvala se konečně Sintare. Opatrně svému partnerovi položila hlavu na vypracované svaly na zádech. Celé jeho tělo bylo nasvalené, za ty roky se hodně změnil. A tak se tedy rozhodlo, že se nesmí opakovat nějaké zlo a tak mladá Orisea připadla do rukou svého strejdy a jeho milované družky.

29.8 2014

„Myslíš, že mě od ní dokážeš držet dost dlouho? Myslíš, že já budu někdo, kdo jen bude stát v zadu a koukat jak ty ničíš mojí dceru?! Ona má být temná, jen se na ní koukni!“ Orisea slyšela svojí genetickou matku jak křičí na osobu, co tak moc milovala. Opatrně zvedla hlavu a viděla, jak tělo Sintare obklopují trnové růže, magie její matky. Nahlas polkla a rozběhla se směrem pro pomoc. Musela si dávat pozor na to, co a jak udělá. Musela být velice opatrná, nechtěla, aby někdo kdo jí vychoval takhle přišel lehce o život. Běžela poté jako o život, kvůli tomu, že ještě nemohla na nebesa, tak byla na zemi spolu se svojí matkou a i Sintare, Kuroko bohužel zase musel udržovat nebeskou stráž. „Sakva!“ Zaklela, ještě nějak extra neuměla mluvit. Byla unavená, nějak extra se zatím nedostávala takhle najednou do běhu o svůj a cizí život. Nesměla zakřičet o pomoc, musela jednat rychle jinak. Rozhlédla se po okolí, kdyby jen měla aspoň něco ve své povaze z toho všeho. Nakonec se však odhodlala. Popadla hvězdu, kterou měl Kuroko na tohle vše a vyhodila jí do „vzduchu“. Mělo by jej to přivolat. Mezitím se ohlédla. Sintare ležela bezvládně na zemi, její bělostná srst se zbarvovala krví, její obojek jí do sebe vsakoval jako hadr. Ostatní se snažili onu bestii zkrotit, snažili se aby již nikomu více neublížila, jenže ona běsnila. Tohle byla její matka? Takhle temné srdce ona nikdy nebude moc mít, nikdy nebude tak temná, tohle nemůže být její matka. Měla jí ráda, ale tohle bylo moc. „Mami!“ Křikla a viděla, jak se na ní vlčice otáčí. Bělostná srst porostlá úponky růží a růžemi. Rudé vlasy se jí lepily zaschlou krví. „Oriseo Catherdance Inheritance Winterfell Domio De La Garmadon, jak se mi opovažuješ postavit?!“ Začala její matka, jenže dcera jí přerušila. „Opvavdu tohle musíš dělat? Takhle od sebe odhánět všechny? Copak ty nevíš kdo ši?!“ Začala a bylo vidět, že v Taylor něco hrklo. „Mám tě váda mami, ale tohle je opvavdu moc! Pvoč tohle vše děláš?! Já to opvavdu nechápu! Kuvoko mi šíkal, že si byla jiná, že si se uměla smát! Pvoč to už není?“ Zeptala se jí dcera se slzami v očích, bylo vidět že se to dotklo i samotné matky. „Oriseo“ Zašeptala tiše Taylor a její dcera se na ní jen koukla. Brzy tam však byl Kuroko, jediné co mohl vidět bylo jeho umírající partnerka a pak ještě objímající se Taylor se svou dcerou. „Sintare!“ Křikl a rozběhl se k ní. V životě toho tolik miloval, ale nikdy nedokázal říct, jestli je to dobře. Sintare byla však jeho nejsilnější cit. Byla jako bohyně, kterou pro něj někdo vytvořil. Pasovali do sebe jako kousky puzzle, co se někdo snažil spojit a ono mu to vyšlo na první pokus. Byli pro sebe jako noc a hvězdy. On pro ní byl andělem s temnými křídly jenž byl seslán z nebe a ona pro něj osobní bělostnou růží s mrtvolným nádechem. Padl vedle jejího těla a opatrně do ní strčil čumákem. „Ach, Sintare.“ Po tvářích mu tekly lesklé krupějky slz. „Stvýčku? Si v pošádku?“ Zeptala se opatrně Ori. „Bráško…“ Ozvala se tiše Taylor, ta jenž všechno způsobila. Orisea jenž za nic nemohla se cítila ještě více provinile než její matka. Opatrně dala packu na černou špičku přední packy Sintare. „Tetiško, prosím prober se.“ Špitla a měla co dělat, aby v sobě udržela slzy. „Dejte si odstup!“ Ozvalo se bůh ví odkud, ale ten hlas hlavně Kuroko poznal. Byla to jeho sestřenice, Siriah. Zvedl bez chuti po životě hlavu a viděl, jak se sem pomalu protlačuje s jeho nevlastním bratrem, Jaycem. Musela o tom slyšet i Kaligno, Jaycova partnerka spolu s Tristianovou museli vytvořit portál. Dokonce tam někde viděl i Lloyda s Kanem, vedle nich stáli jejich potomci, Ashmodeus a Touka. „Ach Kuro.“ Uslyšel vedle sebe hlas Siriah. Byla vždy citlivější na tohle vše. Pak si již nepamatoval, jen Ori tam u nich seděla a koukala se na to, jaké byliny ta slepá vlčice s tím oným bělostným vlkem plným duhy a motýlích křídel používají. „A tohle je co?“ Zeptala se a ukázala na zelené lístky. „To je máta, měla by se použít do téhle masti, aby se uvolnilo magii.“ Vysvětlil jí Jayce. „A co je tam ještě?“ Zeptala se zaujatě malá. „No…je tu třeba směsice lístků máty, šalvěje, jitrocelu a pak ještě růže.“ Odpověděla Siriah jemným hlasem, tenhle hlas by každého uklidnil. „Acháá.“ Po té co všelijak Sintare obvázali a různě na ní používali magii se vydala raději někam jinam, chtěla být léčitelem, docela jí to zajímalo. Pomalu se vydala k jeskyni, ale na kraji skalního převisu viděla sedět Kuroka. Opatrně se k němu přikradla. Měl sklopenou hlavu a pořád nejspíše plakal. „Strejdo?“ Přišla k němu opatrně a dala mu packu na tu jeho rudou. „Ach, Ori.“ Zamumlal Kuroko, když otevřel své rudé oči barvy krve. Bylo na něm vidět, jak moc jej to vzalo. „Proč pláčeš?“ Zeptala se jej nechápavě. Byla tak moc nevinná a už dokázala velký čin. „Protože ten koho miluji je vážně zraněný.“ Přiznal tiše Kuroko a stáhl uši k hlavě. „Co to znamená milovat?“ Zeptala se nechápavě maličká, tenhle cit vůbec nechápala, co to bylo a k čemu to bylo? „Ach, láska. Nikdy jsem to nedokázal vysvětlit, ale řeknu ti to na sobě. Sintare je každý můj nádech, je něco jako střed mého vesmíru, co nutí moje srdce pořád tlouci dále a dále, to kvůli ní jsem se změnil a změnil bych se klidně tisíckrát. Až zemřu, tak budu vědět, že mojí duši povede právě ona a až se ke mně připojí, tak budeme běhat po nebi jako by nás nic netrápilo, budeme vzpomínat společně na naše děti, rodiny a na všechno, na to jak nás spojovala láska. Protože pokud najdeš svojí pravou lásku, tak budeš vědět, že již nepotřebuješ nic jiného než jen jí.“ Přiznal se tiše Kuroko. Ori se na něj dívala jen s otevřenou tlamičkou. „Řekni mi prosím jak si poznal tetu.“ Zaškemrala. Tenhle příběh od něj mohla slyšet několikrát, ale vždy jej po něm chtěla. „Byl krásný mrazivý den, spíše končila pomaličku zima a její vládu si bralo do otěží jaro. Seděl jsem na kameni u pramenů, kde jsem se hřál, jenže pak tam přišla ona. Nejdříve bylo moje druhé já naštvané, že tam někdo je, ale pak jsem si s ní začal podívat. Hltal jsem každé její slovo, byla pro mě jako bohyně, někdo kdo mě nutil zapomenout na Rose. Byla smutná kvůli nějaké pitomé Yinukon, což byla matka partnera mého bratránka, co nikdy nebudeš moc poznat.“ Začal si vzpomínat Kuroko, jenže ho malá přerušila. Vnímala i když pomalu usínala. „A proč?“ Zeptala se na jasnou věc. Kuroko jen smutně povzdechl. „Protože je mrtvý…ale teď zpátky k příběhu. Sintare nebyla jen nějaká vlčice, její havran byl to nejpodivnější zvíře, co jsem kdy viděl. Pak jsem se z jejího příběhu o jejím životě dozvěděl vše. Sintare byla průvodce duší do země mrtvých, viděla duše těch, kteří již mezi námi nejsou a já si jí za to cenil. Poslouchal jsem jejímu příběhu a postupně se do ní zamilovával, když jsem jí pak vylil své city, tak mě trošku chladně odmítla, ale pak jsme konečně poznali, že k sobě pasujeme. Naše děti jsou nádherné a já si lepší život nemohu přát.“ Jeho hlas byl medový, plný smutku jako tenkrát u pramenů plných horké vody, kde poznal Sintare. „Tak prosím mi neumři, moje bohyně, bez tebe bych již nemohl být pro naše děti oporou.“ Špitl tiše Kuroko ke měsíci co se vyhoupl na oblohu a pak popadl spící Ori do tlamy. Opatrně se vydal k doupěti, kde na ně čekal zbytek rodiny.

25.6 2015-30.8 2015

„Nemohu uvěřit, že konečně uvidím i jiné okolí smečky, nebo spíše jinou smečku úplně! Jak si mohla vědět, že bych to tak moc chtěla, mami?!“ Byla větší, zrzavé vlasy měla skoro všude, byly jako nezkrotná lví hříva. Vedle ní šla pomalu Taylor, která se konečně zase chovala normálně. „Nemohla jsem přehlédnout to, jak moc se zajímáš o léčitelství a proto mě napadlo, že by ti možná teta Siriah mohla pomoc s tím se o tom více naučit a navíc bys tam mohla potkat i někoho, kdo si Kaina bude pamatovat. A vůbec se jich neboj, Siri není někdo, kdo by tě sežral. Navíc tam budeš mít i bratránka Akumura a kamarádku Siriah Winterfell, věřím že si s nimi budeš rozumět zlatíčko.“ Usmála se na ní matka. Vedle nich se po chvíli vynořila další postava. „Nemohu uvěřit, že jde poznat území, na kterém Akumuru vyrostl.“ Zamumlal hlas na který se Ori hned otočila. „Strýčku Lloyde!“ Knikla a skočila po něm. Byl hrozně velký, zhruba jako menší medvěd, možná to bylo tím, že měl ve svých žilách nebeský oheň. „Kde máš Kana, bratře?“ Zeptala se ho nechápavě Taylor. „Ale, hlídá Touku a Ashmodeuse.“ Zamumlal Lloyd a hodil si Ori na záda. Byl jí rok, vypadala jako malá princezna, kterou musel mít každý rád. Cesta do údolí Havír byla snad nekonečná, ale na konci cesty je čekala ona slepá krémová vlčice a její partner bělostné barvy. Vedle nich stála jejich dcera Aida a také Nudita. Odě dvě se na rodiče podobali hodně. Jejich syn Pascha byl dokonalý taky. „Tetičko, strýčku.“ Přiběhla k nim a ihned si se Siriah padla do provizorního vlčího objetí. „Vyrostla si, Ori.“ Usmála se Siriah. Byla něco jako ten typ anděla, který vás sice nevidí, ale díky tomu si všímá i toho, jak moc velcí v objetí jste. „Taky aby ne, je to silná slečna.“ Hlas Leona, vždy tak melodický i když sám měl občas hlas chraptivý a trápily jej zlé vzpomínky. Orisea je měla opravdu dost ráda, spíše byli pro ní ten nejbližší možný okruh rodiny, pak tu byli ještě nějací sourozenci Mikaryho a nebo od Kaligno. Byla tam skupinka vlků, byli jako pevný kruh, který nikdo nemohl zlomit. Ani ve snu by jí nenapadlo, že by se cokoliv jiného mohlo dít, že by se s nimi již více neviděla nebo že by někdo z nich umřel, ale Mikary to možná měl na krajíčku za pár let, ale pořád se dožil hodně. Leon při pohledu na vlčici, co dříve miloval byl velice nejistý, však Siriah byla a je jeho anděl, jeho smysl života. „Pak jí prosím pošli zpět, Siri, je už velká a Lloyd by s ní mohl jít zpět. Já mám hodně práce tam nahoře s Kurokem.“ Usmála se na ně a opatrně objala Ori, která k ní přišla. „Opatruj se zlatíčko.“ S tím se již Taylor vydala na cestu zpět, ale teď již po nebi. Další dny se učila Ori poznávat byliny a dělat z nich různé mastičky, hrála si i na hodnou sestřenku a starala se o malé vlčátka. Byli mladší než byla ona, spíše o dost byli mladší, vypadalo to, že se tohle vše odehrálo docela dost narychlo. Každý den si jí Siriah brala do lesů a nebo na louky a učila jí poznávat různé byliny a jiné věci na mastičky či jí učila jak se má správně obvázat rána zuby a pár listy s liánami. Leon se o obě dvě staral jak jen nejlépe uměl, občas jim donesl nějaké jídlo, občas pro ně přišel a doprovodil je domů. Sivory byla taky vlčice, kterou mohla Orisa poznat z té lepší stránky, občas za rodinou se svým vlčetem přišla a pomohla jim. Coraline byla zhruba stejně stará jako Ori, takže si měly holky co říci. Jednoho dne u jezera vzpomínek se však odehrálo něco divného. Ori opatrně odložila z tlamy kámen, kterým mělnila byliny na jemnou mazlavou věc a upřela pohled na Siriah. Vše dělala s elegancí a taky že jí to docela dost slušelo. „Tetičko? Jak si vlastně poznala Leona?“ Zeptala se jí a upřela zase pohled na svojí práci. „Ach…jak jsem poznala lásku svého života? Víš maličká, když jsem sem přišla, pořád jsem si vzpomínala na to, jak se mnou byl Kindred, někdo ze smečky, která ti darovala svůj rod. Jenže pak jsem zjistila, co byl Kindred vlastně zač, nebo spíše pomalu jsem to zjišťovala. Jenže v té době jsem začínala poznávat Leona, byl ze začátku depresivním vlkem jenž si nevážil vlastního života, jenže to jsem byla taky. Leon byl ten typ, který se zdá až moc odtažitý, nikdy se nesnažil navázat nové kontakty. Moc jej zničil jeho otec. Však přesto jsem se do něj pomalu začínala zamilovávat, stejně jako on do mě. Byla jsem jeho anděl, jeho slepý anděl kterému někdo vzal křídla a on pro mě byl někdo, kdo mě konečně neviděl jako tu neschopnou vlčici.“ Popsala jí Siriah a usmála se. „Poznaly jsme se myslím že zrovna u tohohle jezera, on pro mě jednou do něj musel skočit. Cítila jsem se za to trapně, ale bohužel jsem nemohla vědět, že se to stane.“ Povzdechla si tiše. „Takže Leon byl něco jako tvá pravá láska? Něco jako pro Kuroka Sintare?“ Zeptala se a upírala oči na krémovou vlčici, které vítr jemně čechral srst. „Lépe bych to neřekla.“ Usmála se na ní Siri. „Leon se stal mým životem, mým vším co jsem si vždy přála poznat a konečně mi ukázal, že i když jsem slepá a maličká, tak si života mohu užívat. Pak jsem s ním měla naše tři děti, milovat je více nemohu a malá Zirael se brzy taky narodí a bude růst společně po našem boku.“ Usmála se na ní Siriah, bylo vidět jak moc se na tohle vše těší, jak moc po tom její srdce prahne. Ori se musela jen usmát a pomaluse zase pustit do práce. Siriah si odfrkla, bylo docela vařící léto, její tělo to nemuselo dobře snášet. „Já se půjdu schladit, ano?“ Usmála se na ní a odložila popruhy od masky Kindreda a vydala se pomalu k vodě. Ori byla zvyklá, že se krémová vlčice s nádherně světle modrýma očima chodí chladit k vodě. Jenže když to bylo již delší dobu, tak začala být nervózní. Co když se jí něco stalo? Ihned se vymršila na své nohy a podívala se tím směrem. „Siriah?!“ Zakřičela, jenže se nic neozývalo. Její krev tuhnula v žilách. Měla běžet pro Leona, nebo se pro ní vrhnout sama? Nebyl čas běžet pro partnera, proto se rozběhla a skočila sama do oné vody. Plavat jí učil Kierran, údajný bratr Kindreda a nejlepší kamarád Kuroka. Byl to vlk s magií vody, od něj věřila každému slovu o vodě. Když polomrtvou Siriah vytáhla na břeh, tak se konečně o ní postarala jako pravý léčitel. Když se jí konečně ulevilo, tak došla pro Leona, který málem strachy prorazil stěnu jejich skromné nory. Nakonec se vše zvládlo bez dalších problémů. Poslední den kdy tam však Ori byla byl celkově takový divný, celá rodina rodina co byla na Brlohu co tam byla se sešla. Siriah si však ještě před odchodem vzala Ori stranou. „Projevila si statečnost Oriseo Catherdance Inheritance Winterfell Domio De La Garmadon a z rodu Věčných lovců, hodlám ti projevit největší počest co se mi kdy podařila.“ Siriah se koukla směrem hvězdného fénixe, který pochopil a vlétl do jejího těla. Hvězdná vlčice, co se stala ze Siriah se na Ori jen usmála. „Vypadáš ještě více nádherně, více než jsem si mohla představit.“ Usmála se na ní. Pak však položila packu na její čelo. „Oriseo Catherdance Inheritance Winterfell Domio De La Garmadon a z rodu Věčných lovců, já Siriah Mercy De Star Guardian ti dávám své požehnání do života. Dávám ti požehnání znamení ryb a doufám, že přijmeš můj rod za svůj vlastní.“ Byla to vážná slova, tenhle obřad zažila již se smečkou Věčných lovců. Siriah sundala packu z jejího čela a ona se uklonila. „Já Orisea Catherdance Inheritance Winterfell Domia De La Garmadon a z rodu Věčných lovců přijímám tvé dary, vlčice noci a léčitelství. Nechť nad tebou hvězdy drží stráž.“ Pomalu se zase zvedla a Siriah kývla. „Nechť nad tebou drží hvězdy stráž a střeží každý tvůj krok.“ Usmála se na ní a předala jí poslední věc co pro ní měla, masku Kindreda. Pak se již naše vlčice vydala zpět k domovu a na své další cesty.

19.12 2015

Zima bývala na Garmadonském území docela dost krutá, nikomu nedávala nějak extra vybrat. Kdo se na ní nepřipravil, tak většinou nepřežil. Orisea dostávala výcviku docela pevného. Ne že by nad ní někdo držel pevnou ruku schválně, ale málokomu se nedostalo jinému výcviku u Garmadonů. Každý den i v zimním období vstávala brzy a šla se připravit krátkou rozcvičkou do ruin, pak si jí vyzvedl její trenér, kterého tajně milovala. Nebyl to kdo jiný než syn z rodu Kom De La Marcia, jenže s ním by nikdy nemohla být, byl její rodinou. Zhluboka se nadechla a sklopila hlavu k zemi. Nelíbilo se jí to, nenáviděla to, že jí nutil se cítít jako naprostý potrat. „Já nevím k čemu mi tohle vše vůbec je, mami.“ Odfrkla si, když jí zelená vlčice čistila rány. Její matka se zbavila prokletí a měla zase svou normální barvu. „Já se taky nechtěla učit jak bojovat, podle mě by to samice ani neměla umět, ale pravda je jiná, zlatíčko. V dnešní době musí umět bojovat každý, kdo to aspoň trochu dokáže.“ Usmála se na ní její matka. Nebylo to zase tak marné, to musela sama přiznat. „Ale nechápu proč zrovna on musí se mnou cvičit? Dotýkat se mě těmi mrazivými dotyky jenž mé tělo rozehřívají na milion stupňů a já pak mám chuť křičet o pomoc, o jeho pozornost a chci získat jeho srdce!“ Postěžovala si mladá vlčice a měla co dělat, aby se z toho všeho nezbláznila. „Takový problém jsem měla s tvým otcem. Nakonec mi dal jen do lůna vínku života a nechal mě tam.“ Povzdechla si její matka. „Hej, Winter!“ Křikl jejich směrem právě onen vlk. Jeho nádherná bělostná srst vlála ve větru. Upíral na ní žluté oči plné radosti. „Uvidíme se večer na Whiteovo vyhlídce!“ Usmál se jejím směrem a odběhl. Ori stála jak zaražená s tlamou otevřenou. „Zavři jí dcerko a dýchej, nebo mi tu ještě zkolabuješ.“ Matka opatrně zavřela tlamičku své dcery a musela se dívat za bělostným mladým vlkem. „Vilhelm Kom De La Marcia. Je mu okolo čtyř let, učí se na vlčího bojovníka.“ Zamyslela se zelenkavá vlčice, aby si vzpomněla na co nejvíce informací ohledně toho neznámého vlka. „Nějak se mi nechce věřit, že je pořád volný. Nechci abys tam šla Oriseo.“ Rozhodla nakonec. Malé vlčici se rozdrobil svět pod tlapkama. „To nemůžeš! Já tě stejně neposlechnu!“ Vzdorovala její dcera a rozběhla se pryč. Taylor byla nucená si jen povzdechnout, snažila se jí bránit a to malé stvoření se jí takto pomstí. Večer se malá Orisea proplížila na onu vyhlídku. Nebo spíše velikou horu ze které bylo vidět na celé území Garmadonů. Stál tam jako voják držící stráž, viděla ho již z dálky. Musela se sama pro sebe usmát. Přišla k němu a on se na ní otočil. „Jsem rád, že moje rodina chodí včas.“ Bylo to jako by jí střelil šípem do srdce, jako by jí ho vyrval a rozdrtil. Úsměv jí zmizel z tváře. „Jak to myslíš?“ Nechápala to malá. „Garmadoni a Marciové jsou rodina. Jsem tvůj bratranec.“ Začal a ona dupla naštvaně. Křišťálové slzy se jí kutálely po tvářích. „Proč si mi to neřekl dříve?“ Zeptala se ho zdrceně. „Tobě to Kaligno neřekla? Já myslel, že ti to oznámila hned, jak tě ke mně přiřadily. Jsem bratr Kaina mladší…“ Zamumlal a ona se na něj zničeně podívala. „Jak se jen opovažuješ! Já tě tak moc milovala a ty mi tu teď řekneš tohle?!“ Začala na něj křičet. Zlomené srdce s ní dělalo divy. Slzy se jí valily po tvářích a ona cítila, že tohle nebude jen přechodný stav. „Já Orisea Catherdance Inheritance Winterfell Domia De La Garmadon, z rodu Věčných lovců a De Star Guardianů, tě nenávidím Vilhelme z rodu Marciů, přeci si aby si zemřel!“ Křikla na něj a skočila po něm. Jenže byla velice brzy sražena k zemi a balancovala na kraji útesu. „Je mi to líto Oriseo. Však jestli tohle přežiješ, můžeš si vzít k jménu ještě rod Kom De La Marcia.“ Špitl, než jí shodil dolů ze skály.

20.12 2015

Ani nevíte jaké měla tato vlčice štěstí, její tělo vyvolalo magii což jediné jí udrželo v tomhle světě, jenže její duše neměla ochranu andělů, byla lehkým cílem. Zlo se sklánělo nad jejím tělem, rozdrtilo její mysl a rozdělilo jí na dvě části, dva póly co se nikdy nesmí setkat. Někdo jí zachránil život, ale přesto do ní vnesl to, čeho jednou Orisea bude litovat. Nikdy se nedokázalo popsat co se stalo v době, kdy byla mimo, ale rozhodně tohle nebyl zázrak, co by se měl stát normálně. Opatrně otevřela své oči, cítila se hrozně. Její tělo se změnilo, místo šedé z ní vzela duha. „Hej, Mikary! Tady je!“ Ozval se jeden z vlků, který na dálku poznal její tělo. Zem okolo ní byla celá od krve, tak proč to přežila? Opatrně se postavila a podívala se na své packy. „Co se stalo?“ Sama nechápala, co se to mohlo stát. „Oriseo!“ Slyšela okolo sebe hlasy, poznávala obličeje, ale netušila jestli se má bát sama sebe nebo spíše jich. „Dědo?“ Zachraptěl její hlas zase. Nebála se odsouzení sama sebe, bála se o jejich zdraví. Něco s ní nebylo v pořádku. „Nalezla si vlastní magii jak vidím.“ Mikary a ostatní si od ní drželi odstup. Netušila, co si o tom má myslet. „Proč si tak daleko?“ Zeptala se stroze a on jen sklopil hlavu. „Nikdy se nestalo, že by někdo ten pád přežil. Možná máš magii jako Kuroko a nebo...“ Kaligno ho přerušila zakašláním. „Nemusíš se bát, maličká, půjdeme domů, ano? Tam se na tebe kouknou zdravotníci.“ Usmála se na ní. Tohle jí aspoň na chvilku uklidnilo, sice netušila jestli je to dobře, ale to co se stalo v jeskyni jí utvrdilo v tom, že není. Každý si od ní držel odstup a při tom Jayce magií zkoumal její tělo, sama Siriah se ujala prozkoumání. „Nechápu, proč se mě každý bojí.“ Svěřila se své matce, kdy se všichni ostatní šli poradit ven. „Já to chápu maličká, každý se bojí to, aby se neopakovalo to se mnou. Magii máš možná čistou, ale...nikdo neví co se k tobě mohlo dostat. Byla si polomrtvá. Někdo tě musel vyléčit, ale krom Siriah a Jayce tady nikdo jiný léčit neumí. Sama si se totiž uzdravit nemohla. Mikary má strach o smečku, ale kdyby se cokoliv stalo, tak bude svědčit ve tvůj prospěch, si jeho vnučka. Jenže...je možné, že se část mého prokletí přenesla na tebe, nikdy si nebyla stoprocentně chráněná, přitahovala si zlo ze všech stran. To že máš podobnou magii jako Kuroko neznamená, že si zaručeně dobrá. Každá magie má někde svůj protipól. Každá síla je granulovaná jinou a to je… možná se ti to nebude zdát správné má slova, ale to je pro nás nebezpečné. Budeš si muset vybrat, Oriseo, i když se ti to nebude chtít, tak tu vždy budou dvě cesty před tebou. Nejméně dvě cesty. Nezvol si špatně jako já. To je jediné co po tobě chci.“ Než jakkoliv stihla zareagovat, tak odešla. Prostě zmizela jako největší srab ze všech za svojí rodinou. Jako by pro ní Orisea znamenala míň než ti všichni, ti jenž jí vypravovali svou temnou minulost. Zavřela oči a zavrčela. **“Přeci se tu nebudeš vztekat ne? Ach, ty vaše způsoby, až moc světlé na to, aby jste se uměli ozvat o vaše práva.“** Ozval se hlas uvnitř ní, bylo to jako by byla najednou schizofrenikem. **Kdo sakra si?** Zeptala se toho hlasu a on se jen zasmál. **“Jsem ta temnota, co ti vždy hrozila hlupačko. Můžeš mě pojmenovat jak chceš, ale vždy budu ten temný stín, co tě nakazil...infikoval navždy tvé srdce. Už navždy budeme my, vždy budu to co z tebe vyleze ze vzteku. Jsem něco jako tvá temná forma. Nemusíš o mě ani vědět, protože teď jsem ty a ty si já.“** Ozval se hlas uvnitř ní, hlas který už nikdy neměla slyšet. Však jedno věděla, možná její matka měla s tím ničením pravdu. Musela se rozhodnout. Rozhodnutí však bylo ještě více jisté, než se zdálo být. Musela odejít. Když se skupinka pěti vlků vrátila do jeskyně ona už tam nebyla. Na zemi byly jen obvazy a kapky krve.

24.12 2015
Mladá vlčice se dostala k hranicím Garmadonské smečky, každý jí hledal. Opravdu pro ně byla taková hrozba? Nehledali jí ze sta procent, že by jim chyběla, ale spíše že je hrozbou. Bylo to čtyřicet na šedesát a vedla možnost s hrozbou. Seděla skrčená ve staré noře a modlila se, aby jí někdo nepoznal. Měla na sobě tuny bahna. „Oriseo...vylez prosím.“ Byl to hlas, který tak moc dobře znala, byl to Kuroko. „Ty mě odvedeš zpět...to já nechci, strýčku, prosím...“ Snažila se nebrečet, snažila se být silnou. Než stačila jakkoliv jinak reagovat už byl u ní v noře. „Chci si jen promluvit.“ zamručel a snažil se aspoň tak moc nekrčit. Upíral na malou vlčici své oči barvy krve. „Tady je pro tebe bezpečnost, zlatíčko, bez nás se nenaučíš ovládat to, co ti bylo naděleno do vínku. Však nejlepší bude, když pro zlo a svojí druhou podstatu, tvůj druhý pól vymyslíš jméno. Akumuru má třeba Kumura...ale to není temnota v pravém smyslu. Kindred měl jako druhé stvoření k sobě Vlka, Siriah o tom vyprávěla když jsme se bavili o tobě. Jaké bys tomu zlu v tobě dala jméno?“ Zeptal se jí a mile se na ní usmál. „Nechceme tě vyhnat, Ori, chceme jen pomoc tobě. Nesmíš se nás ale bát.“ Vysvětlil jí ještě. Mladá vlčice se zamyslela a pár duhových pramenů jí napadalo do obličeje. „Chci, aby se jmenovala Betty Noire. Chci aby se mi, když budu zlá říkalo Betty Noire. Protože je to ze slova bête noir, což je něco jako temné monstrum. Chci, aby se nikdo ke mně nepřiblížil. Chci, aby se každý bál vůbec na mě šáhnout, protože budu démonem vlastně. Nechci být jen obyčejný temný vlk, chci aby se každý bál vyslovit mé jméno.“ Když o tom mluvila tak její oči zářili. Mluvilo z ní temno. „Chápu, ale teď chci zase Oriseu, musím jí dovést za mamkou.“ Ušklíbl se Kuroko a pak se pomalu začal zase soukat z nory. „Tak jdeme, Ori?“ Vlčice zase nahodila úsměv a vydala se za ním. Odteď bude nejen Orisea, ale taky Betty Noire.
28.7 2017
Netrvalo tak dlouho, než se dokázala na 90% sjednotit, ale přeci jen když chtěla, tak uměla Betty pustit na povrch. Její rodina jí nenechala padnout, její rodina jí jen pomohla. Spíše se cítila jako někdo, kdo vyhrál nad vlastním osudem. Ničení se u ní neprokázalo za takovou velkou hrozbu, spíše ho vůbec nemohla používat. Zhluboka se nadechla a zadívala se na území, co se nacházelo za ní. Nechtěla opustit svůj domov, ale musela. Ne, že by k tomu byla nucená, ale chtěla poznat celkově onen svět a tak. Přeci jen její znalosti léčení se musí hodit i někde jinde. Přeci jen její cesta bude ještě daleká a ještě není ani na jejím začátku, spíše je někde uprostřed. Je někde, kde to vše teprve začíná a ne kde to vše bude končit. Sledovala jak k ní jde skupinka vlků. Její rodina. Vždy jí milovali a každý z nich jí věřil. Každého z nich si prohlížela jako jednolitou osobu, každý z nich si za sebou nesl vlastní stín osobnosti. Musela se usmát tomu, že to vše tak dokonale fungovalo a nikdo z nich se za ty léta nezměnil nějak drasticky. Taylor se možná změnila jako jediná a to k lepšímu. Siriah jí dokonce přišla doprovodit a to bylo co říct. „Já...nevím jak se vám všem mám odvděčit.“ Začala ona mladá vlčice a podívala se na ně se slzami v očích. „Rodině se nikdy nemusíš odvděčit, maličká. I kdyby se cokoliv stalo, tak tě budeme mít navždy rádi. Chci, aby si byla v životě šťastná, přeci jednou si má vnučka. Budu tě mít pořád rád, Oriseo, stejně jako každý z nás.“ Usmál se na ní. Bělostná vlčice vykročila vpřed a objala jí. „Mám vás taky ráda.“ Usmála se a objala svojí babičku. „Víš, nikdy jsem nečekal, že budu plakat, až tě uvidím odcházet. Přirostla si mi k srdci.“ Stíral si Lloyd slzy packou. „Já...hlavně nikde neplav, princezno. I když jsem tě učil plavat, tak hluboká voda je zrádná.“ Ozval se Kierran a měl své tmavě hnědé prameny v obličeji. Vypadalo to že taky brečel. Siriah se usmívala a tulila se k Leonovi. „Drž se, ať se děje stůj co stůj.“ Ozval se Akumuru. Vypadal jako jediný co to tak extra neprožíval. Orisea na něj kývla. „Hlavně se nikde nezraň květinko. Co bychom dělali, kdyby si zemřela? Temnu se prosím vyhýbej. Nikdy nevíš, kdo tě v něm může zabít a kdo by ti mohl ublížit. Hlavně se nenechej do něj vlákat. Tvé srdce není temné, nikdy k temnu nebudeš patřit a i když si zvolíš jakoukoliv cestu tak pamatuj, máme tě rádi.“ Loučení trvalo mnohem déle. Sintare byla poslední s kým se Orisea objala. Pak se vydala na cestu za dalším osudem, který jí čeká v dálce.  

Dovednosti:
Inteligence: 37 bodů
Lov:31 bodů
Síla:31 bodů
Rychlost:31 bodů
Magické schopnosti:35 bodů
Vytrvalost:35 bodů
Zajímavosti:

Vzhled masky co má na boku je Takový.

Vzhled samotné Betty pak je Tento.

Je vysoká zhruba jako každá samice u rodu Garmadonů(120 cm v kohoutku.)

Vzhled: