31. 05. 2018 21:38:44
Počasí: Východ slunce, mírný vánek, ptáci začínají zpívat
Místo: Palmové údolí (může se měnit)
Příběh: Dva vlci se potkají a trochu si pohovoří...O všem možném i nemožném
Pořadí: Trinity - Monty
Trinity opět ležela a naslouchala probouzející se přírodu do nového dne. Zaslechla první hlásky ptáků a zaposlouchala se do jejich zpěvu. Díky magii neslyšela jen pískot jako všichni ostatní. Slyšela i slova písniček, které si rádi pějí. Slunce pomalu vycházelo a ona to sledovala. Dokud je sama, rozplývá se nad krásou přírody, kterou tolik zbožňovala. Tak jak ona miluje přírodu, příroda miluje ji a chrání se navzájem. Mlčky sledovala pomalu vycházející zář slunce, které chce vykounout na dnešní den.
Za Montyho
Monty byl velmi slabý, chtělo se mu spát. Aktivnější je v noci při svitu Měsíce, ale když vychází Slunce chodí spát. Slyšel zpěv ptáků, které i moc ignoroval. Dělal, že ti ptáci tam nejsou. Ležel na pláži a hleděl na Slunce. Měl překřížěné přední nohy a ocasem se omíval, bylo mu trochu horko. Nakonec sebral sílu a začal vytvořet stopy v písku. Šel rovně se sklíčenou hlavou. Občas nemotorně zakopl nebo si hodil písek po nohách až k obličej. Slabě kýchnul. A ihned se posadil, rozhlédl se. Nikde, nikdo... Zase jsem sám...samotinký... Zvedl uši. Znovu se rozehlédl a rozešel se do moře. Když stál až u ní zastavil se a pozooval v odrazu vody svoji tvář, postupně poznával oči, čumák, uši až nakonec i bílé odznaky pod očima, které ho dělali neobyčejným vlkem.
Chtěla pouze v klidu sledovat okolí. No nic. Pomyslela si a pohlédla na vlka, který vypadal tak ztraceně. Tak unaveně. Tak samostatně. Trávu pod tlapama vyměnil písek a ona šla k němu. ''Přemýšlíš, zda se utopit, nebo co?'' Pozvedla obočí. Moře mrtvé těla nepotřebuje. Střihla několikrát ušima a chtěla případně slyšet odpověď, kdyby mohl náhodou mluvil potichu.
Za Montyho
Monty se ulekl a poskočil, otočil pohled z moře na vlka. „Ale ne, jenom se dívám na sebe," promluvil. Monty poodešel dozadu. Znovu, aby byl všema nohama na písku. „Mám celý život před sebou, proč by tedy umíral?" Zacvakal ušima. „Co tě sem přivádí? A jak na tebe volají, slečno? Mimochodem já jsem Monty, vlk z daleké země, kde i hvězdy se klaní naší smečce. Omulvila byste mě za mou nezdvořilost?" Představil se a sehnul hlavu k zemi.
