Noční setkání - Timber,Monty,Lawiee

Proplétala jsem se mezi podivně poskládanými stromy a nechala vítr, aby mi pročesával srst. Bůh ví, co jsem poslední týdny dělala. Ale nejspíš jsem spala. V žaludku mi kručelo a v puse jsem měla jako na poušti. Ale to nebyl můj největší problém. Měla jsem za to, že jsem celý Erden prošla skrz na skrz, ale tohle místo jsem neznala. Navíc jsem neměla tušení, kde je Lloyd. A to bylo to nejhorší. Už jednou jsem o rodinu přišla. A najednou jsem zase sama. 

Monty

Monty se procházel  při měsíčku. Najednou si všiml,že je už hodně daleko od místa,kde přespává. Jde rovně a najednou Bum!. Narazil do stromu,přímo čumákem do kmene. ,,Jauvajs !".

Lawiee se jen tak procházela kolem Gardinského srdce. Do čenichu ji praštil opět neznámý pach vlků. Jelikož je Lawiee zvědavá, šla trochu blíže ke Gardinskému srdci. Stála o kousek dál, bála se, že je to nějaký nepřítel, ale doufala, že není. 'Lawiee zachovej klid, to zvládneš' říkala si v hlavě. Sedla si a prohlížela si okolí. Bylo to tam pěkné a ještě přitom koukat na krásný velký měsíc...

Do čenichu mě praštil pach dvou vlků. Hned na to se kousek ode mě ozval náraz. Trochu jsem zavrčela, ale hned mě to přešlo. Neměla jsem chuť zapojovat se do bojů. Ne dneska, když je mi tak hrozně. Obrátila jsem se pryč od zvuku nárazu a vyrazila opačným směrem. Bylo mi jasné, že jdu za pachem jiné vlčice, ale tajně jsem doufala, že se jí vyhnul. Ale nestalo se tak. Brzy se mi v dálce začala rýsovat postava vlčice.

Monty

Jeho čumák,už asi dlouho neucítí nic.Takže nezjistí,zda jsou zde vlci nebo kořist.To bolí!naříkal v hloubi duše.Avčak svou pozornost upřel na čustnutí v trávě za stromy.Snažil se prto přijít blíže k onmu zvuku,doufajíc ,že to nebude nic nebezpečného pro něj.Po pár krocích se před ním rýsovala postava vlka.

Seděla tam a najednou další pach! Uměla vycítit, jaké je to pohlaví. Tentokrát přišel vlk. Stoupla si a naklonila hlavu. Přemýšlela jak se má zachovat. Navázat s nimi kontakt, nebo rychle vycouvat a běžet se schovat? Zůstala tam stát. Čekala jak se bude situace rozvíjet. Zvedla čenich do vzduchu, a ''nasávala'' čerstvý vzduch. Byl to přijemný vánek, který ji čechral hnědou srst. Otočila se a podívala se na svoji srst, přesně tam, kam ji škrábnul Aurelion. Jak ji tak vánek čechral srst, škrábanec byl cítit, čím dál více. Potichu zavyla bolestí. Už ztrácela v důvěru vůči vlkům...

Sledovala jsem blížíci se obrys, který postupně začal nabývat na barvě.  Hnědá tam, bílá tam.  A najednou byly siluety dvě. To co má znamenat?  Rozhodně se vlčice jen tak nerozdvojila. Zrak už mi nejspíš moc neslouží. Trochu jsem zavrčela, abych je případně odradila od útoku. A pak jsem k nim jen tak přiskočila."Aaaahoj!" Pozdravila jsem s přehnaně falešným optimismem.

Monty

Stále šel rovně.Dokud vedle sebe nevycítil pohyb dálšího živočicha.Ohlédl se. Hm..vlk Něco se ozvalo,hlas vlčice.Monty jí moc nerozumněl a protože řekl ,,Ano".Ikdyž si myslel ,že se ho ptala na něco jiného.V hloubi duše se cítil trapně.Začnu improvizovat.

Něco vyštěklo. Lawiee se lekla a cukla sebou. Pomalinku vycouvala a nejistě řekla: ,,eee, ahoj?''. Snažila se být zdvořilá, ale od té doby, co ji tu ránu provedl Aurelion, to nějak moc nešlo. Byla si nejistá, když byla v kontaktu s vlkem. Nikdy si nebyla tak moc nejistá. Všechny své emoce skrývala hluboko v sobě. Podívala se na vlčici a pousmála se na ni. Byl to vynucený úsměv, avšak to nebylo znát. Snažila se chovat úplně normálně, jakoby se nic nestalo...

Přišla jsem ještě blíž a porozhlédla se po své společnosti. Nevypadali moc chytře. "Co tu děláte?" Můj falešný optimismus nabýval na síle. Jistě, každý vlk je nějaký, ale zrovna teď jsem neměla náladu tahat se s vlčaty. Proć zrovna já... Znovu jsem si společníky prohlédla. Vlčice byla jako obyčejný vlk, jen hnědá srst. Ten vlk už byl o něco zajímavější, ale taky mu magie moc zvláštností nedala. Ne, že by mě snad jo.