Pozorovala vlčici, na její tváři se objevil bolestný výraz. Neměla co udělat pro vlčku, byla bezmocná tak jako ona zřejmě - spíše jen s ní tiše soucítit, protože ona ten pocit znala. Sic v trošku jiné verzi, byl jí důvěrný - ale o tomto se vlčice nedozví, nechce, aby věděl někdo jiný než Blue o její hluchotě. Střihla uchem a pouze slabě přikývla, nechtěly se ji používat slova, když byla zbytečná. Jemně se o ni přátelským gestem otřela, nevnímající fakt, že možná bělostná vlčka cítila jizvy na jejím těle. Nebylo jí to zase ale jedno, jizvy pro ni byly osobní věcí, které by nejraději skryla před světem a ukázala po nekonečně dlouhém přemlouvání pouze své velké lásce - ve kterou bohužel nevěří. V té chvíli si to ale jednoduše neuvědomila a skryla tento fakt před svou myslí raději. Rozhlédla se sama s tichým, bolestným syknutím a pak se její pohled zasekl na As'haře, na té obyčejně neobyčejné vlčici, jenž s tím obalem na těle vypadala jako robot, ale ve skutečnosti to byla pohledná vlčice. Proč se skrývá pod to šedé cosi, když je ještě mladá a krásná?