Christian and Aurelion:Zoznámenie

jedna tlapka za druhou, podmračený výraz a v hlavě jen čmáranice. Tohle bylo to místo, o kterém Leon mluvil? Či mu to vyprávěla ta Kaylay? Ah, již nějakou dobu to bude, co odešel z té jejich smečky, a upřímně nebyl z toho nadšený. Jen se prostě potřeboval postarat o Arem, která byla sice starší, ale měla více problémy s ušima - v jejich rodině je toto prokletí horšího slyšení jaksi dědičné, počínaje Agustem, končící nejhorším případem - jeho sestřenicí, která by tu měla být, ale bůh ví jestli je to vlastně pravda. Nervózně pohodil hlavou, aby si mohl takto 'odhrnout' havraní ofinu. "Krucinál, tohle mne jednou přivede do hrobu" zamručel a odfrnkl si. Chtěl spát, svaly jej z té nekonečné chůze bolely a on si potřeboval vyčistit hlavu.

Výnimočne nemal náladu, keď chcel všetkých zožrať, inak povedané nebol nahnevaný na celý svet, no bola na ňom vidno akási nervozita. Zrejme to bolo spôsobené nedostatkom spánku a uvedomoval si, že by mal niekde proste za ľahnúť a vyspať sa. Nedokázal, ale svoje nohy prinútiť prestať sa hýbať a tak kráčal stále dopredu ,priamo za nosom' až sa ocitol na nejakých plániach. Pohľadom prebehol po okolí a bez váhania vykročil v pred, no tráva bola vyššia než si myslel a tak v nej zmizol, akoby sa do zeme prepadol. Na druhej strane ho takto nemohol nikto tak rýchlo zazrieť a nájsť, ak by náhodou nejaký príliš zvedavý vlk išiel okolo a tak si aspoň na chvíľu ľahol. Nebol, ale vôbec uvoľnený, očami skenoval trávu okolo seba či v nej nezazrie čo i len najmenší pohyb. Už si ani nepamätal, kedy sa naposledy poriadne vyspal, uplne uvoľnený, na to až príliš očakával nebezpečenstvo. Potichu si zívol a zastrihal ušami. 

vyšel nejistě z lesa a dezorientovaně se rozhlédl po jakési planině s vysokou trávou. Vede vůbec někam? Končí? Tohle ve svém nepříjemném životě ještě nikdy neviděl, ale připomnělo mu to jeho první setkání s jezerem. To bylo.. zajímavé. Vykolejeně pohodil zvláštním ocasem a rozklepanými tlapkami vstoupil do oné trávy,ze které mu tak maximálně vystupovala hlava. Černé 'vlasy' (lolz jakože-) mu spadaly znovu do očí, vzhledově nyní tedy připomínal spíše nebezpečného lovce hledající svou kořist. To ale nebyla zase tak velká pravda, protože Christian neměl nervy honit se za někým jako nějaký idiot. Zvědavě zastavil a napnul se, jelikož jej do čumáku udřel podivný pach, ale zmateně se rozhlédl, když nespatřil naprosto nic než na tu trávu. Eh, možná že se mu to jen zdálo? Přesto se vydal za tím divným pachem.

Nič sa nedialo a tak ďalej, už o niečo pokojnejšie ležal, tu sa prejavila tá jeho lenivá stránka, ktorú kedysi viac menej zakopal. Musel uznať, že len tak ležať, za ničím sa nenaháňať a nič okrem oddychu neriešiť je upokojujúce, asi by to mal robiť častejšie, no tá zlá energia okolo neho mu to nedovolovala. Možno tá nenávisť nie je kvôli otcovi, môže si za to sám tým, že príliš rieši chovanie iných, no dalo sa si to nevšímať? Keď niekto v jednu chvíľu fňuká ako malé vĺča a v druhú sa chová akoby bol niekto viac, nebojí sa mu dať po tlame, daného vlka to priam pobáda aby mu dal príučku alebo mu aspoň na nejaký čas naozaj znepríjemňoval život.Možno keby mal Aurelion iných rodičov, bolo by všetko inak, no už sa to jednoducho zmeniť nedá. V duchu si po prvýkrát po dlhom čase povzdychol a vôbec nezaregistroval slabý pach v diaľke. 

Christian by se dal považovat za jednoho z mála vyšších vlků, což na něm mohlo být i nepřirozené - byl to snad další důvod mutace? Ah, doopravdy nevěděl co vlastně všechno je, jestli je tedy ten, co je samice i samec dohromady, podivín s nepřirozenou srstí či očima. Ono by se nedalo říci, jestli byl stále ještě vlkem jako výtvorem lidským. Stáhl jedno ucho a mírně nakrčil obočí, když pach zesiloval a on se přibližoval. "Hej," štěkl unaveně, "někdo zde?" Byla to spíše řečnická otázka, ale potřeboval vědět, jestli může padnout vyčerpáním bez nejistoty ze smrtelné rány. Kdyby tě ale, chtěl někdo zabít, proč by odpovídal, pako?

Myslel si, že je tu sám, no neznámy hlas ho vyviedol z omylu a dosť prekvapil. Svaly sa mu napli, ako keď sa predátor chystá skočiť po svojej vyhliadnutej korisť, no zostal pevne na zemi, pripravený okamžite zareagovať. Pár sekúnd analyzoval situáciu a uprene pozoroval smer, z ktorého hlas prišiel. Mierne pootvoril tlamu a vystrčil tesáky, vlk niekde tam bol hlúpy, že na seba tak upozornil, najmä, keď ho nevidel. Veľmi ľahko by po ňom Aurelion mohol skočiť, no zatiaľ nič nepodnikal a ostražito čakal. Predsa len, nemohol vedieť či vlk sa ho náhodou nesnažil iba nachytať a v momente ako by sa vystrčil z trávy sa na neho surovo vrhnúť. Jeho pach a ani hlas mu nebol známy, cudzí teda nemal dôvod, keďže sa nepoznali, no ktovie čo je v skutočnosti zač. Démon pojedajúci duše, aj keď Aurelion si tú svoju dokáže zničiť aj sám. Navyše tu bol on, niekto kto útočil na vlkol len preto, že nespadali do jeho zoznamu vhodného chovania a ten niekto by mohol byť podobný. Aj napriek cez to všetko mal Aurelion pud sebazáchovy alebo vlastne len chcel zostať na tomto svete aby mohol prevychovávať vlkov naďalej? Ktovie. Uši mu padli k zátylku.

Švihl svižně ocasem-neocasem a pomalu se posadil, kus hlavy vyčuhujíc z oné trávy, která jej tak štvala. "Vážně sis myslel, že se vyspíš? Boha, ty jsi takové pako. A vlastně, proč by ne? Nebýt vlkem, stačí být nějakým idiotem" zasyčel ostře, připomínající spíše nějakou vzteklou kočku. Co to bylo ale za pach, jestliže se nikdo nechhtěl ukázat? Kdyby alespoň byl jeho sluch dostatečně dobrý, aby mohl rychle reagovat na situaci. Přimhouřil oči a pohodil hlavou, už jej štvaly ty černé vlasy, ale nemohl s nimi udělat naprosto nic. "Doopravdy ti někdy rozedrat hrdlo a nechat vykrvácet" zamrmlal nepříjemně a oči zavřel úplně, na chvíli ale pouze. Znal se na to až moc dobře.

Nebol si istý či rozpráva na neho alebo s niekým iným, zavetril, no nikoho na blízku necítil. Dotyčný by, ale mohol zamaskovať svoj pach, to by, potom by sa s ním nerozprával tak nahlas. Alebo je možné, že sa rozprával sám so sebou. Vlastne, čoho sa bojí? vykĺzlo Aurelionovi tiché zavrčanie a plánoval vyskočiť zo svojho úkrytu priamo na neho. Ušnice sa mu natáčali do strán, pokúšal sa zistiť jeho presnú polohu a tým, že sa ozval znova mu to dosť uľahčil. Vlka zaradil do tých pochybných existencii, medzi ktoré asi patril aj on, ako sa to vezme. Odrazil sa od zeme a s nepriateľským zavrčaním vyletel z trávy ako blesk, no trochu (trochu dosť) sa prepočítal a dopadol na miesto, kde ten vlk nebol. Kvôli jeho nižšej postave než u iných vlkov zapadol do tej trávy, akoby ho zhltla. Aurelion sa dal do obrannej pózi a v duchu na seba vrčal, že odhalil svoju polohu. 

Počítal, chvíli doopravdy počítal, aby se vytrhl ze tmy a sám sebe mohl psychicky připravit na otevření očí - 1-5, 2-8, 3-0 - avšak to mu nepomáhalo tak, jak by si představoval, vzhledem k všudypřítomné tmy okolo něj. Doopravdy to byl příklad, u kterého jste si byli jisti, že je schopen prospat dny bez toho, aniž by jej to omrzelo, či snad dodalo energii. Střihl ušima, když mu hlava pomalu padala a jeho tělo příliš moc zrelaxovalo nad čísly. Cosi zamrmlal a tlapky položil dále před sebe, aby mohl hlavu nechat bezvládně viset k zemi a s tím se počítaly i jeho 'vlasy', které mu spadaly do obličeje. Nadechl se a chtěl vzhlédnout, aby mohl pokračovat v cestě, avšak cosi většího než zajíc dopadlo pár dlouhých kroků od něj a on v sobě udusil výkřik, který nahradil zabručením a sprostými nadávky, které mu z pysků sjely naprosto nechtěně. Přivřel oči, pohodil ofinou a pomalými kroky šel za pachem, který se zdál být silnějším s každým dobře voleným krokem. Proč ho nes- oh. Jistě. "Mám se ptát, co jsi chtěl udělat?" Zeptal se a vyrovnal uši, aby slyšel vše. Když se na něj tak díval, vlk byl doopravdy drobné postavy oproti jeho dlouhé a úzké stavby těla, měl doslovně chuť vzít jej za zátylek a jako malé vlče vzít pryč z této trávy vysoké, aby se mu něco nestalo. Jenže to bych nemohl být se svou maskou tak sžit, eh.