[Arem + Blue] → Smečka s dobrými vůdci

01. 04. 2018 20:37:49

Slunečno, sem tam zafouká vítr

...

Blue už myslí na novou smečku. A nová smečka potřebuje dobrého vůdce, ale také někoho, kdo tu bude v době nepřítomnosti a bude smečce věrně sloužit stejně tak, jako alfa. Smečka potřebuje betu.

...

Arem → Blue

arem

Administrátor

01. 04. 2018, 20:49:28

vlčice s kaštanovou srstí pozorovala své okolí. Byla klidná, neměla důvod k hněvu - který ovšem sama znala jen před válkou, ale to si předci nepamatovala. Chtěla ale zase cítit jakousi moc, důvěru členů smečky - a proto ji tatktéž hledala. Kolik to již bylo dní, co zde byla a nenašla smečku? Tři, možná čtyři? Kdyby se ale nenašla, založila by ji. Našla by například Sibiri, kterou potkala, tu bělostnou vlčku, jenž mu srstí připomínala bělostného vlka, který ji zachránil život a riskoval svůj uctívaný post léčitele v jeho smečce. Vstala a dala se do pohybu, do srsti se ji zapřel lehký jarní vánek. Dlouze vzdychla a spokojeně se protáhla. Tak, ještě nepotkat nějakého zabijáka a bude to její první, dobrý den na tomto území.


Blue DemonSide

Administrátor

01. 04. 2018, 21:01:58

Až moc přehnaně hrdě se procházel po jakémsi území, které tu ještě neviděl. Krásné místo. Jeho myšlenky se stočily k časům, kdy i on měl možnost vést Erdénskou smečku. Jaká práce. Přesto uvažoval dál Možná... Kdyby byla menší, bylo by to mnohem lehčí. A hlavně by to chtělo nějakou pomoc. Blue dlouze vzdychl. Uvědomoval si, že bez smečky která by to tu obývala si území může klidně přivlastnit. Ale měl strach. Bál se, že znovu přijde o všechno a o všechny. Bál se, že o to už přišel. Ach Blade, kde jen jsi? Po tváři mu stekla osamocená slza. Jediná slza, která měla schopnost říct tisíce slov. Jak moc mu chybí jeho partnerka, s kterou se proháněl po louce. Které dělal stráž ze země, zatímco ona na obloze hlídala jeho. Jak moc mu chybí jeho dvě vlčátka, malé dcerky překypující radostí. Kde jen jsou? Trhalo mu srdce pomyslet, že je ztratil. Taktéž ho ale ničilo pomyšlení na setkání s nimi. Nebudou nadšené, že se o ně nestaral. Přišel jsem o všechno. Věděl, že o tak moc vlastně nepřišel. Jistě, psychická bolest se nedala s fyzickou srovnávat, ale byl zdravý a žil. A nehodlal to zahodit. Jsem naživu. A vy si s tím budete muset poradit. Tělem mu projela nová vlna sebedůvěry.

"Jsem Blue DemonSide a jsem pořád naživu!" Vykřikl do okolí a nechal malý větřík, aby si pohrával s jeho srstí. Pro kolemjdoucí by musel vypadat jako blbec, ale pro něj to bylo něco úžasného a dramatického. Nejsem šílený. Budu tady. Přímo tady a vlci ke mně budou chodit s prosbou o přidání do smečky. V očích se mu téměř objevily hvězdičky radosti. Rozběhl se, div nesrazil vlčici před ním a myslel na všechno, co kdy udělal. Jistě. Zabil jsem spoustu vlků. A pak jsem to napravil. Přišel jsem o rodinu. Ale nestala se ze mě troska. Ani se nestane. Po chvíli běhání musel zastavit. Spal celé dny a stále nic nepil a nejedl, ale myšlenka na smečku ho naplnila. Smečka. Rodina. Šest písmen. A je to téměř stejné. Otočil se zpět a podíval se na obrys vlčice, kterou málem srazil. Čas na nový život. Blue se rozklusal, ale pár metrů před vlčicí zpomalil. Možná z něj ještě bylo cítit vyhnanství a rozhodně nechtěl nikoho vyděsit. "Ahoj."


arem

Administrátor

01. 04. 2018, 21:15:48

Pomalu, skoro až na pohled vyčerpaným krokem šla dále. Oči měla zabodnuty před sebou, tlapy se líně odlepovaly od půdy pod ní - na tváři stále ten smutný výraz. /nebo-li její obvyklý vzhled, yawh xd/ Tak moc toužila po smečce, které by mohla být pánem ale taktéž by mohla příjimat rozkazy od někoho, protože sama by to neudržela. Byla to vlčice, která by byla spíše pseudovůdce či vysoké postavení, ne Alfa - na to nemá, byť již vedla a má zkušenosti. Ale právě o toto ji zřejmě šlo - předat své zkušenosti a poznatky někomu jinému, nové krvi, která by ji nahradila a ona by mohla s hrdostí tohle pozorovat. Překvapeně sykla, když jí minul jakýsi vlk, na pohled poháněn energií ze života. Slabounce se pousmála a stáhla uši, ano, tento samec který ji byl skoro stavbou těla roven by byl dobrým vůdcem, tedy na pohled. Jakou má povahu.. ah, to mohla hádat - ale v mysli si již vytvořila kvůli své zvyklosti hodnocení o něm. Je to šílenec, šílenec, který si teprve nyní uvědomil, jak krásný je svět a chce prožít vše zameškané v jeden den. Avšak.. cosi ji přinutilo otočit se a zaměřit se na pysky vlka, kdyby si pro sebe něco mumlal - mohl předci spěchat za smečkou! Celým tělem se za ním vytočila, jakmile se k ní rozeběhl. ˝Zdra-vím˝ pronesla melodickým, až krásně zvonivým hlasem, ona ale byla ponořena do ticha, neslyšela nic. Znovu se zaměřila na jeho pysky, kdyby snad měl něco na srdci.


Blue DemonSide

Administrátor

01. 04. 2018, 21:22:12

Krásný hlas. Blue zavrtěl nadšeně ocasem a i když ho v myšlenkách stále proháněla minulost, neztrácel úsměv. "Jsem Blue Demonside." Blue se na chvíli zarazil. "Jsem Blue DemonSide Selleyandra Fire Rosseni." Pronesl na jeden nádech. Teď už se za ty rody nestyděl. Nestyděl se za nic. Snažil se být tím nejlepším vlkem z rodiny, tím, na kterého budou všichni hrdí - i když už nejspíš nežijí. "A copak jsi ty za poklad?" Zastříhal ušima a poskočil si na místě. "Jsi zajímavá. Normální až zajímavá." A opravdu byla. Normální vlky tu ještě nepotkal a tak mu přišel její vzhled opravdu zajímavý.


arem

Administrátor

01. 04. 2018, 21:55:57

Koutky úst ji mírně zacukaly nad chováním toho vlka, jak před chvílí myslela - šílenec s energií, připraven na život. Nevědomky si jazykem přejela po pyscích a pozorovala naopak ty samcovy. Byl o něco mohutnější, podivuhodná srst a jiskřička v očích. Blue DemonSide Selleyandra Fire Ross-něco. Yawh, proč tak dlouhé rody? Lepší dlouhé generace, ne rody. Automaticky taktéž střihla uchem a pohlédla mu do očí. ˝Arem pureum-Hesse, hluchá vl-čice˝ pronesla bez sebemenšího ostychu. Když on rod, tak i ona, předci jen - byl to prostě jen rod, pokrevní důkaz příbuzenstva. ˝Takže, ehm, Blu-e, neznáš něj-akou smeč-ku?˝ Zeptala se, byla to pro ni důležitá otázka - asi se z toho stane rituál, ptát se vlků na toto než ji někdo neodpoví, že patří do nějaké.


Blue DemonSide

Administrátor

02. 04. 2018, 11:41:11

Blue se zaměřil na její pohyby. Uvědomoval si, že nejspíš vypadá jako hlupák. Aby si tak nepřipadal zaměřil se radši na její vzhled. Hustá srst. Větší stavba těla. Vypadá trochu jako samec. Celkem normální zbarvení. Vlastně nic moc jedinečného. Z myšlenek ho vzbudil její hlas. "Ty jsi hluchá? Rozumíš mi?" Nejspíš bylo neslušené se na takové věci ptát, ale Blue byl zvědavý. V mládí ho zajimaly spíše boje a teď byl čas na prozkoumávání světa a věcí, které ještě nezažil. Jako jsou třeba hluché vlčice. Arem ho znovu navedla na myšlenku o smečkách. Na chvíli ztichnul a znovu se zamyslel. Jistě, smečka by byla skvělá. Ale je to moc velká zodpovědnost. Ale s malou pomocí by to možná mohlo být lepší. Kdyby byl někdo, kdo by mu mohl poradit. Určitě by se zeptal na spoustu otázek a ani po jejich zodpovězení by mu to přišlo málo.
"Erdénská smečka." Blue se zarazil. Žádná Erdénská smečka už nebyla, neexistovala. Žije jen ve vzpomínkách a v těch se za chvíli také ztratí. Je ztracená. "Tedy... Byla tu Erdénská smečka." Byla to nedostatečná odpověď. Blue trochu znervózněl. Možná mu Arem vůbec nerozumí? "Tohle území je celé bez smečky. Ale jistě se brzy zase nějaká vytvoří. Je tu spoustu vlků. Myslím." Řekl trochu hlasitěji, jako by ho snad Arem mohla zázračně slyšet.

//Nedala jsem místo, kde se nachází =D Tak dělejme, že jsou v Měsíčním lesíku =D


arem

Administrátor

06. 04. 2018, 15:45:25

Suše se zasmála, pro okolí možná pobaveně až sarkasticky, pro ni bolestně a nostalgicky. ˝Blue, odezí-rám z pys-ků, nes-lyším nic˝ zacukaly ji koutky úst. Možná by byla i ona taková, kdyby potkala někoho hluchého a ona sama by měla příležitost slyšet. Zvuky.. chybělo jí to, slyšet smích, dešťové kapky odrážející se od vody, či důkaz, že jaro je zde v podobě dotěrného bzučení. Z hrdla se ji vydral tichý povzdech, toto již nebude mít šanci zažít, i když stále doufá v opak - že možná na jedno ucho někdy ještě uslyší. Byl to její poamnézijsky-celoživotní sen, prostě ještě jednou - klidně jen na pár minut slyšet své okolí. Kdyby tak mohla. Ale nemůže. Již nikdy. 

Zaměřila se na jeho pysky, ah, dokončoval slovo pro její smůlu opět zastřihala ušima a slabě kývla na jeho slova. Jestli tu byla, je jí to k ničemu - leda že by se musela ujmout vedení ona. Ale na to byla moc slabá. Zkušená ano, silná v žádném z případů. ˝Vždy je tu něk-do, kdo smeč-ku musí založi-t˝ pronesla, navazující na své myšlenky před chvílí.


Blue DemonSide

Administrátor

06. 04. 2018, 17:31:22

Se zájmem poslouchal. Rozhodně mluvila jinak než ostatní. "Tak to musíš mít těžký život. Já už bych byl mrtvý." Blue se znovu nastavil do svého režimu přemýšlení. Jistě, on toho ztratil spoustu, ale nejspíš měl stále lepší život než Arem. Najednou se cítil trapně a chtěl se začít omlouvat, ale nějak mi nešla slova. "A co když někdo mluví hodně rychle a ty nestíháš?" Tentokrát mluvil hodně pomalu a za otázku se hned zastyděl. "T-teda nechci tě urazit, jen jsem někoho jako jsi ty ještě nepotkal." Pomalu si projížděl seznam svých známostí. Možná někoho takového potkal, ale neměl náladu dlouze přemýšlet. Vlastně ho ta chvilková radost přešla. Další zmínka o smečce ho ale zaujala.

"Proč ne? Smečku už jsem jednou vedl, ale nějak si na to sám znovu netroufám." Uchechtl se. Kdyby se svěřil i se svou zkušeností s vyhnanci, Arem by už určitě byla hodně daleko. "Ale možná se najde někdo, kdo by pomohl." Nenápadně sjel Arem pohledem. Jistě by byla dobrá vůdkyně. I přes její nevýhody. 

 

 


arem

Administrátor

06. 04. 2018, 18:16:44

Kývla stroze hlavou, s malinkým úsměvem na pyscích. Mrtvá ona je, uvnitř, jen je pro ni těžké si to přiznat - nikdo se nemůže smířit se smrtí, ať už jeho vlastní či smrtí přítele, vždy bude chtít bojovat. ˝Musíš s tím bo-jovat˝ pronesla po chvíli ve svých myšlenkách jako zkušená matka. Boj, co to vlastně je a kdo jej potřebuje? Vlci se bijí z lásky. Láska je bláznovství a zbytečnost - tudíž i boj musí být zbytečnost. Bylo pro ni lehké takto uvažovat, vzhledem k tomu, že mnoho věcí ji nebylo vysvětlených. Na jeho slova zavrtěla nesouhlasně hlavou a stáhla mírně uši. Co by mohla dělat? Nic, naprosto nic. Byla bezmocná v tomto ohledě, ale přesto se snažila své schopnosti v odezírání samozřejmě rozvíjet, byť už jen to odezírání byl zázrak. ˝Bezmoc, a je to v po-řádku, potka-la jsem zvěda-vější˝ řekla stroze. Blue.. ne, lhala, on byl první, co se ptal na hluchotu, ne na důvod její 'nemoci'. Nad jeho slovy se napnula a v očích se jí objevila maličká jiskička, na tváři dětinský úsměv. Smečka, ano, Blue a ona! ˝Co my d-va?˝ Zeptala se veselým tónem v hlase, snad ani ona sama se nepoznávala. Jak moc by chtěla! Sakra, tohle byla příležitost, které se musela pevně chytit a již nepustit, nebo hrozil zase pád do temnoty tuláctví. Ne, tohle již nechce - patřit na něčí území bez povolení, bez sebemenšího respektu procházet po krajinách. Pro ni znamenal post ve smečce naprosto vše.

/Vlastně i Arem byla vyhnanec, protože v té válce se pokusila zabít člena té smečky, která ji později zachránila c:/


Blue DemonSide

Administrátor

06. 04. 2018, 23:15:20

"Jsi odvážná vlčice." Blue rozhodně neskrýval stupňující se radost. Jestli se jí jeho návrh bude líbit, znamená to novou éru pro Erden. Na chvíli si představil sebe na místě alfy. Musel se uchechtnout. Občas až moc fantazíroval. Přesto si s tou myšlenkou neustále pohrával, představoval si ji do nejmenšího detailu. Jak za ním chodí tuláci, jak řeší záležitosti s jinými smečkami. Ze samého snění skoro neslyšel, co Arem říkala. "Bezmoc. To je... Dost depresivní slovo." nejistě si odkašlal. Znovu mu přišla celá situace dost trapná. Jakoby snad Arem četla myšlenky, najednou se zmínila o založení smečky. A Blue chtěl souhlasit, vážně chtěl, ale nedokázal to. "To by bylo skvělé Arem... Ale je to moc starostí. Máš na starost spoustu vlků a vůbec..." Blue si zničeně povzdechl, ale usmál se. Čekal, že mu to Arem všechno vymluví. 


Neste přihlášen, pro přidání odpovědi se přihlašte.